Další svědectví, jak Petr Pavel oddaně sloužil komunistickému režimu

Petr Pavel, jeden z favoritů předvolebních průzkumů prezidentské volby, dál mlží o své kariéře před rokem 1989. Sám tvrdí, že nic neskrývá. Jenže na povrch stále vyplouvají informace, které naznačují, že o svém předlistopadovém životě neříká celou pravdu a Pavel svoji výpověď pokaždé pozmění. Ze lži ho nyní na serveru Novinky.cz obvinil jeho někdejší spolužák Pavel Beneš. Petr Pavel ho měl z funkce předsedy Základní organizace KSČ vyslýchat kvůli protirežimním výrokům. Na minulost Petra Pavla jako první upozornil Týdeník Echo.

Beneš byl společně s Pavlem v letech 1988 a 1989 frekventantem elitní zpravodajské školy pod vojenskou rozvědkou. Režim frekventanty tehdy připravoval na vyslání pod diplomatickým krytím, a to především do kapitalistické ciziny. Žádné plazení blátem a mrznutí ve sněhu v týlu nepřítele, jak Pavel bagatelizoval svůj výcvik v 80. letech, se u absolventů Zpravodajského institutu ani nepředpokládalo.

Tuto verzi své minulosti nedávno Pavel pozměnil. Přišel s tím, že vlastně nestudoval na vojenského rozvědčíka, lidově řečeno na špiona, ale jeho cílem bylo stát se vojenským diplomatem, tedy armádním přidělencem na nějakém našem velvyslanectví. Ještě před třemi týdny pro Echo Petr Pavel napsal: „Ano, chtěl jsem pracovat jako vojenský diplomat v zahraničí. Kdekoliv, kam bych byl vyslán a kde bych mohl uplatnit některý z jazyků, které jsem v té době ovládal, tedy angličtinu, francouzštinu a ruštinu.“

Beneš ale o charakteru toho kursu mluví jinak: „Nikdo z nás neměl vzdělání na to dělat diplomaty, my jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy.“ Cvičné úkoly, které ve škole pro zpravodajce dostávali, souvisely právě se zpravodajskou činností, uvedl Beneš pro Právo.

„Sledovačky, kdy nám protějšek dělala StB, budování úkrytů, mrtvé schránky na předávání, pořízení fotografií nebo navazování kontaktů. Museli jsme ukázat, že umíme sehnat někoho pro spolupráci, zjistit, kde bydlí, zajistit návštěvu v tomto bytě a podmínky pro následné možné využití tohoto člověka pro zpravodajskou činnost apod.,“ vzpomíná někdejší Pavlův spolužák.

Asi ještě vážnější je Benešovo tvrzení, že loajální komunista Pavel ještě v září 1989 řešil Benešova slova, která šlo vykládat jako sympatie s disentem. Beneš vzpomíná, že v září 1989 diskutoval se spolužáky o petici Několik vět. „V září 1989, když jsme se vrátili z dovolené do kurzu, tak se řešila petice Několik vět a my jsme ji měli odsoudit. Já jsem prohlásil, že ta petice není úplně špatná a má svůj náboj. Dostali jsme se do diskuse a já jsem řekl kolegům komunistům, že to vypadá, že jsme asi studenou válku prohráli. O petici jsme diskutovali neformálně po výuce na hřišti se skupinou asi sedmi kolegů, kteří v kurzu studovali francouzštinu,“ řekl Právu.

„Pár dní nato mě předvolali na výbor základní organizace KSČ, kde byl Pavel předsedou. A tam se mě zeptali, jak jsem to myslel. Překvapilo mě to, protože jsem to pokládal za soukromou diskusi, a ohradil jsem se, že to považuji za špatné,“ dodal Beneš s tím, že ve studiu pokračoval s kádrovým šrámem.

Na otázku Echa, zda Petr Pavel předsedal pohovoru s Benešem kvůli Několika větám, přišel z jeho volebního týmu pouze odkaz na generálovo vyjádření na jeho webu. Tady stejně jako v Právu tvrdí, že od Beneše jsou to spekulace bez důkazů, k inkriminovanému pohovoru kolem Několika vět se vůbec nevyjadřuje. Odpověď pro Echo je zakončena větou: „Žádné další komentáře k tomuto tématu neplánujeme.“

Pozdě se plány Pavlova týmu změnily a na stránkách prezidentského kandidáta se objevilo nové vyjádření. Petr Pavel si v něm vyjádření spolužáka Beneše spojuje se svými rostoucími preferencemi před prezidentskou volbou. Čistý štít z daného období se snaží obhájist skutečností, že po roce 1989 dělal asistenta generálovi Radovanu Procházkovi, který byl vězněn komunistickým režimem a v nových poměrech budoval vojenské zpravodajství. "Kdybych byl člověkem, za jakého se mě snaží vykreslit Pavel Beneš a mnozí další urputníci, jeho důvěru bych určitě nezískal," uvedl Pavel.

Pavel s Benešem nastoupili v září 1988 s dalšími asi 20 vojáky do přísně utajovaného tříletého kurzu na Zpravodajském institutu. Ten spadal pod jednu, větší část vojenské rozvědky, nazývané Zpravodajská správa generálního štábu. Jak uvedl Týdeník Echo, v dobových materiálech nesl Zpravodajský institut krycí název „26. oddělení“.

Do kurzu byli přijímáni profesionální vojáci nebo studenti vojenských škol a učilišť a předpokladem bylo členství v KSČ. Do školy i po škole se chodilo v civilu, student se tedy musel rozloučit s uniformou, popsal bývalý vojenský rozvědčík Vladimír Mohyla ve své knize Rozvědky. Historie Československého výzvědného zpravodajství 1918–1990. V kurzu i ve volném čase se frekventanti navzájem znali pouze krycím jménem, který jim přiděloval nadřízený, a to tak, aby bylo co nejblíž skutečnému jménu. Pavlovi bylo přiděleno příjmení Pávek, Benešovi říkali Pavel Benda. Celková charakteristika Zpravodajského institutu se tedy nesla v rozvědčickém duchu, podotkl Daniel Kaiser v Týdeníku Echo.

„Dostat se do tohoto kurzu nebylo vůbec jednoduché. Kromě samozřejmých kádrových předpokladů jsme prošli prověrkami všech stupňů na ministerstvu obrany nebo StB,“ vzpomínal Beneš v deníku Právo. První rok kurzu se odehrával v Brně na Vojenské akademii Antonína Zápotockého, což byl krycí manévr. Zde byl rozdělen na tři jazykové skupiny – angličtinu, ruštinu a francouzštinu, kam patřil i Pavel. Kromě jazyků měli na škole předměty i pro zpravodajce, například o cizích armádách. Po prvním roce v Brně následovalo zpravodajské jádro výuky v Praze.

Pavel a KSČ

Své angažmá v KSČ před listopadem 1989 Pavel již dříve vysvětloval geopolitickou argumentací. Dle svých slov se nechal „tak trochu ovlivnit Gorbačovem“. Jenže Pavlova slova nedávají smysl. Členem KSČ se již v únoru roku 1985, tedy přesně dva roky od podání přihlášky, ale ještě měsíc před nástupem Michaila Gorbačova do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS. Pavlův otec byl v době, kdy syn vstupoval do strany i poté, když začal studovat kurz vojenské rozvědky, vysoký důstojník Československé lidové armády a pro změnu pracovník vojenské kontrarozvědky.

Před třemi lety Pavel v Týdeníku Echo vysvětloval své členství tím, že byl velitelem čety, ale dosáhnout lepších podmínek pro své muže po armádní linii nešlo. Po stranické, zdálo se mu, by to možné bylo. Od roku 1985, kdy byl řádným členem KSČ, Pavel místo čety velel rotě. Měl pod sebou tím pádem místo třiceti sto vojáků. O dva roky později byl povýšen na kapitána. Komunističtí nadřízení s ním byli spokojení, v posudcích se opakovala chvála jeho velících schopností, výkonnosti i přátelské povahy vůči podřízeným.

Pavel se hájil i argumentem, že svým členstvím v KSČ „nikomu neubližoval“. To však narazilo na kritiku, například u historika Petra Blažka: „Spojení ‚nikomu jsem neublížil‘ je morálně nepřijatelné, každý člen zločinecké organizace nese svůj – byť třeba malý – díl viny. A zde se jedná o příslušníka armády a vojenské rozvědky.“

Petr Pavel si je dobře vědom toho, že uškodit mu ve veřejném mínění může jeho komunistická minulost, a proto na svých stránkách zveřejnil svou složku z Archivu bezpečnostních složek. Na obvinění vznesená teď Pavlem Benešem reagoval prohlášením, v němž píše, že toto „údajně velké odhalení, které mě má poškodit“ je podobně jako předchozí útoky na něj „postavené jen na osobních spekulacích.“ Na Beneše si prý pamatuje jako spolužáka, se kterým neměl nikdy žádný konflikt a od léta 1990 ho už nikdy neviděl.

Na otázku Echa, zda tedy Petr Pavedl předsedal pohovoru s Benešem kvůli Několika větám, přišel z jeho volebního týmu pouze odkaz na citované generálovo vyjádření a věta: „Žádné další komentáře k tomuto tématu neplánujeme.“

Beneš v Právu řekl, že „nejde o to ho poškodit nebo se mu mstít, ale když chce kandidovat na prezidenta, tak by neměl nic zakrývat, protože ho to stejně jednou dožene.“ „Řada lidí ví, kdo byl a co dělal,“ dodal Beneš.

I přes listopadové události v roce 1989 Pavel tříletý kurz dokončil, poté vystoupil z KSČ a přijal nabídku pokračovat v armádě. Stal se z něj náčelník generálního štábu a poté předseda vojenského výboru NATO.