Zemřel novinář a chartista Jan Petránek

Ve věku 86 zemřel v sobotu večer novinář a publicista Jan Petránek, dlouholetý redaktor Československého rozhlasu. V srpnu 1968 byl jedním z těch, kteří vysílali z budovy rozhlasu ostřelované sovětskými vojáky. Po roce 1968 byl z rozhlasu propuštěn, podepsal Chartu 77. V roce 2015 obdržel od prezidenta medaili Za zásluhy o stát. O Petránkově úmrtí dnes informoval Český rozhlas (ČRo).

Do rozhlasu nastoupil ve svých 20 letech v roce 1951 a byl zde až do osudového roku 1968. Pak byl z rozhlasu vyhozen a 18 let pracoval jako topič. Novinář Jan Petránek podepsal Chartu 77, napsal řadu šansonů, hrál šachy, hlavně ale po listopadu 1989 opět svobodně psal a stal se známým zahraničněpolitickým komentátorem. Zemřel v sobotu v 86 letech.

Jan Petránek se narodil 28. prosince 1931 v Praze, jeho maminka byla před válkou předsedkyní sociálně demokratických žen Pražského kraje, tatínek obchodním cestujícím firmy Topič - Borový. Vystudoval obchodní akademii, více než čísla ho ale zajímal český jazyk. Do Československého rozhlasu nastoupil v roce 1951. Coby zahraniční korespondent pak pokrýval události v Indii, Pákistánu, Sovětském svazu, Vietnamu a Číně.

O dvouletém pobytu v SSSR jednou řekl: "Byly to dva nejzajímavější roky mého reportérského života. Měl jsem báječné kontakty. Třeba s vynikajícím arménským novinářem Grigorjanem, který měl styky v disidentských kruzích. Byl jsem na prvním představení dnes legendárního divadla Na Tagance, krátce jsem se setkal se Solženicynem, Erenburgem. Všichni ale byli ohromně ostražití."

Kromě mezinárodních vztahů byla jeho parketou i kosmonautika, komentoval například přistání amerických astronautů na Měsíci v roce 1969. V rozhlase také potkal spoustou významných osobností, například spisovatele Ludvíka Aškenazyho, Zdeňka Jirotku, Arnošta Lustiga či Otu Pavla.

Pro odmítavý postoj k invazi vojsk Varšavské smlouvy byl z rozhlasu vyhozen a do převratu 1989 se živil jako topič v továrně na výrobu pneumatik Mitas v Zahradním Městě. Svůj občanský postoj pak potvrdil podpisem Charty 77, kterou nechal přeložit do angličtiny.

K novinařině se vrátil v roce 1987, kdy začal psát do samizdatových Lidových novin. Poté, co byly legalizovány, se stal jejich redaktorem. Od odchodu do penze v roce 1993 byl na volné na noze, komentoval pro rozhlas i televizi.

Miloval humor a šanson - napsal spoustu písňových textů a často se šansoniéry účinkoval. Přeložil dějiny Spojených států a Středního východu, napsal povídkové knihy Andělé a čerti a Pod hvězdným šapitó.

V roce 2015 obdržel od prezidenta medaili Za zásluhy o stát. V roce 2013 převzal Petránek novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského v kategorii Opus Vitae za dosavadní novinářskou činnost. Podle organizátorů za ryzí novinařinu, obdivuhodný rozhled a životní nezmarství.

Byl celoživotním Žižkovákem, i fotbal hrál jako dorostenec za Viktorii Žižkov, a zaníceným šachistou (přátelil se například šachovým velmistrem Michailem Talem).