OBRAZEM: Studenty zmasakrovaly tanky. Desítky demonstrantů Čína dodnes vězní

Brutální zásah čínské armády proti demonstrujícím studentům na pekingském náměstí Tchien-an-men, který si vyžádal více než tisícovku lidských životů, ukončil v noci ze 3. na 4. června 1989 šest neklidných týdnů. Během nich statisíce lidí prostřednictvím demonstrací a hladovek volali po větší demokratizaci země. Masakr demonstrujících studentů pro Čínu znamenal několikaletou ztrátu tváře v zahraničí a dodnes představuje citlivé téma čínské historie.

Surovost útoku, lidská těla rozježděná tanky, dokumentují nepříliš známé amatérské snímky. Pořídil je student, který z děsivého zásahu vyvázl bez zranění. Přesný počet obětí není znám, jisté je, že šlo o stovky obětí. Student své fotografie později s pomocí francouzské novinářky Ursuly Gauthierové, jež byla tenkrát zpravodajkou v Číně, tajně propašoval do Francie. Tam byly některé z nich uveřejněny ve speciálním vydání časopisu Nouvel Observateur v září 1989. Ursula Gauthierová fotografie později publikovala na svém webu.

Upozornění: některé záběry jsou drastické.

Dramatickým událostem na nejrozlehlejším prostranství světa, jehož název česky znamená náměstí Brány nebeského klidu, předcházela snaha tehdejšího nejmocnějšího muže Číny Teng Siao-pchinga hospodářsky pozdvihnout zemi zdevastovanou téměř třemi desítkami let ekonomických a sociálních experimentů Mao Ce-tunga.

Rychlý hospodářský rozvoj podpořený zavedením „čtyř modernizací“ ale doprovázela celá řada nežádoucích účinků, například hyperinflace. Zejména ta byla příčinou mnoha kritických hlasů na adresu dosud nedotknutelné strany a její ideologie. Kritikou nešetřili ani intelektuálové, které trápila především malá míra svobody v politické a umělecké oblasti.

První studenti se na náměstí Tchien-an-men začali shromažďovat dva dny po smrti vůdčí osobnosti liberalizace a demokratizace čínské politiky, bývalého předsedy ÚV KS Číny Chu Jao-panga, který zemřel 15. dubna 1989. Pietní akce za oblíbeného politika ale velmi rychle přerostla v manifestaci za prohloubení demokratických změn, za svobodu projevu, tisku a potírání korupce a protestní shromáždění se rozšířila i do dalších měst. Díky dočasně nestranně informujícím médiím byly zprávy o aktuálním dění dostupné po celé Číně.

Manifestace vyvrcholily během čtyřdenní návštěvy generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova v polovině května. Ještě před jeho příjezdem zahájila část studentů protestní hladovku ve snaze zvýraznit své požadavky a navázat dialog s vedením státu, 17. května se pak na náměstí sešly více jak dva miliony Číňanů. Studentský pokus o dialog s premiérem Li Pchengem skončil 18. května neúspěchem.

Tvrdá odpověď armády. Stovky tisíc Číňanů rozjezdily tanky

Komunistické vedení sledovalo od počátku protestní dění s nelibostí. Vybraní činitelé už osmý den demonstrací konstatovali, že nepokoje ohrožují vedoucí úlohu komunistické strany. Přesto ve straně existovalo umírněné křídlo zosobňované generálním tajemníkem ÚV KS Čao C‘-Jangem, které doporučovalo zahájit se studenty dialog. Na tajné domácí poradě u tehdejšího vrchního velitele ozbrojených sil Teng Siao-pchinga bylo ale rozhodnuto jinak. Nad reformním křídlem převážily hlasy staré gardy soudruhů klonící se k rázné protiakci.

Události nabraly rychlý spád. Teng, aniž by umožnil stálému výboru politbyra (nejsilnějšímu orgánu v zemi) hlasovat, vyhlásil 20. května v některých částech Pekingu částečný výjimečný stav. Druhého června dostala armáda příkaz vyčistit náměstí za jakoukoliv cenu. V noci ze 3. na 4. června začaly tanky brutálně rozhánět demonstranty. V pět hodin ráno 4. června bylo po šesti týdnech náměstí Tchien-an-men vyklizeno.

Údaje o počtu obětí vojenského zásahu se rozcházejí. Podle oficiálních údajů KS Číny z roku 1996 přišlo při událostech v celé Číně o život 931 lidí a více než 20 000 jich bylo zraněno. Pod tankovými pásy nebo při střelbě našlo smrt 523 osob a zranění utrpělo více než 10 000 lidí. Amnesty International udává ale nejméně 1300 mrtvých, jiné zdroje uvádějí na 7000 mrtvých a podle před dvěma lety odtajněných britských dokumentů bylo na náměstí Nebeského klidu obětí minimálně 10 000. Tehdejší premiér Li Pcheng si pro svou bezvýhradnou podporu tvrdého zásahu vysloužil přezdívku „řezník z Tchien-an-men“.

Demonstrující, kteří zákrok přežili, byli vystaveni vlně represí. Tisíce lidí byly zatčeny a kolem třech desítek jich je stále ve vězení. Pro čínskou vládu byl masakr kvůli drtivé kritice ze zahraničí dlouho velkým traumatem. Evropské hospodářské společenství reagovalo na potlačení studentských demonstrací zmražením diplomatických vztahů (obnoveny byly v roce 1992) a zavedením zbrojního embarga, jež stále platí. USA krátkodobě uvalily sankce na mezivládní obchod.

O demonstracích z roku 1989 se doposud nepíše v žádných čínských učebnicích a toto téma je v Číně nadále tabuizováno. Každoročně si ale výročí událostí připomínají aktivisté po celém světě, včetně Hongkongu a Tchaj-wanu.

Čtěte také: Na náměstí Nebeského klidu zemřelo na 10 000 lidí, odhalují dokumenty