Konec podvolení

POLITICKÁ ARÉNA

Konec podvolení
Zleva Jan Hamáček (ČSSD) a Andrej Babiš (ANO) Foto: vlada.cz
Politická aréna

Jan Frank

Vláda dokázala prosadit mírnější formu lockdownu až nečekaně hladce. Postupně se odmlčeli prakticky všichni covido-skeptičtí novináři, zcela zmlkly ještě v létě odvážné lékařské celebrity. Dvě dosavadní demonstrace lavinu odporu nezažehly. Majitelé restaurací a živnostníci neprotestují. Na barikádě tak zůstal prakticky jen bývalý prezident Václav Klaus. Zdánlivě nevyhnutelné, matematiky zpracované predikce přeplněných nemocnic a desetitisíců obětí občany zcela paralyzovaly. Byla by však věčná škoda dál nepřemýšlet. Smrtící a nesmyslná koncepce řešení epidemie „všichni za jednoho“ je neudržitelná od samého počátku a při troše snahy lze dosáhnout kompromisu.

Opravdu etika?

Problém je v tom, že s laiky, jakkoli známými a váženými, se nikdo nebude bavit. Monopol na pravdu a moc má uzounký okruh hlídačů kapacity nemocnic. U tohoto fenoménu se na chvíli zastavme. Od ministrů totiž neslyšíme nic o lítosti. Pokud lidé s Covidem nebo na Covid umírají doma, v domovech pro seniory a v LDN, avšak při poskytnutí péče, počet obětí až tak moc nikdo neřeší. Jakmile by se ale hroutili lékaři a sestry a nemocnice by musely řešit jen Covid, nastává konec světa, i kdyby v sázce bylo fakticky mnohem méně životů. A naprosto vše a za každou cenu, jakkoli iracionální, se podřizuje tomu, aby systém obstál politicky. Udržení moci.

Za takových okolností si musíme připustit, že objektivní pohled na celkové souvislosti nelze čekat od skupiny, která je v dané chvíli vysoce zájmová a není schopna a ochotna celistvě vnímat realitu. Tím spíše, že ANO stojí na podpoře seniorů. Chyba není v nás, pokud sdílíme názor, že Covidu-19 stejně nakonec asi nic a nikdo nezabrání plně se projevit a že počet možných obětí této nemoci spíše rozkládáme v čase než absolutně a že právě tímto postupem nakonec dosáhneme mnohem větší společenské destrukce, než kdybychom dodržovali jen základní ochranná opatření a nesli si za své zdraví osobní odpovědnost. A kdybychom dali lékařům jasný mandát pečovat přednostně o mladší a nadějnější osoby vyžadující lékařskou péči. Cožpak je to hřích?

Kdo nastaví zrcadlo?

Na politické scéně se ale nikdo takhle jasně hovořící a burcující nenašel. Někdo, kdo by buď na demonstraci „blbců“ šel, něco tam řekl a nebo svolal vlastní. Nikdo takový se v podstatě nenašel ani v médiích: články o tom, co způsobí odklady plánované péče o běžné pacienty neexistují, reportáže o tom, co budou dělat a jak asi budou žít lidi, co měli třeba 20 let cestovku neexistují. Články a reportáže o středoškolácích, co se rok skoro neučí a hnijí doma, neexistují. Naši úžasní mediální sociologové a psychologové se k ničemu sami nevyjadřují, nikdo se jich na nic neptá. Pověstné „zrcadlo“ nikdo nenastavuje. Zcela ostudná je role církví v čele s Římsko-katolickou, od které by jeden zrovna v téhle době čekal, že něco řekne nebo udělá v tom či onom smyslu.

Etické normy je oprávněna určovat, měnit a modifikovat společnost jako celek. Ta má, zvláště nyní, kdy jí s tím nikdo nechce moc pomoci, rovnoprávnou schopnost a možnost vnímat rizika mimořádných situací pro svůj další vývoj. Není nutné (je to zcela nesmyslné) držet se postoje, že Covid-19 je natolik mimořádnou událostí, že nás zbavuje možnosti využití „opatření“ demokracie: demonstrací, referend, petic, ústavou umožněných aktů občanské neposlušnosti, právních ohrazení apod. Abychom změnili situaci a vzkřísili naději, je dále nutné skoncovat s rezignací na vlastní dlouhodobé zájmy formulované laickým jazykem. Ten má vyšší etickou hodnotu než grafová jednorázová mantra mrazákového ministra Hamáčka.

Kompromis

Politicky vzato by program hnutí mohl znít asi jako „každý za sebe, všichni za seniory v domovech“. S každým přibývajícím dnem je přeci zřejmější, že právně i fakticky má vláda možnost – a jednoho dne to stejně udělá - přijmout takový výklad ústavních a dalších norem, které ji a hlavně nás osvobodí od ochrany minority formou kolektivní odpovědnosti za část (zdaleka ne všechny) ohrožených seniorů a zranitelných osob. Vše je otázka tlaku na ni. Reálnou odpovědnost má ministr zdravotnictví hlavně za seniory v nejrůznějších zařízeních sociální péče a v LDN. Mladší populace je ohrožena bagatelně, v silách rodin, firem i škol a obcí je svépomocí ochránit starší lidi a zranitelné lidi doma. Narovnat se, žít a pracovat.

Jan Frank.
Autor je předseda OS Za branou, založil FB platformu Hnutí proti Lockdownu

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko deníku Echo24.