3 Koncepce občanského vzdělávání

Indoktrinace dětí už míří do škol. Prosazuje se povinný multikulturalismus

TÝDENÍK ECHO

Témata:

Je to klasický příklad dlouhého pochodu institucemi, při němž progresivisté dokážou v tichosti díky obsazení důležitých pozic ve státní správě prosazovat věci, které většina společnosti odmítá. Ukazuje se na tom, jak se za úřadování Babišova kabinetu, který velkou část progresivistické agendy v čele se vstřícností k migraci z jiných civilizačních okruhů tvrdě odmítá, skrytě prosazují společensky zásadní věci.

Teď aktuálně povinná pokrokářská indoktrinace dětí už od raného školního věku. Progresivně vznešeně se tomu říká „občanské vzdělávání“. A to by se teď při revizích rámcových vzdělávacích programů, což je něco ve stylu nových osnov, v pedagogickém procesu závazných, mělo dostat přímo do škol.

Základy jsou položeny v době vlády Bohuslava Sobotky v roce 2016, kdy se na důležité vládní posty dostává levicové progresivistické křídlo sociální demokracie. Dnes jsou všichni z nich smeteni politickým vývojem. A současné vedení ČSSD i nahlas přiznává, že úkrok od obhajoby zájmů tradičních voličů sociální demokracie k agendě levicových progresivistů byl jeden z hlavních důvodů, které při podzimních parlamentních volbách vedly k jednocifernému výsledku.

Kateřina Valachová byla tehdy ministryní školství. Michaela Marksová seděla na ministerstvu práce. A Jiří Dienstbier byl ministrem pro lidská práva. Došli k závěru, že společnost není dost občansky uvědomělá. Proto je děti potřeba podrobit výchově k občanství.

Práce se ujala Kateřina Valachová a šla do toho hodně zostra. Rozjela snahu o založení nového progresivistického průmyslu, v němž se točí desítky milionů korun z peněz daňových poplatníků. Původní ideou byl takzvaný Dům demokracie a lidských práv. Nová instituce s rozpočtem 30 až 40 milionů korun, která by dala dohromady „koncepci občanského vzdělávání“, jež by postupně musela být zahrnuta do rámcových vzdělávacích programů na všech školách.

Hned na začátku, poté, co se její projekt dostal v únoru 2016 na veřejnost, vzbudil ostrou debatu. Speciální Dům demokracie a lidských práv byl jen tou nejodvážnější variantou. Nabízely se i další jako grantová agentura, do níž by se ty miliony ze státního rozpočtu nalily a dál by je rozdávala neziskovým organizacím nebo přímo školám. Třetí možností byl na ministerstvu školství úplně nezávislý úřad a čtvrtou zařazení výchovy občanů pod Národní ústav pro vzdělávání, který vytváří rámcové vzdělávací programy, podle nichž musí školy učit.

Dlouhý pochod pokračuje

Kateřinu Valachovou a Jiřího Dienstbiera odnesl čas. Na ministerstvu školství a na Úřadu vlády po nich ale zůstaly skupiny velmi agilních úředníků, chráněných služebním zákonem, takže fakticky nepropustitelných. Ti v jejich díle oddaně pokračují. Za výrazné podpory výše zmíněného Národního ústavu pro vzdělávání.

Ideologickou základnou je Centrum občanského vzdělávání, které původně vzniklo v roce 2009 na Masarykově univerzitě v Brně právě s podporou ministerstva školství jako nezávislá instituce. Před čtyřmi lety se přestěhovalo na Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, kde funguje jako nezávislé vědecko-pedagogické pracoviště ve spolupráci s katedrou studií občanské společnosti. S ní je propojen „metodický portál Výchova k občanství“. Nabízí školám kurzy na různá aktuální občanská a lidskoprávní témata.

Je to podobné jako s inkluzí. Zatím je to čistě na dobrovolné bázi. V osnovách je sice už dnes občanská výchova, školy ale mají volnost dělat si ji po svém. Bez nějakého ideového dohledu speciální ministerské instituce na občanské vzdělávání. Nemusí si objednávat kurzy od žádných center občanského vzdělávání ani neziskovek. A nikdo jim ani žádnými metodickými pokyny nediktuje, jak se tam o různých společenských tématech má učit. Teď by se ale do rámcových vzdělávacích programů pro školy mělo přímo dostat, že se má výchova k občanství učit podle progresivisty připravené „Koncepce občanského vzdělávání“.

O tom, že autoři koncepce jsou levicovými progresivisty, není pochyb po návštěvě webové stránky Centra občanského vzdělávání, kde se školám už dnes přímo nabízejí výukové programy. Slovo multikulturalismus je jen nahrazeno výrazem interkulturalita. Řada témat, o nichž se vede ve společnosti diskuse, je tady podávána jako danost. Migraci se podle progresivních expertů na občanské vzdělávání prostě nevyhneme. Není to naše volba.

Není alternativa

Na stránce Vychovakobcanstvi.cz stačí navštívit rubriku Témata. V kapitole „Společenská komunikace a soudržnost“ se třeba dozvíte, že „z hlediska soudržnosti společnosti, ve které je mnoho sociálního, etnického a jiného napětí, je klíčová otázka, zda si občané dokážou (sic) osvojit metody kultivovaného společenského dialogu o těchto otázkách. Při pohledu na země západně od českých hranic je zřejmé, že nelze očekávat jiný vývoj než další růst rozrůzněnosti společnosti. Zahájit komunikaci o skutečných potřebách té které skupiny a snažit se je vzájemně sladit je nanejvýš aktuální výzva. Snaha vnímat život ve společnosti neustále očima většiny ve všech důležitých otázkách bude v poměrech České republiky do budoucna čím dále méně únosná.“ Migrace z jiných kultur je rovnou předkládána jako něco automatického, nevyhnutelného, s čím nám nezbývá než se vyrovnat.

A už je tady v duchu tohoto migračního fatalismu rovnou nabídka kurzů pro osmé a deváté třídy základních škol. Tedy pro třinácti- až čtrnáctileté děti. „Soužití s uprchlíky. Pilujeme argumenty.“ Nikde nenajdete slovo migrant nebo přistěhovalec. Vždy se používá emocionálně výrazně zabarvené uprchlík. Za tři roky od startu migrační krize na podzim 2015 je přitom zřejmé, že z těch stovek tisíc příchozích má nárok na azyl, a tedy označení uprchlík, opravdu zlomek. Dominují ekonomičtí migranti. Čtrnáctiletí školáci si také mohou v rámci občanského uvědomění dát kurz „Příběhy uprchlíků“ nebo „Kontroverzní témata ve výuce: muslimky a nošení šátků“. V nich se nedozvíte nic o tom, že nově příchozí by měli respektovat kulturní a civilizační pravidla země, do níž přicházejí. Nikoli si tady prosazovat svoje vlastní, právě naopak.

Proti ústavě, svobodě a vlastenectví

Celý styl je v přímém rozporu se současnou politikou, kdy většina parlamentních stran odmítá otevřít Českou republiku migraci. Respektuje a prosazuje zájmy drtivé většiny občanů České republiky. Premiér Andrej Babiš to koncem června jasně vyjádřil v rozhovoru pro francouzský deník Le Figaro. „Evropu si představuji jako vesnici Asterixe a Obelixe, vesnici složenou ze 27 zemí. K tomu je ale třeba území vsi vymezit, nejlépe podle přirozených hranic při pobřeží,“ uvedl šéf české vlády. Teprve pak může podle něho fungovat volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob.

Za jeho vlády se ale v přípravě progresivistické výchovy k občanství výrazně pokročilo. Po Dienstbierovi a Valachové převzal ještě v Sobotkově vládě toto téma sociálnědemokratický ministr Jan Chvojka, dnes předseda poslaneckého klubu ČSSD. Přestože sám k levicovým progresivistům nepatří, nechal progresivisty na ministerstvu školství a Úřadu vlády dál postupovat. Po zrušení postu ministra pro lidská práva převzal v první Babišově vládě tuto agendu ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Velmi přesvědčený progresivista, který sám vyslal do veřejné debaty řadu progresivistických návrhů, včetně změn občanského zákoníku.

Za Pelikána se výrazně pokročilo. Koncepce občanského vzdělávání už byla původně připravena na předložení do dosluhující první vlády Andreje Babiše na 19. června. Pak se nestihla projednat. Mezitím vystřídal kabinet Babiš I jeho nástupce Babiš II. V něm už nesedí Robert Pelikán a zatím není jasné, na koho tato agenda spadne. Vyloženě aktivní progresivista už dnes v kabinetu není. Proto bude zajímavé sledovat, jak bude dlouhý pochod institucemi dál pokračovat.

Ti, kdo návrh tlačí, si jako tradičně vzali na pomoc evropská řešení. Odvolávají se na Radu Evropy a její model kompetencí pro demokratickou kulturu „Soužití rovných s rovnými v kulturně rozmanitých demokratických společnostech“. Proti tomuto dokumentu Rady Evropy už se přitom 28. března tvrdě vymezil Výbor pro evropské záležitosti (VEZ) Poslanecké sněmovny. Podle výboru prosazuje multikulturalismus a je v přímém rozporu s hodnotami uvedenými v preambuli Ústavy České republiky: „VEZ důrazně vyzývá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní ústav ve vzdělávání, aby v rámci prováděné reformy Rámcových vzdělávacích programů neaplikovaly Rámec kompetencí pro demokratickou kulturu Rady Evropy do českého vzdělávacího systému. Rozvoj demokratických kompetencí musí vycházet z hodnot ukotvených v Ústavě České republiky, jejichž základní výčet nalezneme v preambuli Ústavy České republiky – vlastenectví, svoboda, lidská důstojnost, rovnoprávnost, zodpovědnost, demokracie a právní stát, základní lidská práva a svobody, ochrana zděděného přírodního, kulturního, hmotného a duchovního bohatství. Rámec kompetencí pro demokratickou kulturu Rady Evropy definuje jako hodnoty lidskou důstojnost a lidská práva, kulturní rozmanitost, demokracii, spravedlnost, čestnost, rovnost a právní stát. S ohledem na to, že Rámec kompetencí pro demokratickou kulturu Rady Evropy nepovažuje hodnoty obsažené v Ústavě České republiky za klíčové, jako například svobodu či vlastenectví, a naopak zavádí hodnoty nad rámec Ústavy České republiky, považuje VEZ Rámec kompetencí pro demokratickou kulturu Rady Evropy za nevhodný pro využití v českém vzdělávacím systému.“

Ministerstvo by při přípravě zákonů, vyhlášek a doporučení mělo respektovat vůli Poslanecké sněmovny. O Ústavě České republiky nemluvě. Tady jde ministerstvo školství přímo proti ní. Přestože už od 28. března ví, že jsou poslanci z VEZ zásadně proti a odvolávají se na nesoulad s Ústavou, nejvyšším zákonem České republiky, progresivističtí úředníci dál tlačí „Koncepci občanského vzdělávání“ do vlády.

A bez ohledu na její schválení už v Ústavu pro vzdělávání indoktrinaci dětí vpisují přímo do rámcových vzdělávacích programů, které musí školy respektovat. Na to nepotřebují ani souhlas vlády. Stačí podpis ministra školství a indoktrinace dětí proti ústavě, vůli vlády, parlamentu a většiny české společnosti začíná.

Z nového čísla V čem jsou čeští Piráti extremisté. Pirátská strana soupeří o postavení vyzývatele ANO

Echo týdne: Demokrat z Muslimského bratrstva ● Komentář: Horste, neměl jsi s paní chodit na led ● Fokus: Sebevědomí mileniálové, jak dlouho ještě? ● Svět: Africké století

Prezident, média a neziskovky zneužili vraždu Slovenský expremiér Robert Fico nejen o západní levici
Slovo design dnes nikoho neohromí SPECIÁL: Architektura & Design

/
analytička

Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.