Odešel Dušan Šrámek. Ať zvedne ruku ten, koho někdy neurazil
ÚHEL POHLEDU
ÚHEL POHLEDU: Legenda české polistopadové žurnalistiky. Svérázný, osobitý, nepřehlédnutelný, originální. Všechna tahle slovní spojení se po oznámení smutné zprávy o Dušanově úmrtí objevila. Žádné ale nemůže jeho osobnost vystihnout přesně. Dušan si myslel, co chtěl. Co si myslel, to napsal. A co napsal, za tím si stál. Dušan také telefonoval, kdy chtěl. Když mi u nedělního oběda zvonil telefon, děti se začaly smát. Věděly, že volá Dušan. A že to bude nadlouho. A že s telefonem odejdu jinam, protože všechno ještě slyšet nemusí…
„Dušana jsem znal přes třicet let. Vždy jako naprosto nezávislého novináře, který si jde za tématem, kam až to jde, a rozhodně nepíše na zakázku. Ač neprávník, psal především o právu. Rozuměl jeho hodnotám a souvislostem více, než leckterý právník a v jeho článcích to bylo znát. Bude mi chybět. Bude chybět právnické žurnalistice. Dušane, odpočívej v pokoji, Petr,“ advokát a místopředseda ČAK JUDr. Petr Toman, LL.M.
Když si Dušan našel sám téma, které ho bavilo a které považoval za důležité, pracoval na něm ve dne v noci. A ve dne v noci volal a oznamoval každý posun. „Ty vole představ si, no to sou čů..ci, co zase vymysleli,“ začínal třeba telefonát k nedělnímu obědu.
A večer přišel brilantní článek. Jeho pohled na právo byl konzervativní, přesný a nekompromisní. Když byl Dušan o článek požádán, většinou se několik dní neozval. Potom byl na vandru. A potom jsem pochopil, že článek nikdy nepřijde…
„Nekompromisní v názorech, velký bojovník, statečný člověk. Bylo mi ctí ho poznat,“ advokát Mgr. Lukáš Trojan.
Dušan dostal za svoji předlistopadovou disidentskou činnost ocenění za účast ve IV. odboji. Předávala mu jej ministryně obrany za hnutí ANO Karla Šlechtová. Dušan si samozřejmě celou událost náležitě užil a nechal si vyrobit triko s Andrejem Babišem (agent Bureš) a Vojtěchem Filipem (agent Falmer) a nápisem IV. odboj a STB. Hezky celou scénu popisuje šéfredaktor časopisu Reflex Marek Stoniš.
Dušan Šrámek dnes dostal od @SlechtovaKarla medaili za 3. odboj.
— Frantisek Cerha (@Cerha) June 20, 2018
Vzal si na to pěkný tričko 😂😂😂...https://t.co/4WQxNO1p4d pic.twitter.com/GmKcmIHvr5
„Byl to srdcař a jako málokdo uměl poznat, jak nám pár řádků v zákoně může sebrat kus svobody,“ advokát JUDr. Tomáš Sokol, člen představenstva ČAK.
S Dušanem jsem se hádal vlastně od dob, kdy jsem ho v devadesátých letech potkal v deníku Telegraf. Byl jsem pro něho posraný televizní revolucionář, nikdy jsem dostatečně nedocenil velikost Václava Klause a chodil k Tygrovi na hnusné plzeňské. Když jsme tam spolu byli naposledy, demonstrativně pil z půllitru vodu.
Pro toho, kdo Dušana neznal, může jeho chování a zjev působit až démonicky. Během neustálých hádek a udobřování jsem ale zjistil, že je pod slupkou drsňáka a hulváta strašně citlivý. A že špatně snáší nespravedlnost. Zvláště tu, kterou nemůže nijak ovlivnit, bojovat proti ní. Posledních několik měsíců naše názory snad poprvé za nějakých 30 let souzněly. Ale o tom psát nechci, to bych to schytal.
"Měl šťouravý, vytrvalý a neodbytný způsob vyptávání, který lezl na nervy, ale právě jím se mnohdy dokázal dobrat podstaty věci, třebaže mu byla hodně vzdálená a uměl jí trefně a jednoduše podat. Jako jeden z mála novinářů měl respekt k právu, a to mi bude, kromě jeho osobitého projevu, velmi chybět,“ advokátka Mgr. Petra Vrábliková.
Dušan byl velkou výzvou i pro Marka Zuckenbergera a jeho vynález Facebook. Byla období, kdy na síti více nebyl, než byl. Jeho nekorektní příspěvky přiváděly hlídače počestnosti k šílenství. Houbařskou sezónu zahájil postem „Houby jsou golf socek,“ vládní kampaň proti drahotě zvoláním „Kdyby bylo na světe jen jedno hovno, Fiala do něj šlápne“ a projev Sergeje Lavrova povzdechem „Rusák řekne pravdu, jen když se splete“ Na facebooku vyjadřil smutek nad odchodem populárního glosátora třeba poslanec Pavel Žáček, europoslanec Jan Zahradil, či historik Petr Blažek.
Dušan byl také velký turista. Miloval chození po horách, spaní pod širákem a hlavně líčení každého kamenu, který se mu připletl do cesty, každé bouřky, před kterou se musel schovat a každého kreténa, kterého potkal. Chtěl postupně obejít pěšky celou republiku. Už se mu to nepovede.
A moje děti budou v neděli pošilhávat po telefonu, jestli nevolá Šrámek. Ale nikdo volat nebude. Nikdo alespoň trochu podobný Dušanovi totiž neexistuje.
