Jednou nám ta schopnost improvizace stačit nebude

ECHOPRIME

Jednou nám ta schopnost improvizace stačit nebudeROZHOVOR
Domov

Ondřej Štindl

Pandemie nemoci COVID-19 může působí ztráty na životech a ekonomické škody, ovlivňuje také psychiku lidí, kteří jsou kvůli karanténním opatřením izolovaní. Jaké dopady to na duševní život může mít a jakými způsoby se dá zabránit jejich nejhorším formám? Vedli jsme o tom rozhovor s psychiatrem Janem Veverou, přednostou Psychiatrické kliniky LF a FN Plzeň a také armádním psychiatrem, účastníkem mise v Afghánistánu.

Politici v souvislosti s pandemií často užívají válečnickou rétoriku. Jsme ve válce. Zároveň je ta rétorika často kritizovaná jako nepřípadná. Jako psychiatr jste byl s českými vojáky v Afghánistánu. Jsou si prožitky vojáka nasazeného do boje v něčem podobné s tím, co zakoušejí izolovaní lidé v karanténě?

Ano hovoří se, že jsme ve válce s virem, budeme bojovat s inflací, válčit s nezaměstnaností a jen do Afghánistánu, Iráku či Mali se jezdi na „mise“. Protože tam, kde je válka, potřebujete klid, rozvahu a soustředění. Keep calm and return fire – zachovej klid a opětuj palbu. Jako lékař jsem nebyl vystaven takovému riziku, jako například kolegové, kteří mají na starosti Force Protection, to znamená, že kontrolují okolí základny. Ale život na základnách je v něčem podobný karanténě, nucená fyzická izolace od příbuzných, omezení sociálních kontaktů, život v úzké skupině, důvěra v ostatní. Navíc ještě abstinence, alkoholová i sexuální, Plus jednou za čas raketový útok nebo přepad sebevražedným atentátníkem, A přesto je duševní zdraví vojáků velmi dobré. Nejen u nás ale i jiných evropských jednotek. U Američanů je to jinak, ale to je na jiné povídání.

Je nějaký mezi vojáky rozšířený způsob vyrovnávání se se stresem, který by měli využívat i civilové izolovaní v karanténě?

Jako psychiatr mezi zdravými vojáky jsem měl relativně dost času, tak jsem u vojáků, kteří zažili sebevražedný útok dělal studii přesně na tohle téma. A výsledek byl, že nejlepší strategií pro ně bylo získávaní informací o bezpečnostní situaci a pokračovaní v činnosti, kterou dělali. Jde to ruku v ruce se  zkušeností i z civilních katastrof, že efektivním způsobem, jak se vyrovnat se stresem je někomu dalšímu pomáhat.

Pro vojáky bývá psychicky obtížný návrat do normálního života po skončení války. Dá se něco podobného očekávat i v souvislosti s pandemií? Škody, které působí na psychice lidí se projeví v plné síle až po jejím skončení?

Není to tak úplně pravda, Velký problém je to spíše pro lidi, kteří jsou na misích dlouho a opakovaně. Britská studie nalezla vyšší prevalenci psychických problémů u vojáků, kteří byli nasazeni v misích déle než 13 měsíců v průběhu posledních tří let. Naše výzkumy stejně jako praktické zkušenosti ukazují, že po čtyřech měsících bylo duševní zdraví velmi dobré a to i dlouhodobě. Jde zkratka o to, jak dlouho jste mimo domov, protože po delší době dochází ke změně sociálních rolí. Ve zkratce: manželka se sama naučí měnit pojistky i mnoho ostatního, u vašeho místa u stolu už sedí váš syn, kamarádům se odcizíte a po návratu jim hrdina, který tu nebyl, začne říkat co a jak.

Celý obsáhlý rozhovor najdete na stránkách EchoPrime.

Foto:

Echo z bezpečí domova