1 30 rozhovorů

Medvěd v podobě velké červené skvrny. Proč ne?

ROZHOVOR

Témata:

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jednou ze zpovídaných je i výtvarnice Markéta Hlinovská. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Toho medvěda před námi jste kreslila podle živého modelu?

No jasně, zavolala jsem panu medvědovi, jestli nemá čas a nepřišel by si sednout. Jenže byl nějak unavenej… Ne, samozřejmě že to kreslím podle fotografií. Ale chodím se na zvířata dívat i do zoologické zahrady.

Je nutné říci, že vyveden je dost realisticky. Dovedete si představit, že by se zvířata malovala třeba kubisticky? Nebo abstraktně?

To by bylo jistě zajímavé. Třeba takový atlas zvířat s jejich abstraktními ilustracemi. Dejme tomu medvěd v podobě velké červené skvrny. Proč ne? Děti jsou v tom dál a klidně by ho v té skvrně viděly.

Možná by nastal problém, kdyby ho pak náhodou viděly v přírodě a nepoznaly by ho, neboť by medvěda znaly jako velkou červenou skvrnu.

Ano, to by mohl být problém. Ale spíš k tomu nedojde.

Měla jste v rodině nějakého výtvarníka?

Ne, vůbec. Ale mámin otec byl operní pěvec, jmenoval se František Mlejnek-Helenský. Dělal konkurz do Národního, ale potom někde řekl, že se Zápotocký nevejde na známku, protože má velké uši. Někdo to na něj prásknul a jeho místo získal Beno Blachut. Děda šel potom na oblast, třeba do Liberce. Ale moc toho o něm nevím. Ani s mámou se moc nestýkal. Ale důležitý byl proto, že si máma myslela, že bych měla jít v jeho stopách, tak jsem dětství prožila po hudebkách a cvičením na klavír. Jenže mě to táhlo k malování.

Na klavír děti chodily v měšťanských rodinách. Byli jste měšťanská rodina?

To bych neřekla, spíš taková obyčejná, slušňácká pražská rodina. Táta byl technik. Na víkend jsme jezdili na chalupu.

Co může mladým umělcům dát AVU?

To je různé. Můžou to být zahozená léta, pro někoho to může být alfa a omega, jako to bylo pro mě. Někde jsem četla větu, která se mi zdála přesná: že člověk se nemá poměřovat s ostatními, ale jen sám se sebou. Má hledět na to, jestli se on sám zlepšuje, jestli opravdu jde za tím, na čem mu záleží. A dá do toho všechno. Takže jo, pro mě byla škola důležitá.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.