„Na Západě není shoda na tom, co znamená porazit Rusko,“ říká Dyčka ze školy NATO

MOŽNÉ SCÉNÁŘE KONCE VÁLKY

„Na Západě není shoda na tom, co znamená porazit Rusko,“ říká Dyčka ze školy NATOROZHOVOR
Lukáš Dyčka pracuje na alianční Baltic Defence College v estonském Tartu, kde vzdělává vyšší důstojníky ze států NATO a některých partnerských zemí, mezi lety 2014 a 2016 působil jako poradce na ministerstvu obrany. Foto: Baltic Defence College
1
Domov

Jakub Fujáček

Zanedlouho přijde do Evropy sníh a mráz a i přes slibný postup ukrajinských vojáků v některých oblastech na jihu a východě Ukrajiny se obě strany připravují na dlouhou zimní válku. Scénářů, jak rusko-ukrajinský konflikt může skončit, je podle Lukáše Dyčky, který přednáší vyšším aliančním důstojníkům na Baltic Defence College v estonském Tartu a dříve radil ministrovi obrany, několik.

„Samotné osvobození Ukrajiny by bylo vynikající, ale pokud budou v Rusku politické elity ochotny ve válce pokračovat, tak boje neskončí a Ukrajinci zbraně nesloží. To bude znamenat velkou zátěž nejen pro Ukrajinu, ale také pro nás, proto se musíme připravit na to, že Ukrajince budeme muset podporovat nejspíš dlouhodobě,“ říká Lukáš Dyčka v rozhovoru pro Echo24.

V posledních dnech můžeme sledovat, jak Rusko opět ostřeluje velká ukrajinská města i na západě země. Útočí na energetickou infrastrukturu: elektrárny, teplárny, teplovody… Vidíte v tom s příchodem zimy změnu strategie?

Já bych neřekl, že je to úplně změna, ale pouze reakce na ukrajinský postup na některých frontách. Rusové jim tento úder chtějí vrátit. A aby ukázali ukrajinské populaci, že poraženi rozhodně nejsou, musí zaútočit na více místech. Zároveň to dává smysl i ekonomicky, protože nemůžete nechat zázemí nepřítele z jejich pohledu nezasažené a rozvíjející se. Podobné útoky ale budou spíš nárazové. Ne, že by to Rusové nechtěli dělat častěji, ale nemají na to prostředky, protože se musí soustředit na frontové regiony.

A útoky na energetickou infrastrukturu? Vzhledem k tomu, že se blíží zima a Ukrajina není v současné době energeticky soběstačná, tak je to jeden ze způsobů, jakým nalomit nejen morálku obyvatelstva, ale i schopnost Ukrajiny bránit se. Je to v určitém smyslu něco podobného, jako když Ukrajinci zasahují ruské zásobovací trasy. Byť se zdá, že to nebude moc fungovat, tak ekonomické dopady na Ukrajinu budou velké a dají se už vyčíslit.

Rakety zasahovaly i civilní objekty. Vybírá si je podle vás ruský generální štáb cíleně, nebo jde o nepřesnost ruské střelby?

Těch vysvětlení je celá řada. V některých případech, ve velkých populačních centrech, to dává smysl: vyvolání paniky, omezení ochoty se bránit nebo vyvolání uprchlické vlny, protože Rusové sázejí na to, že Ukrajinci budou utíkat. Je ale jasné, že rozhoduje, jak drahou munici Rusové k ostřelování měst používají. Některé střely s plochou dráhou letu stojí kolem 100 milionů korun, takže nemá smysl jimi plýtvat na civilní cíle. Ne všechny civilní cíle jsou ale zasahovány záměrně. Může jít o selhání naváděcího systému, špatné souřadnice, nebo se prostě neumí trefit. Anebo jim zkrátka Ukrajinci ty střely sestřelili a jejich části pak spadly někde jinde. To známe z druhé světové války, kdy třeba při bombardování Londýna větší množství lidí zahynulo kvůli zpětnému dopadu střel z protiletadlového dělostřelectva než následkem samotného bombardování. Je to politicky citlivé, ale bohužel se to stává. Z pohledu Ruska nedává smysl plýtvat tak drahou municí na cíle, jako jsou dětská hřiště.

Víte, v jakém stavu je v současné době ukrajinská protivzdušná obrana?

To nejsou informace, které by Ukrajinci uvolňovali. Před válkou měli s protileteckou obranou potíže především na jihu okolo pobřeží Černého moře a Chersonu. To byla jejich slabina a může to částečně vysvětlovat rychlý ruský postup v této oblasti. Naopak to, že se jim nepovedlo postoupit na Kyjev a velice málo postupovat na severu a východě, je dáno tím, že tam byli Ukrajinci soustředění více.

A spasí je dodávka jedné baterie německého systému protivzdušné obrany IRIS?

Spasí asi ne, ale to není všechna protiletadlová obrana, kterou mají. Už dříve dostali systémy S-300 ze Slovenska, kterými sami už disponovali. Faktický dopad na bojišti je jedna věc, ale způsob, jakým to prodáte publiku, je věc druhá. Raketometů HIMARS také nebylo hodně a mediální obraz – a tím i dopad na morálku – byl masivní. Ve chvíli, kdy se povede pár úspěšných zásahů, tak Rusové nebudou vědět, kde ty systémy jsou a kolik jich je, a to sníží jejich schopnost operovat ve vzduchu. Myslím, že klamání a předstírání je věc, kterou Ukrajinci zvládají velice dobře.

Ukrajinská armáda znovu získává některá území na jihu a na východě, ale konec konfliktu je v nedohlednu. Jak bude vypadat zimní válka a zamrzne spolu s cestami i frontová linie?

Zhruba do června, kdy spotřebovali svůj potenciál, útočili Rusové. Od srpna převzali iniciativu Ukrajinci, ale je logické, že tempo útoku brzy vyčerpá i je. To tempo budou schopni udržovat možná měsíc a půl. Potom si budou vojáci muset oddychnout. Zároveň mezitím Rusové obnovují svoje zálohy, jejichž secvičení bude trvat asi dva měsíce, než je nasadí na frontu. Pokud Ukrajinci budou tlačit a podaří se jim stihnout dobýt třeba Cherson, tak Rusové budou nuceni posílat na frontu jednu nevycvičenou jednotku za druhou, tím by si Ukrajinci udrželi převahu i přes zimu. Pokud se jim zatlačit nepodaří, může se stát, že za dva měsíce přijdou čerstvé a stmelené ruské jednotky a fronta se stabilizuje a zamrzne.

Je reálné, že frontová linie zamrzne třeba i na několik let, podobně, jako po roce 2014, kdy Rusové obsadili Krym a menší část Donbasu? Rusko uspořádalo referenda a také se tam dlouho nic nedělo. Mnoho lidí v západní Evropě po čase zapomnělo, že ten konflikt tam stále probíhá.

Kvůli velkým emocím na obou stranách to není moc pravděpodobné a každé zamrznutí už je odteď jen dočasnou přestávkou k nabrání nových sil. I když Rusku by takové zamrznutí hrálo do karet v současné době více. Většího zisku území už totiž Rusové v podstatě dosáhnout nemohou a vědí to. Pro Ukrajince ale zastavení zatím není emočně přijatelné.

Shrňme si tedy scénáře, jakými může válka skončit.

Krajní možnosti samozřejmě jsou, že buď můžete válka vyhrát, nebo prohrát. Typičtější možnost ale je, že obě strany ztratí schopnost eskalovat – zvyšovat svoji aktivitu v boji. V té chvíli dojde k patové situaci. V žádném případě nikdo nedovede odhadnout, která z těch situací nastane. Závisí to na spoustě faktorů: jak bude vypadat režim v Rusku, na tom, jak bude vypadat zima v Evropě, jestli třeba náhodou někdo nezatlačí na Ukrajinu, aby se s Ruskem dohodla – to všechno jsou možnosti a scénáře.

A pak je tu ještě třetí strana, Severoatlantická aliance, která je do konfliktu jako podporovatel ukrajinské armády také nepřímo zapojena. Západní politici neskrývají, že cílem té podpory je definitní porážka Ruska.

To je pravda, ale neexistuje shoda na tom, co znamená „porazit Rusko“. To, že má Ukrajina vyhrát, na tom se shodnou všichni. Třeba Česká republika, Polsko nebo Pobaltské státy, kde působím, si ale přejí výraznější porážku Ruska. A jsem si jistý, že některé jiné státy, jako Francie nebo Velká Británie, by byly radši, kdyby ta válka skončila tím, že by se Vladimir Putin stáhl na úroveň před 24. únorem. Ta míra zatím není určena, ale je to důležitá otázka, kolem které se bude točit politika v období zimy a následujícího jara.

Když ukrajinská armáda dosáhne svého a vyžene ruské vojáky z Ukrajiny a z Krymu, složí pak zbraně a bude dobojováno?

To se nestane, dokud druhá strana neuzná ukrajinské vítězství. Samotné osvobození Ukrajiny by bylo vynikající, ale pokud budou v Rusku politické elity ochotny ve válce pokračovat, tak boje neskončí a Ukrajinci zbraně nesloží. To bude znamenat velkou zátěž nejen pro Ukrajinu, ale také pro nás, proto se musíme připravit na to, že Ukrajince budeme muset podporovat nejspíš dlouhodobě.

Není jeden z možných scénářů i ten, že se jak Ukrajinci, tak Rusové opevní na své části hranice a tou linií bude procházet něco na způsob železné opony?

To se stane bezpochyby i v tom nejlepším případě. Výrazná dělící linie mezi Evropou a Ruskem existovat bude, to je jasné a všichni s tím počítáme.

A zůstane na východě od té dělící linie Rusko samo? Zdá se, že Čína nebo Indie jsou v podpoře politiky Vladimira Putina opatrné, obávají se sankcí a bez obchodu se Západem se neobejdou.

Rusko má pouze spojence typu Běloruska, Severní Koreje nebo Íránu, takže je v podstatě samo. Ta čínská neochota jim podat pomocnou ruku není dána jen tím, že by byli závislí na Západu, ale spíš tím, že Rusové výrazně prohrávají a ukazují, že jsou relativně neschopní. Svým způsobem nás Ukrajinci zachránili od toho, aby se Rusové s Číňany spojili proti Západu.

Jak to myslíte, že nás Ukrajinci zachránili?

Nikdo nechce být viditelným partnerem někoho, kdo prohrává tak jasně, jako dnes prohrávají Rusové. Ještě před válkou, například v průběhu Olympijských her ale Čína deklarovala vzájemné spojenectví s Ruskem poměrně silně. Myslím, že Číňané sázeli na to, že Rusové na Ukrajině rychle uspějí a že to bude pro Západ rána, protože se ukáže jako neschopný a pomalý. To by dávalo Číně dobrou příležitost třeba pro obsazení Tchaj-wanu. Ale najednou se ukázalo, že Západ je schopný se relativně rychle mobilizovat a efektivně Ukrajině pomoci.

Mgr. Lukáš Dyčka, Ph.D. v současné době pracuje na alianční Baltic Defence College v estonském Tartu, kde vzdělává vyšší důstojníky ze států NATO a některých partnerských zemí. V minulosti působil na Univerzitě obrany v Brně, kde vzdělával vyšší důstojníky Armády ČR. Zároveň mezi lety 2014 a 2016 působil jako poradce na Ministerstvu obrany ČR. Působil rovněž v NATO Defence College v Římě.