Co když demokraté opravdu zmanipulovali volby v neprospěch Donalda Trumpa? Ne, že by ve velkém falšovali hlasy či přeprogramovali sčítací přístroje. V magazínu Time však vyšel dlouhý článek s názvem „Tajná historie stínové kampaně, která zachránila volby v roce 2020“. Nejde o nějakou hlubokou investigativní reportáž, naopak většina zdrojů tam mluví otevřeně na jméno, a dokonce se svými aktivitami chlubí. Jak vyplývá již z titulku, autorka článku Molly Ballová s tímto počinem sympatizuje. Některé závěry jsou však hluboce znepokojivé.
To, že se v zákulisí odehrávaly podivné věci, článek celkem bezostyšně přiznává. „Celé to bylo velmi podivné,“ řekl Trump 2. prosince. „Během pár dnů po volbách jsme byli svědky řízeného snažení vyhlásit vítěze, i když v mnoha klíčových státech se ještě počítalo. Svým způsobem měl Trump pravdu,“ uvádí Ballová. Nebo v další pasáži píše: „Účastníci chtějí tajnou historii voleb z roku 2020 zveřejnit, i když to zní jako paranoidní horečnatý sen – dobře financovaná kabala mocných lidí napříč obory a ideologiemi, kteří dohromady pracují v utajení, aby ovlivnili vnímání, měnili pravidla a zákony, řídili mediální pokrytí a kontrolovali proud informací.“ Ballová nás však ujišťuje, že nejde o nic nepatřičného. „Nemanipulovali volby; posilovali je.“
Příběh začíná u Mikea Podhorzera, demokratického volebního stratéga a poradce šéfa největších amerických odborů AFL-CIO. Ten na podzim 2019 dospěl k názoru, že volby spějí ke katastrofě, buď Trump prohraje a odmítne uznat výsledek, nebo vyhraje tím, že zkorumpuje voličský proces v několika klíčových státech. Začal kolem sebe shromažďovat podobně smýšlející lidi a organizace. Z velké části se jednalo o progresivní organizace, jako je Planned Parenthood, známá hlavně bojem za co největší dostupnost umělých interrupcí, nebo Greenpeace. Hnutí prý čerpalo i sílu z „letních protestů za rasovou spravedlnost“, jak eufemisticky článek nazývá násilné nepokoje. Přidali se ale i k Trumpovi skeptičtí republikáni.
Některé aktivity skupiny byly celkem neškodné, například snaha, aby volební komise měly dostatek dezinfekcí na ruce. Jiné pochybné, ale v rámci pandemie pochopitelné, například lobbování za co největší rozšíření korespondenčního hlasování. Již jen z důvodu, že se při něm nedá zaručit tajná volba, vždy bude horší alternativou k osobní volbě. Zde se ale již aktivisté „posilující“ volby dostávají na tenký led. Například vyrazili do terénu přesvědčovat skeptické voliče, že korespondenční hlasování je bezpečné. Vzhledem k tomu, že mezi nejskeptičtější patřili černošští voliči, kteří masově volí demokraty, tato aktivita se rovnala kampani za Demokratickou stranu. Konspirativněji založený člověk by se taky mohl ptát, jestli se aktivisté nedívali voličům při vyplňování volebních lístků přes rameno.
Pak je tu ale potlačování „dezinformací“ na internetu. Laura Quinnová, „zkušený progresivní operativec“, jak ji popisuje článek, založila „bezejmenný, tajný projekt“, který monitoroval šíření fake news na internetu a následně upozorňoval média, aby je mohla vyvracet. Hlavně ale tlačil na sociální sítě, aby dezinformace rovnou mazaly. Skupina aktivistů inspirovaná Quinnovou se takto sešla se šéfy Facebooku a Twitteru, aby jim svůj pohled na problém vysvětlila. Mezi nimi byla i Vanita Guptová, nyní trojka na Bidenově ministerstvu spravedlnosti.
Zároveň evidentně působily nátlakové skupiny v ulicích. Například v některých městech aktivisté obklíčili fronty čekajících voličů ve snaze vyvolat „radost z volby“ a „proměnit akt hlasování v pouliční večírek“. Taková je aspoň interpretace Ballové. Někdo by to mohl vnímat jako zastrašování voličů.
Zároveň na 150 organizací se chystalo protestovat pro případ, že by Trump zfalšoval volby (čti vyhrál). Po celých Spojených státech bylo naplánováno na 400 demonstrací, které byly připravené vypuknout den po volbách díky jedné esemesce. Když Trump prohrál, demonstrace se přetvořily v oslavy jeho pádu.
Jsou tu další případy, které progresivní aktivisté vnímají jako obranu demokracie, ale stejně se tak dají interpretovat jako davový nátlak. Když do detroitského sčítacího centra dorazil autobus plný republikánských pozorovatelů voleb, aktivisté svolali vlastní dav, který měl dohlížet na republikány.
Tlačili i na jednotlivé představitele. Když šéf republikánů v michiganském senátu Mike Shirkey letěl po volbách na setkání s Trumpem, na obou letištích ho vítali aktivisté, aby „zdůraznili zákonodárcům, že jsou pod dohledem“.
Z celého popisu je cítit celkem zřejmá tendence účastníků „honit si triko“. Je tak otázkou, nakolik jejich snažení přispělo k porážce Trumpa a „záchraně demokracie“ jen v jejich hlavě. Dá se předpokládat, že například lídři Bidenovy volební kampaně by nesouhlasili s takovýmto připisováním si zásluh. I pokud by to vše byla úplná pravda a tajné spojení mocných nahnulo plochu v Trumpův neprospěch, tak Trump není první republikánský kandidát, který musel čelit nepřátelským médiím, aktivistům, sociálním sítím a dobře zorganizované Demokratické straně. Koneckonců v roce 2016 to dokázal překonat. Za porážku si pořád může hlavně Trump sám. To však neznamená, že není velice znepokojivé, jak progresivní aktivisté byli připravení tlačit rovnou na šéfy sociálních sítí nebo pomocí davu zastrašovat klíčové osoby.
Dnes začíná druhý impeachovací soud s Donaldem Trumpem. Bývalý americký prezident čelí obvinění, že proti Kongresu poštval rozlícený dav, zrovna když kongresmani oficiálně schvalovali výsledek prezidentské volby. Hraje se především o to, jestli Trump bude moci znovu kandidovat v roce 2024. Šíří se zkazky, že on sám by se o to rád pokusil. Nicméně úspěšné odsouzení Senátem by vedlo k doživotnímu zákazu vykonávat veřejné funkce. K tomu je však potřeba dvoutřetinová většina. To znamená, že 50 demokratů by na svou stranu potřebovalo přetáhnout alespoň 17 republikánů. To se v tuto chvíli nezdá úplně pravděpodobné. Demokraté tvrdí, že útok na Kongres vyprovokoval Trump svým zpochybňováním volebních výsledků. Republikánům stačí ukázat na článek Time jako na důkaz, že druhá strana dělala to samé a měla připravený vlastní dav.
00:01
