S podnikateli je totiž problém, že i když někteří z nich mohou mít politické ambice, zajímavé představy o civilizaci anebo chtějí dělat svět lepším, pořád jsou v zásadě podnikatelé, píše Martin Weiss.
Foto: Shutterstock
1
Novorozenec, který se ve čtvrtek ztratil z porodnice ve Vídni, byl nalezen mrtvý v odpadkovém koši v areálu nemocnice, uvádí server deníku Kronen Zeitung. Z vra ...
Když se po ruském vpádu na Ukrajinu začaly uvalovat sankce na rozšiřující se řady příslušníků putinovské věrchušky, zaznívaly hlasy, že není rozumné řadit mezi ně ruské oligarchy. Vždyť právě oni mohou být ti, jejichž prostřednictvím bude možné s Putinem jednat, zněl argument, dokonce to třeba budou i oni, kdo řekne Putinovi, že je čas jít. Nakonec teď Putinovy požadavky oligarcha zprostředkoval, jenže ne oligarcha ruský, ale americký. Je to možná smutné, ale ne nepochopitelné.
Elon Musk se svým návrhem na řešení ukrajinské války vystartoval minulý týden na svém oblíbeném – a možná zase už brzy vlastním – médiu, Twitteru. Je možné jednoduše říct, že Putinova pohrůžka jadernou válkou zafungovala. Širší laickou veřejnost – mezi niž patří i Musk, který má tisíc různých zájmů a starostí – nezaujaly zářijové ukrajinské úspěchy na bojišti tolik jako následující Putinovy výhrůžky. Jako by se energie z hysterického strachu z globálního oteplování na týden přenesla na strach z globální termonukleární války.
Muskův návrh a navazující komentáře měly několik problematických bodů. Referenda v Putinem nárokovaných územích nezní jako seriózní nápad teď, v situaci, kdy na nich Rusové, neutrálně řečeno, proměňují demografickou situaci. V tom si nelze mnoho slibovat od OSN, jež by podle Muskových představ měla na referenda dozírat. Musk taky tweetoval mapu volebních výsledků na Ukrajině z roku 2012, u níž upozornil na vítězství proruské Strany regionů. Stejně dobře ovšem mohl upozornit na prezidentské volby z roku 2019, kdy Zelenskyj vyhrál na celé Ukrajině, paradoxně s výjimkou jednoho kraje na západě země.
Zatímco příznivci Ukrajiny i někteří ukrajinští činitelé reagovali rozezleně až vulgárně, ukrajinský prezident ukázal, jak to s novým médiem umí. Zveřejnil na Twitteru hlasování, zda lidi mají raději proruského Muska, nebo proukrajinského Muska. Ohlas a výsledek byl takový, že se Musk cítil povinen reagovat a jeho reakce začínaly ve stylu „Stále velmi podporuji Ukrajinu, ale…“.
Na druhou stranu zjevně nešlo (jen) o ukázku efektivnosti ruské propagandy, jež bývá v ovlivňování veřejnosti mnohem chytřejší než západní. Musk nedlouho poté poskytl interview Financial Times, kde se rozhovořil na téma situace s Tchaj-wanem. „Musk soudí, že konflikt o Tchaj-wan je nevyhnutelný,“ charakterizuje list jeho názory a cituje ho: „Mé doporučení… by bylo vyjednat speciální administrativní zónu pro Tchaj-wan, která by byla přiměřeně stravitelná, což asi všechny nepotěší. A je možné a myslím, že i pravděpodobné, že by mohli mít aranžmá, které bude o dost volnější než v případě Hongkongu.“ Aspoň si nikdo nemůže stěžovat, že je Elon Musk ve své ochotě podřizovat se agresivním protizápadním režimům selektivní.
A konečně v pondělí přišel časopis Vice s interesantním sdělením. Ian Bremmer, mezinárodněpolitický konzultant, uvádí v newsletteru pro své klienty, že mu Elon Musk řekl, že si nedávno – asi před čtrnácti dny – telefonoval s Putinem.
Bremmerův obor je tzv. global risk consultancy, hojně se vyjadřuje v médiích, na sociálních sítích, na konferencích i knihami. Má cit na chytré slogany a pojmy, k jeho práci patří ukazovat všemi způsoby, jak je dobře napojený. Musk během pár hodin telefonát s Putinem popřel.
Kdo má pravdu, to je v tuto chvíli marné se pokoušet rozsoudit. Nicméně – Musk na Twitteru mluvil o takových detailech jako o významu, který pro Putina má Cherson a Záporoží jako zázemí pro Krym, a právě toto měl Musk Bremmerovi říkat. Zatímco Muskovy rozhovory se specialisty na technologie nebo s takovými neortodoxními partnery, jako je Joe Rogan, bývají poutavé a přemýšlivé, v rozhovorech se standardními médii je Musk někdo jiný. Nad jeho výrazivem a rétorickými strategiemi člověka napadne, že je až trumpovská postava. Chrlí superlativy a přehání tak, že je vám jasné, že jeho výroky prostě nemůžete brát úplně vážně. Ostatně i na jeho chování v byznysu, s jeho pofiderními tahy na kapitálových trzích a častými žalobami a pohrůžkami žalobami, je cosi trumpovského. A mezi českými podnikateli je možné zaslechnout přirovnání Elona Muska k našemu Karlu Janečkovi. Asi je jasné, co tím myslí, i když je tu ten drobný rozdíl, že Musk něco vyrábí.
Ty rozhovory jsou zároveň hloupější. Protože i reportér tak seriózního média, za jaké se považují Financial Times, je schopen se ho do omrzení vyptávat na tu nejomletější věc na světě – zda umožní návrat Donalda Trumpa na Twitter –, místo aby ho tlačil na mnohem zajímavější téma: nebude mít jeho zájem v Číně (Tesla tam má gigafactory) vliv na jeho politiku ve společnosti Twitter? Z dosavadní praxe jsme povinni předpokládat, že Číňané o to budou usilovat. A pokud bude Musk jako Hollywood, americká basketbalová liga nebo třeba hotelové řetězce, tak jim vyhoví. A zatímco když jde o Ukrajinu a Rusko, může Musk říci „Jsem stále na straně Ukrajiny, ale taky jsem proti termojaderné válce“, v případě Číny bude moci říct jen „Jsem pro co největší svobodu projevu na Twitteru, ale taky jsem pro co největší zisk Tesly“.
S podnikateli je totiž problém, že i když někteří z nich mohou mít politické ambice, zajímavé představy o civilizaci anebo chtějí dělat svět lepším, pořád jsou v zásadě podnikatelé. Jejich podnikání potřebuje stabilitu a předvídatelnost. Ne boj se stávající mocí. Na globálních firmách je to nádherně vidět. Paradox mezi tím, jak poslušně plní rozkazy reakčních režimů typu Číny, (donedávna) Ruska či Saúdské Arábie, a jak bojovně šíří „woke“ hodnoty na Západě, je jen zdánlivý. Reagují na moc. V Číně ji má komunistická strana, v Americe „woke“ zaměstnanci a aktivisté. I u nás víme své o tom, jak se ti největší magnáti snaží zajistit si své postavení vůči politické moci. Proto si opatřují média – mluví se o systému „vzájemně zaručené destrukce“, tedy o systému defenzivním. I když se někdo, jako třeba Andrej Babiš, rozhodne jít přímo do politiky a třeba ho to i baví, vidíme, že mu stále jde na prvním i na posledním místě o ochranu svého obchodního impéria.
Kamil Galejev, v USA žijící Rus, který se vynořil za ukrajinské války jako jeden z nejsvéráznějších komentátorů Ruska na Twitteru, šel ještě dál a Muskovu situaci zobecnil. Nenásilní podnikatelé jsou podle něj vždy a ve všech společnostech ohrožováni násilnými podnikateli. Je důkazem výjimečné kvality civilizačního prostředí současného Západu, že v něm vynálezci Muskova typu mohou vyrůst do takové velikosti. V jiných, ne tak vzdálených situacích se menší, ale i velcí podnikatelé rutinně přizpůsobují mafii. A uvádí bizarní příklad ze současného Ruska. V roce 2021 byla v blízkosti Petrohradu odhalena budova, v jejímž sklepě byla věrná kopie cely vyšetřovací vazby ve skutečné ruské věznici. Zjevně fungovala jako nástroj vydírání unesených podnikatelů, kteří se měli domnívat, že jsou ve skutečné státní vyšetřovací vazbě. A dělali to, co se od nich ve skutečné vyšetřovací vazbě čeká, tedy odevzdali své peníze a firmy vyděračům. Budova papírově, v katastru, vůbec neexistovala, ale patrně patřila již zesnulému důstojníkovi ruské vězeňské služby. Využil mafiánského charakteru trestní justice v Rusku a začal ji tunelovat.
Proto své nenásilné podnikatele, jak jim říká Galejev, musí Západ nechat kvést, ale ne si od nich nechat diktovat politická řešení. Ani od někoho tak geniálního jako Elon Musk.
00:02
