2 Týdeník Echo - esej

Zachraňte Ústí! Jako kdyby stát cíleně likvidoval kdysi nejbohatší kraj

Týdeník echo - esej

Témata: , ,

Všimli si toho diváci seriálu Most!, varuje před tím Evropská komise, pomoci se marně snaží vláda. Pád jednoho z českých regionů se zrychluje. Další dějství se odehrálo v pondělí 4. března v krajské metropoli Ústí nad Labem, kde vyhlásili celé město za sociální ghetto.

Těžko se to popisuje, ale člověk vždy pozná, když se zčistajasna ocitne v ghettu nebo vyloučené lokalitě, jak se dnes říká. Obvykle si to uvědomí, když najednou ztratí orientaci. Nesleduje totiž směr své cesty, ale začíná si všímat jiných věcí. Mohou to být omlácené nebo podivně opravené domy, nejčastěji paneláky, mezi kterými je najednou málo prostoru. Obvykle železobetonové stavby obchodů a výměníků jsou posprejované nesrozumitelnými klikyháky, jinak je prostor prázdný. Všudypřítomné kamery sledují asfaltové chodníky a sešlapaný trávník, kde nejsou žádné lavičky a jen minimum neduživých stromů. Člověk je rád, když se vymotá z toho bludiště.

Podle policejní zprávy z roku 2017 je takových ghett různé velikosti na Ústecku celkem 176 a bydlí v nich 38 500 obyvatel, „přitom uvedené počty mají vzrůstající tendenci“, podotýkají policisté. Slovy ústeckého magistrátu jsou lidé v těchto ghettech „mírou zadluženosti, exekucemi, trestnou činností a závislostí na psychotropních látkách ohroženi mnohem více než v oblastech s nižší nezaměstnaností“. Nejvíc (přes osm tisíc) lidí žije ve vyloučených lokalitách v krajském městě. Významný podíl na tom má komplex šesti dlouhých osmipatrových paneláků s názvem sídliště Mojžíř. Ghettem bylo se čtvrtí Předlice a několika menšími lokalitami vyhlášeno loni v únoru, přesněji řečeno, bylo označeno za bezdoplatkovou zónu. Byl to logický krok. Byty v Mojžíři a v jiných ghettech nakupují pod cenou spekulanti, kteří je pak pronajímají nejchudším občanům, zpravidla s rozvětvenou rodinou. Nájemné mohou vyměřit třeba přes deset tisíc korun, protože stejně všechno platí stát. Nejen ústecká radnice došla k závěru, že proti koncentraci nejchudší populace na jednom místě je třeba bojovat, a proto je třeba omezit příliv dávek. O jedné z nich s názvem „příspěvek na bydlení“ město nerozhoduje, může však v určených lokalitách zakázat výplatu „doplatku na bydlení“. Z toho vzniklo sousloví „bezdoplatková zóna“.

V pondělí přitáhla radnice šroub o další závit, když vyhlásila bezdoplatkovou zónou celé krajské město i přilehlé Trmice. Zdůvodnění magistrátu je srozumitelné. Po vyhlášení ghett v minulém roce začali „spekulanti a podnikatelé zejména z oblasti Moravy“ skupovat domy v ulicích za jejich hranicemi a problém se rozšířil. Ovšem také nové opatření nemá velký smysl, přinejmenším podle Yvety Tomkové (Vaše Ústí), starostky obvodu Neštemice, do kterého patří také sídliště Mojžíř. „Za poslední rok nevidím v Mojžíři změnu k lepšímu, byty se na sídlišti i jinde skupují pořád stejně,“ vysvětluje starostka. Důvodem je prostá ekonomická úvaha. Většinu nájmu zaplatí stát z příspěvku na bydlení a zrušením doplatku přijdou rodiny o 400 nebo 500 korun. „Je jim to úplně lhostejné. Mají jiné dávky a řada z nich pracuje načerno,“ míní ústecká politička. Pár stovek nejsou pro nejchudší paradoxně žádné peníze. Nabídku veřejně prospěšných prací ignorují, i když by jim měsíčně vynesla 600 korun navíc a otevřela dveře k regulérnímu zaměstnání. Yveta Tomková připouští, že zrušení doplatků může zhoršit situaci osamělým nebo starým lidem, kteří si nemohou přivydělat.

Recept na chudobu

Bezdoplatkové zóny patří k severočeským specialitám, z jiných regionů se inspirovaly Karviná a Kladno. Ve druhém z jmenovaných měst ovšem loni nastoupil nový primátor Dan Jiránek (ODS), který před volbami kritizoval, že se bezdoplatkovou zónou stalo celé město. „Někdy to mohlo mít efekt,“ připouští primátor, že se příliv obyvatel do nejchudších lokalit zastavil. Není však důvod, proč by stejná pravidla měla platit tam, kde domy stojí desetkrát víc než v ghettech. „Tam se s doplatky na bydlení nevyplatí spekulovat,“ zdůrazňuje městský šéf. Kladno se prý vydá opačným směrem než Ústí a bezdoplatkové zóny omezí jen na některé oblasti. Jiránkovu argumentaci podporuje ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček. Omezením zón na konkrétní nemovitosti se otevře cesta z nejhoršího pro jejich obyvatele, pokud najdou místo v azylovém domě, nebo dokonce dostanou od města sociální byt. Ty ovšem nejsou v řadě měst k dispozici.

Kladno zruší status ghetta pro celé své území, až proběhne správní řízení, které vyhodnotí dosavadní zkušenosti. „Vždy jde o více či méně zoufalé řešení,“ hodnotí vyhlašování zón bez doplatků Dan Jiránek, dodává však, že městům často nic jiného nezbývá. Sociální reforma jim v roce 2011 vzala pravomoc rozdělovat dávky a tím vůbec možnost vytvořit nějakou politiku sociální podpory a bydlení. Stát zároveň od té doby nepodnikl nic, aby vzniku chudých oblastí zabránil. Fakticky vznik ghett podporuje. Nedokázal zabránit zadlužování obyvatelstva, a proto dnes zhruba půl milionu rodin odvádí exekutorům všechny legálně vydělané peníze, které překročí úroveň nezabavitelné částky poblíž životního minima. Tím vznikla pro spekulanty s byty široká klientela, která se neomezuje jen na romskou menšinu. Za příklad se obvykle uvádějí Trmice, kde trpí exekucemi dvě pětiny populace, přitom většina z postižených se do města přistěhovala v posledním desetiletí. Zároveň stát automaticky rozesílá dávky na bydlení okolo deseti miliard ročně a lidé mohou spekulantům platit za byty v polorozpadlých domech.

V důsledku zažívají severočeská města stejný pohyb obyvatel jako v 80. letech minulého století, kdy socialistický režim rozšiřoval kapacity těžkého průmyslu a stavěl gigantická sídliště. Do Ústí se za posledních deset let přistěhovalo 20 tisíc obyvatel, do Mostu 17 tisíc, tedy o tisíc, respektive o pět tisíc obyvatel méně než za deset let před pádem komunistického režimu. Do některých menších měst s rozsáhlými ghetty typu Bíliny, Litvínova nebo Šluknova přichází ještě víc lidí než v 80. letech. Obvykle se v nich za deset let vyměnila čtvrtina až třetina obyvatelstva, i když se v obvyklém okresním městě Česka stěhováním vymění desetina populace. Na Ústecko se stahují lidé z Hradce Králové nebo Ostravy, přitažlivou destinací se stalo pro chudé Slováky. Starostka Tomková zaznamenala ve čtvrti Krásné Březno celý dům obydlený přistěhovalci z Košic, ještě nápadnější je příklad Bíliny. Leží na okraji stejnojmenného povrchového dolu, přesto patří podle počtu obyvatel k deseti nejrychleji rostoucím městům Česka. Ze srovnání evidence obyvatel na radnici a záznamů cizinecké policie vyplývá, že to je zásluhou cizinců, kterých ročně přibývají dvě stovky.

V tom opět trpí severní Čechy selháním státu. Rakouská statistika vypovězených cizinců citovaná deníkem Der Standard uvádí loni na prvním místě Slováky. Obvykle museli pryč, protože po třech měsících pobytu neměli legální příjem. Česko má opačný přístup. Po třech měsících se mohou cizinci ze zemí Evropské unie, kteří v Česku bydlí, přihlásit o sociální dávky. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo akční plán, který má Ústecku pomoci. Jeho součástí je nový zákon o sociálním bydlení, který se však podle nedávného výroku premiéra Andreje Babiše psát nebude, nebo oddlužení lidí v pasti chudoby, které ovšem v lednu odmítl parlament. Vládní bezradnost prozrazuje i Agentura pro sociální začleňování, která nevyužije deset miliard na pomoc vyloučeným lokalitám, přislíbených od Evropské unie.

Až se oteplí

Minulý týden publikoval Eurostat údaje o prosperitě regionů a pro Čechy k tomu Evropská komise připojila poznámku, že „rostoucí životní úroveň maskuje prohlubující se rozdíly mezi různými regiony země“. Databáze ukazuje, co tím Brusel myslí. Hrubý domácí produkt Prahy (v přepočtu na kupní sílu a obyvatele) patří mezi deset nejvyšších v Unii, protože dosahuje 187 procent průměru. Zbytek republiky je na 73–84 procentech průměru, v posledních deseti letech se zpravidla zvýšil o pět procent, a patří tedy vedle západního Slovenska a západního nebo jižního Polska na špičku východní Evropy. Ovšem region Severozápad, do kterého patří vedle Ústecka menší Karlovarský kraj, si v poslední době pohoršil a jeho hospodářský výkon poklesl na 63 procent evropského průměru, tedy na úroveň Rumunska.

„Neexistuje jednoduchá odpověď, proč úpadek postihl právě Ústecko,“ krčí rameny senátor Zbyněk Linhart (STAN) z děčínského okresu, který na neudržitelný stav upozorňuje už několik let. Stejně jako primátor Jiránek došel k tomu, že je důsledkem dlouhodobého vývoje v kdysi nejbohatším českém kraji. Úpadek začal vyhnáním původního obyvatelstva a příchodem lidí bez kořenů, pokračoval bezohlednou industrializací za socialismu, pak krizi prohloubila pomýlená sociální politika. Senátor připomíná, že do regionu jde v přepočtu na obyvatele nejméně evropských dotací; a také pravidla pro rozpočtové období 2021–2027 Ústecko a Karlovarsko diskriminují. Experti se shodnou, že obnovu kraje je možné začít jedině tím, že se podpoří vzdělanost. Ovšem stát přednostně dotuje školy, které nabírají víc žáků a chtějí investovat do internetu. Těžko mohou uspět žádosti z regionů, kde děti do školy nechodí a kde není možné se k internetu připojit. Je to jako se vším. Kraj postupně a s podporou státu likviduje spirála chudoby, která se zrychluje, jak odcházejí vzdělanější lidé a jak jsou nahrazováni těmi, kdo ani neumějí česky. Jejich příchodem jenom rostou náklady na sociální služby, zdravotnictví a udržování pořádku v ghettech.

V Ústí vyhlásili bezdoplatkovou zónu, přesto se připravují na nejhorší. „Všichni se bojíme, až se oteplí,“ říká starostka Tomková a myslí tím, že chudé rodiny opustí skrýše vybydlených domů a začnou rámusit v širokém okolí. „Nejlepší by bylo vrátit kraj Němcům,“ ilustruje beznaděj povzdech prominentního sociálního demokrata z Děčína.

Echo Komplet

2 999 Kč

Získejte to nejlepší za méně jak 40% ceny! Díky tomuto balíčku si užijete unikátní web bez reklam EchoPrime, denní komentáře Echo24 a Týdeník Echo jak v digitální, tak v tištěné podobě

Více info

/
komentátor

Petr Holub (*1958) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a stáž v Sociologickém ústavu Akademie věd. Jako novinář pracuje od roku 1992, naposledy v denících Aktuálně.cz a MF Dnes, a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Zaměřuje se na ekonomický rozměr politiky a na změny ve společnosti, které nastaly po pádu komunistického režimu. Žije v Praze a Českých Budějovicích.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.