Mimózní populismus se zavíráním obchodů

Zoufalé strany dělají zoufalé věci. Už jsme viděli různé verze. Unie svobody se těsně před svým koncem snažila komicky legalizovat lehké drogy. Když se z politiky začal postupně vytrácet Karel Schwarzenberg, snažil se Miroslav Kalousek zachránit hardcore voličů TOP 09 s tibetskou vlajkou a lidskoprávním aktivismem. Krátce před Velikonocemi došlo na lidovce, jejichž podpora také osciluje na hraně vstupu do Poslanecké sněmovny a od posledních voleb na sebe nedokážou upoutat žádným podstatnějším tématem.

Tak si vzpomněli na nucené zavření velkých obchodů ve státní svátky. Všechny státní svátky. Je to typická ukázka regulace, která míří mimo. Příklad, jak stát reguluje tam, kde to nemá žádný smysl, a nedochází mu místa, kde regulace chybí.

Vzpomínáte si ještě na dobu před rokem 2016? Stát nijak nereguloval, kdy mají mít malé i velké obchody otevřeno a kdy zavřeno. Pětadvacátého prosince byla naprostá většina obchodů zavřena. Stejně jako na Nový rok. Osmého a 1. května nebo 28. září bývalo naopak otevřeno. Vycházelo to přirozeně z toho, jak lidé různé státní svátky různě vnímají. Vánoční a novoroční svátek je typicky časem, kdy většina lidí touží být doma s rodinou a nejbližšími. Nenapadlo by je hnát se do supermarketu. Proto taky byla většina velkých obchodů zavřena, aniž by je k tomu někdo nutil. Některé malé krámky si naopak mohly spočítat, že těch, kdo zapomněli nějakou drobnost na sváteční stůl a potřebují si pro ni na poslední chvíli skočit, bude docela hodně. A že se jim vyplatí, byť za snížení vlastního pohodlí, nechat po část dne otevřeno. Osmadvacátého září je úplně jiný druh svátku, společností jinak vnímaný. Lidé necítili zábrany jít nakupovat, dalo se to s případnými oslavami skloubit. A tak velké obchody zůstaly přirozeně otevřené.

V roce 2016 přišla nesmyslná regulace, která svátky rozdělila na první a druhou kategorii. Stejně jako obchody. Ve svátky první kategorie, kam se dostal třeba i 1. květen, ale už ne 5. nebo 6. červenec, musí mít obchody zavřeno. Jenže jen ony obchody první kategorie, to znamená s plochou nad 200 metrů čtverečních. Ten, kdo má 198 metrů, může otevřít bez hrozby pokuty.

Argument pro zavření zněl: I zaměstnanci by měli mít právo užít si s rodinou státní svátky. A zase se dostáváme k několika kategoriím lidí. Proč mají mít zaměstnanci velkých obchodů jiná práva než zaměstnanci těch malých? Proč ta práva nemají mít lidé v restauracích, hotelech, řidiči tramvají, autobusů, odbavovací personál letišť, piloti letadel? Nic z toho nejsou „akutní“ profese jako lékaři, sestřičky nebo lidé v elektrárnách a vodárnách. Zavřít hotely či letiště ve svátky by jen bylo naprosto absurdní. Spoustě lidí by přesně to zabránilo si je užít se svými blízkými. Proto to nikdo nenavrhne. Zavření velkých obchodů tak absurdně na první pohled nevypadá, takže se to jako populistická vějička ochrany práv zaměstnanců hodí. Absurdní je to ale úplně stejně.

Obchod má tu vzácnou vlastnost, že je ovládán společenskou náladou a atmosférou. V době, kdy lidé přirozeně nakupovat nechtějí, si prostě každý spočítá, že se mu to nevyplatí. Stejně jako jsou v některých zemích, kde žádná regulace v pohostinství neplatí, jako je třeba Francie, zavřeny na řadě míst mimo vysloveně turistické lokality restaurace v neděli a často i v pondělí. Lidé jsou v ty dny tradičně zvyklí jíst doma a do restaurací nechodí. Tak proč by měly být otevřené? To mimochodem funguje už i v některých, spíš rezidenčních než turistických, částech Prahy. Stejně jako v nich nejsou obchody otevřené v neděli.

Namísto spokojenosti si lidé na novou regulaci stěžovali. Že vznikl chaos. Že netuší, které svátky jsou první a které druhé kategorie. Taky samozřejmě nikdo netuší, jestli jeho obchod za rohem má 199, nebo 200 metrů čtverečních a zda si tam cestou ze svátečního víkendu koupí základní potraviny.

Proto předseda poslaneckého klubu lidovců Jiří Mihola navrhuje inovaci. Zavřít ve všechny svátky. Návrh už je v Poslanecké sněmovně. „Jde nám o to, aby místo nákupní turistiky dávali lidé přednost přínosnějším aktivitám,“ tvrdí Mihola. Obzvláštní absurdita se projevuje u největších křesťanských svátků, Velikonoc. Zavřeno má být podle lidovců na Velký pátek a na Velikonoční pondělí. Na největší křesťanský svátek, nedělní Hod boží velikonoční, naopak můžou být všechny obchody otevřené. „Do toho sahat a upřednostňovat zájem církve v naší převážně ateistické společnosti nechceme. Zavřít obchod i o Božím hodu tedy nepožadujeme.“ Takže klidně nákupní turistika místo „přínosnějších aktivit“. Tento výrok asi nejvíc ukazuje, jak je regulace zavírání obchodů o svátcích absurdní. Jak je to ten druh mimózního populismu, který populus neocení. Křesťanským voličům lidovců to musí připadat ještě absurdnější.

Těch míst, kde chytrá regulace státu úplně chybí, přičemž politici si jich trestuhodně nevšímají, je přitom víc než dost. Naprosto nerovná pravidla mezi tradiční a virtuální ekonomikou jsou dnes nejkřiklavější. Když budou chtít lidé o svátcích skutečně nakupovat, rychle to vycítí e-shopy a začnou přebírat zákazníky tradičních obchodů, které jsou diskriminovány zákazem prodávat ve svátek.