Patologové častěji pitvali těla v rozkladu. Mohly za to karantény a osamění

Lockdown měl výrazné důsledky na umírání v Británii. Počet pitev těl, které byly ve výrazném rozkladu během lockdownu stoupl až o 70 %. S informací přišli výzkumníci, kteří zprávy z pitev během lockdownu zkoumali a porovnávali s průzkumem s minulého roku. Podle nich se ukázalo, že mnohem více lidí umřelo o samotě a v izolaci. Někteří přitom podle výzkumníků zesnuli zbytečně. O studii kterou publikoval Imperial College Healthcare Trust, což je organizační jednotka britského zdravotnického systému, informuje například Daily Telegraph.

Studie zkoumala 260 pitev lidí, kteří zemřeli mimo nemocniční prostředí. Za těla ve výrazném stádiu rozkladu označuje ty, které byly objeveny nejméně týden po smrti. Jedná se tak výlučně o lidi, kteří zemřeli sami v izolaci. Podobnou studii o umírání prováděla organizace i minulý rok. Tehdy bylo ve výrazném rozkladu pouze 16 % pitvaných. V pandemickém roce se už jednalo o 27 % zkoumaných pitev. Jedná se tak o 70 % nárůst. Navíc podle autorů studie nemusely všechny zkoumané osoby zemřít. „Pokud by tito lidé byli v nemocnici, je možné, že by vůbec nezemřeli,v případě, že by jejich diagnóza byla léčena,“ uvedli autoři studie.

Zároveň u některých pitev byla těla v takovém stupni rozkladu, že bylo obtížné určit příčinu smrti. Kdyby umírající nežili sami, je podle autorů studie možné, že by si života ohrožujícího stavu všiml někdo dřív. Výzkumníci chtěli především upozornit na tristní výsledky paliativní péče v Británii během lockdownu.

Podle oficiálních statistik zemřelo během kovidu doma o 75 000 lidí více, než před lockdownem. „Pandemie byla testem toho jak náš zdravotnický systém pomáhá lidem, kteří umírají doma. A tento výzkum zřetelně ukazuje, že zdravotnický systém selhává v momentě, kdy ho lidé nejvíce potřebují,“ uvádí doktor Sam Royston z charitativní organizace Marie Curie, která nabízí paliativní péči umírajícím. Podle charity se v době pandemie se třem čtvrtinám umírajících nedostalo adekvátní péče.

„To jak se společnost chová k umírajícím lze považovat za ukazatel toho, jak je laskavá, starostlivá a empatická. S pokud více lidí žije samo a po smrti se nachází v rozkladu, je to bohužel potencionálně obžaloba naší společenské struktury,“ myslí si jeden z autorů studie doktor Theodor Erstin-Serlui.

Studie je první svého druhu. Otázku o společenské proměně přístupu k umírajícím si však neklade sama. V minulých letech například na festivalu Jeden Svět byla ke shlédnutí filmová esej Švédská teorie lásky (2015), která si všímala právě stoupajícího množství jedinců žijících a umírajících o samotě. V Japonsku dokonce existují firmy, které se specializují na úklid obydlí po těch, kteří zemřeli o samotě.