Neříkalo se tomu dřív satira?

KOMENTÁŘ

Neříkalo se tomu dřív satira?
Jaromír Nohavica Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Že folkový zpěvák Jaromír Nohavica složil a pak nazpíval jakousi naivní písničku, je asi nejmíň důležitá věc na světě. Proto jsou tímto tématem zavaleny sociální sítě a proto vyšlo na komentářových stranách už asi dvacet komentářů, rozborů a analýz. I já se tady řadím do procesí jarkologů či nohavicologů a také psychologů, historiků a muzikologů a folkloristů, abych přišel s vlastním výkladem, jak je to v demokratické zemi, pevné součásti západní civilizace, možné, že se něco takového vyskytlo.

 

Ten můj výklad je založen na tom, že když je něco možné, tak se to stane. Tak třeba se stane, že se občas zřítí most, když se o něj nikdo nestará, nebo ze zoo uteče šakal, když je v plotě díra, nebo třeba někdo, nyní třeba už i muž, přijde do jiného stavu, když je to možné. A tak se Jaromíru Nohavicovi stalo, že ho, možná při holení, napadl rým USA – fusa, tedy nářečně vous. Pak se k tomu rýmovalo Klusa, tedy ten konkurenční zpěvák, na rozdíl od Nohavici ale slušňák, oblíbenec slušných lidí, a pak už to jelo: husa i Husa, ještě rusá, no a nakonec Rusa. Tím to bylo skoro hotové. Obyčejného člověka takové rýmy napadají taky, ale nechá je být, v hlavě se rodí mnoho ptákovin. Jenže Jaromír Nohavica je umělec a umění se rodí z nápadů, a když jiné nejsou, tak se berou ty, které jsou. USA/fusa je dobré východisko, na tom by se dalo něco postavit, něco drobného a jednoduchého, když se to něco najde, bude to fungovat.

Tak se nabídla právě raketa spadlá do Polska. A protože Nohavica je zpěvák, tedy písničkář, a ne politický komentátor, takže není povinen zjišťovat si všechny okolnosti, jak to bylo, tak se mu v hlavě vyrojila opravdu báječná pointa, že se zeptáme prezidenta USA. Haha, výborně, skoro to máme. Pak se to ještě nějak ohudební, ale na to je on profík, a věc je hotová. Je to neškodná volovina, to ví i pan Nohavica, ale také ví, že takové věci mají nejvíc úspěch, zároveň kolem toho bude rozruch, o ten se postarají ti, ze kterých si Nohavica nejspíš už dávno nic nedělá. Ví, že pro ně je ztracený případ, tak co by se žinýroval. Ve skutečnosti to Nohavicovi takhle nejspíš vyhovuje, je to přece pořád trochu rebel, třeba na Ostravsku určitě, jiné to stejně už nebude. Nabídne výtvor tedy na kanál paní Bobošíkové, která po tom okamžitě skočí, jinde už by mu to tak snadno nevzali, ne že by o něj nebyl zájem, ale špatně by se to pak vysvětlovalo. A je to. Nastane poprask, píšou se analýzy, připomíná se, jak šel kdysi s děvkou na pokoj a pro metál k Putinovi, z toho se pak vyvozuje, že skončil jako ztroskotanec a zaprodanec, který zesměšňuje naše spojenectví se Spojenými státy.

Dřív se tomu říkalo satira a sem tam ji museli snést i komunisti. A možná že takovouhle by i v některých obdobích snesli. Je to trochu divné, když s ní má nyní problém tolik demokratů. Jestli náhodou by se neměli oni někde zeptat. Ne u prezidenta USA, ale třeba u psychiatra.

×

Podobné články