Nabarvené ptáče rezonuje Benátkami. Poetické, brutální, ale i klišé, zní od kritiků
Ohlasy českého filmu
NOVÉ
1
Snímek českého režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče v úterý otřásl mezinárodním filmovým festivalem v italských Benátkách, píší francouzská a belgická média. Recenzent serveru belgické televize a rozhlasu RTBF jej označil za šokující film, který bezpochyby rozdělí festivalové diváky, ale dal najevo, že on sám se rozhodně řadí mezi jeho příznivce.
„Tříhodinový snímek natočený na 35milimetrový film je skoupý na dialogy, ale nabízí nezapomenutelné záběry, tu poetické, tu kruté. Některé vizuálně nevšední scény se nesmazatelně vtiskují do paměti,“ napsal.
Agentura AFP tvrdí, že soutěžní film, natočený podle stejnojmenného románu amerického spisovatele polsko-židovského původu Jerzyho Kosińského, benátskou přehlídkou „otřásl“.
Film znamená první soutěžní účast české kinematografie na jednom z největších filmových festivalů po 25 letech. Snímek, plný drsných scén a krutého zacházení, vypráví o putování malého chlapce východní Evropou během druhé světové války. Hoch, všude odmítaný kvůli snědému vzezření, je během své cesty postupně svědkem různých zvěrstev.
Známá švédská filmová hvězda Stellan Skarsgard, hrající v Marhoulově filmu německého vojáka Hanse, v rozhovoru s agenturou Reuters řekla, že snímek zachycuje Evropu ve velmi temných časech. „Tyto temné časy ale v podstatě existují i dnes na mnoha místech všude ve světě,“ řekl Skarsgard. „Během nejhorších časů přicházejí i chvíle soucitu. My lidé můžeme být brutálními monstry, ale můžeme být i velmi soucitní. Všichni v sobě máme obojí, pokud nejsme psychopati. Takže jsme schopni všeho,“ dodal.
Anglický herec Julian Sands, jenž ztvárnil jednoho z nejkrutějších lidí, které chlapec potká, uvedl, že snímek se sice odehrává na sklonku druhé světové války, ale stejně tak by mohl být situován do středověku nebo do doby za 50 let. „Je nadčasový,“ dodal.
Nechybí ani klišé
Podle některých kritiků se však film neobejde bez klišé. Je podle nich brutální a zanechává ubíjející dojem. Příběhu židovského chlapce, který koncem druhé světové války putuje zničenou necivilizovanou východní Evropou, si všímá například deník Der Tagesspiegel.
„Marhoulovo znázornění vesnického obyvatelstva, zachyceného v neúprosných černobílých obrazech, je brutální a lidskou důstojností pohrdající: chlapec protrpí pedofilii, sodomii a každou myslitelnou formu násilí, sadismu a ponížení,“ píše list, podle něhož řemeslná virtuozita českého režiséra slouží jen k manipulaci nejnižších instinktů.
V každé z kapitol filmu podle deníku divák jen čeká, kdy se zase objeví zdegenerované chování. „Krátká vystoupení Harveyho Keitela, Uda Kiera a Stellana Skarsgarda dávají filmu uměleckou validitu,“ konstatuje list. Snímek podle něj ale nedosahuje kvalit filmů maďarského režiséra Bély Tarra, které trochu připomíná. „Co filmu – stejně jako rolníkům – chybí, je empatie,“ je přesvědčen německý list, podle kterého film v divákovi zanechá těžko snesitelný ubíjející pocit.
