České drama se šťastným koncem. Horolezcům se už podařilo sestoupit

Českým horolezcům Marku Holečkovi a Radoslavu Grohovi, které na několik dní uvěznilo špatné počasí na himalájské sedmitisícovce Baruntse, se podařilo šťastně sestoupit dolů. Dobré zprávy se objevily na Holečkově facebookovém profilu v neděli ráno. České horolezce následně vyzvedl vrtulník, který je má přepravit do hlavního města Nepálu Káthmandú.

O svých osudech dvojice průběžně informovala přes satelitní telefon a jejich hlášení se poté objevovala na Facebooku. Právě tam vyvěsila v neděli Holečkova partnerka Klára Janíková zprávu o šťastném konci dramatického příběhu. „Kluky vyzvedl vrtulník a oba právě letí do Kathmándu. Více už napíše Mára,“ uvedla.

„Slezli jsme dneska 1100 m ve strašném lavinovém sněhu. Podařilo se nám dostat do pohodového terénu. Zítra snad poletíme heli potvorou do Lukly, abychom stihli odlet z Kathmandu domů. Z BC (base camp – základní tábor) nám totiž už asi všechno odnesli, včetně jídla. Další promrzlá noc před námi,“ ohlásili horolezci o den dříve.

Nepříznivé počasí zastihlo horolezce už při výstupu na horu Baruntse. „Prolezli jsme s Ráďou kolem 16:00 hodiny novou cestu SZ stěnou a o pár minut později i přešli přes vršek Barušky. Ani jsme se nefotili, žádné projevy radosti a hned jsme pokračovali dál, dokud nám pekelné počasí dovolilo sestupovat. Šestý bivak nenechal na sebe dlouho čekat a máme ho někde kolem sedmi tisíc. Uléháme v mokrých věcech do úplně nachcaných spacáku, přičemž se modlíme, aby zítra aspoň chvilkama bylo vidět na sestup do údolí. Máme toho dost,“ vzkázal Holeček přes satelitní telefon v úterý 25. května.

Počasí se neumoudřilo ani do následujícího dne, kdy Holeček připouštěl i sestup v noci, pokud by se počasí alespoň trochu zlepšilo. „Padá sníh, funí a není nic vidět. Stačily by nám 3 hodiny viditelnosti a byli bychom dole. Zkusíme dát pokus i v noci, ale zatím čekáme,“ vzkázal.

Zatím poslední vzkaz od Marka Holečka a Radoslava Groha prostřednictvím satelitního telefonu dorazil včera. „Stav je neměnný, jsme uvěznění v 7 tisících a nemůžeme se hnout. Stále sněží, fouká a není vidět na krok. Čekáme na zázrak, který snad dorazí v sobotu,“ informoval Holeček.

Ze zpráv ze satelitního telefonu je patrné, že celý výstup byl od začátku komplikovaný. „Už od prvního metru, kdy se cepíny a mačky zakously do tvrdého ledu, bylo jasné, že nás čeká tvrdý boj,“ napsal Holeček 22. května. „Po bídném bivaku, kdy nohy visely vstříc údolí a zadnice neustále sjížděla z ledové police, jsme s ranním kuropěním vystartovali dál,“ informoval 23. května. „Lezení šlo pomalu, jelikož skála je rozbitá a ledu pomálu, k tomu tvrdý jak sklo. Kolem 11:00 míjíme obloukem v 60° svahu zbytky stanu, který už částečně zarostl do ledu. Vybavil se mi ten smutný příběh mých dvou kamarádů Petra a Kuby, kteří sem před lety přijeli se stejnou myšlenkou jako my. Však něco se pokazilo a od té doby je již nikdo neviděl,“ doplnil zprávu o vzpomínku na Petra Macholda a Jakuba Vaňka, kteří se na úbočí hory Baruntse ztratili před osmi lety.