Pokus o zneužití státní moci v přímém přenosu

ÚHEL POHLEDU

Pokus o zneužití státní moci v přímém přenosu
ČNB měla v předešlých letech ohromné ztráty. Foto: ČNB
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

Státu už vážně docházejí poslední peníze. A tak v zoufalosti šťourá v posledních zapomenutých skrýších. I vzpomněl si na Českou národní banku (ČNB). ČNB není komerční banka, takže to je vlastně jeho, státní, banka. A navíc znakem banky je, že je plná peněz. Konečně tedy stát našel zlatou žílou, když ta lithiová nevyšla.

Zhruba ve stejnou chvíli, kdy v pozadí nikým téměř nepozorována prochází novela zákona o ČNB, prohlašuje premiér Andrej Babiš, že by Česká národní banka měla přispět do státního rozpočtu podobně jako centrální banky Německa a Švýcarska. Zatímco v normálním světě by to byla zpráva číslo jedna, v našem světě se ve stejnou dobu místo toho řeší kolabující sčítání lidu. Nic víc si mocipáni nemohou přát. Kouřová clona je dokonalá.

Na první pohled se pro mnoho politiků i voličů neznalých podstaty monetární politiky jedná o geniální nápad. Jenže je tu háček. ČNB není dlouhodobě dobrým hospodářem a už vůbec není komerční instituce, u které by slovo zisk či ztráta znamenalo totéž, co pod těmito slovy jsme zvyklí rozumět.

ČNB měla v předešlých letech ohromné ztráty. Připomeňme například, že intervencemi proti koruně dramaticky nafoukla své devizové rezervy. Jakmile intervence skončily, kurz koruny se vrátil tam, kde podle trhu měl být. Koruna posílila, čímž v roce 2017 vytvořila ČNB ztrátu 243 mld. Kč.

Tu je ale třeba uhradit. Takže když někdo vidí, že měla ČNB v posledních dvou letech zisk, nejsou to volné peníze, kterými lze financovat kdejakou neziskovku, ale jsou to peníze, o kterých předem víme, že půjdou na uhrazení předešlých ztrát. Předchozí ztráty přitom ČNB ještě zcela neuhradila. Ještě zbývá uhradit 37,5 mld. Kč. Politici tedy situaci nepochopili. V ČNB v tuto chvíli nejsou jakékoli peníze, na které by si mohli sáhnout.

Situace se ale nezlepší ani po uhrazení ztráty. Pak bude ještě nutné ze zákona naplnit rezervní fond, který je nyní prázdný. Až bude plný, pak teprve teoreticky může ČNB státu něco poslat. Když budu optimistická, budou to dva roky.

Jenže když budu optimistická, české ekonomice se bude dařit. A když se jí bude dařit, bude se víc přibližovat Německu. A přiblížení Německu s sebou obvykle nese posílení koruny k euru. A to s sebou přinese znehodnocení devizových rezerv přepočtených na koruny, a tím pádem další ztrátu. Ani v dalších letech tak nebude mít ČNB prostor k tomu, aby zachraňovala stát.

Snad ještě podstatnější je pochopit, co to „zisk“ či „ztráta“ centrální banky vlastně znamená. Centrální banka drží devizové rezervy v cizích měnách. Když koruna vůči měnám v devizových rezervách posílí, ČNB účetně vykáže ztrátu. A naopak. Zisk či ztráta jsou tedy jen do značné míry fiktivní účetní kategorie dané pohybem kurzu, který sama ČNB ovlivňuje. Za ziskem není žádné nově vytvořené zboží, žádné služby, žádná práce, ba ani ničí jednoznačný užitek jako protihodnota. Posílení koruny, tedy ztráta ČNB, totiž je příjemné pro importéry, ale nepříjemné pro exportéry. Nedá se tedy dokonce ani položit rovnítko mezi hospodářský výsledek centrální banky a jednoznačný pozitivní či negativní efekt někoho dalšího. Je to prostě právě a jen účetní nálepka, která nemá nic společného se skutečným hospodářským výsledkem jako v normální komerčně fungující firmě.

Těžko věřit tomu, že jsou politici až tak nekompetentní a situaci nechápou. Slova premiéra jsou nejspíš jen slovy k voličům, aby viděli, že stále existují řešení. To, že jsou jen teoretická, volič neví. Ten jen vidí, že premiér maká. Mezi řádky z toho ovšem plyne, že alespoň některým politiků už je jasné, že jednoho krásného dne může nastat situace, že banky, penzijní fondy a pojišťovny řeknou „Dost!“ a státu už nepůjčí.

Stačí se podívat, jak se chovají státní dluhopisy. Úroky z dluhů (neboli výnosy dluhopisů) vystoupaly na dvouletá maxima. Za desetiletou půjčku momentálně platí ČR necelá dvě procenta úroku ročně. Ještě na přelomu září a října to přitom bylo jen 0,8 %. Státu se tedy náramně prodražuje každá další půjčka. Důvodem je, že vydává tolik dluhopisů, že je trh jimi zaplaven, a když už někdo státu půjčí, chce něco navíc. Navíc se čeká, že ČNB ještě letos zvýší své úrokové sazby, což bude pro každou vládu velmi nepříjemné. V Turecku se už musel po zvýšení úrokových sazeb poroučet guvernér centrální banky.

Čeští politici ale současně vidí, že populisté v Itálii se vesele předlužují dál. Jejich dluh směřuje k 160 % HDP, zatímco český je zhruba čtvrtinový. Výnosy italských dluhopisů přitom klesají. 10letý italský státní dluhopis nesl před dvěma lety kolem 2,7 % a dnes jen 0,7 %. Jak je to možné, když se jejich veřejné finance tak zhoršily?

Tady si dá prozíravý čtenář jedna a jedna dohromady: Proto ta změna zákona o ČNB. S ní se může ČNB chovat podobně jako ECB. Ta nyní zachraňuje celý jih Evropy. U nás centrální banka zatím ještě tragické hospodaření státního rozpočtu nemaskuje. ČNB nevykupuje státní dluhy jako ECB. Nevytváří falešnou poptávku po dluzích, které nikdo nechce. Jenže s novelou k tomu má vytvořené prostředí.

Stát to bude potřebovat. A bude to od ČNB vyžadovat. Bude se zadlužovat jako divý. Podle Strategie financování a řízení státního dluhu musí pokrýt svou potřebu financování vydáním střednědobých a dlouhodobých korunových dluhopisů v objemu 400 miliard korun.

Komu se jako premiérovi podaří, aby banka vykoupila tyto dluhopisy, ten se bude moci bít do prsou, jak se mu daří levně zadlužovat. Ti největší frajeři na západě už dnes říkají, že díky kvantitativnímu uvolňování mohou zvyšovat dluh a zároveň snižovat dluhovou službu. To v normálním světě vypadá jako absolutní nesmysl. Že to není nic jiného než tunelování penzijních fondů, které musí nakupovat státní dluhopisy se záporným výnosem, už neříkají. Nehodí se to. A mají štěstí, že to voliči zatím hromadně nepochopili.

A teď si představte, že tu máme politiky, kteří chtějí státní důchodový investiční fond. Prý bude lidem spravovat peníze na důchod lépe než komerční instituce, protože „ty se zajímají o svůj zisk“. Umíte si představit ten tunel, když mnohé státy neuhlídaly ani své centrální banky, na které je tak vidět?

Nezávislost centrální banky na státu je klíčová. Bohužel dnes je ve světě opačný trend. Nezávislost se jen předstírá. Stejně tak jako se předstírá odbornost centrálních bankéřů, což jsou normální politici jako všichni ostatní. Někde to dokonce nejsou ani vystudovaní ekonomové.

Centrální banky i finanční trhy jsou tak znásilněny ve své podstatě. Nechali byste se operovat od chemika nebo od jaderného fyzika? Sotva. Ale svou měnu a bankovní soustavu si spravovat od amatéra necháte.