Bezelstnost Aleny Schillerové mi až vyrazila dech, říká ekonom Hampl

ECHOPRIME

Bezelstnost Aleny Schillerové mi až vyrazila dech, říká ekonom Hampl
Mojmír Hampl loni v březnu spolu se Zdeňkem Tůmou jako první v republice vystoupili s varováním, že podřídit chod české společnosti pouze epidemiologickým hlediskům přinese vážné hospodářské následky. Teď Hampl říká, že ani on si před rokem a půl neuměl představit, jak rychlé a dramatické ty následky budou. Foto: Jan Zatorsky
2
Týdeník

Daniel Kaiser

Do předvolební kampaně vtrhla témata, s nimiž stranické štáby většinou nepočítaly: vedle rychlého růstu státního dluhu se ohlašují inflace, klimatická politika a s ní spjaté hrozby přídělového hospodářství a energetické chudoby. Především inflace může podle odhadů centrální banky na konci roku vystoupit až k pěti procentům.

Co z toho jsou přímé následky Babišova vládnutí, co se děje nezávisle na českém premiérovi? Zažíváme v ekonomice změnu paradigmatu? Mojmír Hampl byl do roku 2018 viceguvernérem České národní banky, dnes pracuje pro KPMG. Loni v březnu spolu se Zdeňkem Tůmou jako první v republice vystoupili s varováním, že podřídit chod české společnosti pouze epidemiologickým hlediskům přinese vážné hospodářské následky. Teď Hampl říká, že ani on si před rokem a půl neuměl představit, jak rychlé a dramatické ty následky budou.

Dva tři týdny před volbami najednou všichni objevili inflaci. Je to zásadní téma, nebo budeme mít štěstí a ona pomine?

Objevili ji proto, že zřetelná inflace teď prostě je. Po dlouhé době pozorujeme růst cen velký tak, že je z něj překvapena i centrální banka, která je přitom zodpovědná za to, aby se cenová překvapení nekonala. Inflace je velkou, reálnou otázkou dneška, nejen v České republice, ale v celém vyspělém světě.

Nemělo to politikům a ekonomům už dávno sepnout, že lockdowny k vysoké inflaci prostě směřují?

Já mám v tomto ohledu docela čisté svědomí, nárůstem inflace se zabývám od února, března letošního roku. Nastudoval jsem si z historie fenomén jakési euforie po pandemii. I po pandemii španělské chřipky před sto lety v Evropě následovala inflace, byť vlivů bylo tehdy mnohem víc. Jde o to, že jakmile se lidem trochu uvolní otěže, můžou najednou spotřebovávat. Tentokrát je to ještě zesíleno vládními kompenzacemi za ztrátu příjmu během pandemie. A tak dnes máme nejvyšší míru hrubých úspor domácností za dobu trvání celé České republiky, úspory se v republice úplně viditelně akumulují a loni dosáhly 21,6 procenta. Tedy v průměru víc než pětinu svých příjmů lidé ušetřili, což je rekord. Nicméně toto pocovidové vylití poptávky pořád ještě odhadnout šlo. Co se odhadovalo hůř, je pochroumání nabídky. Závislost na celosvětové dělbě práce znamená, že nějakou konkrétní část dlouhého výrobního řetězce náhle nejste schopen obsloužit proto, že v nějaké konkrétní zemi jsou zrovna pandemická opatření. Vy jinak dění v té zemi nesledujete, nezajímá vás, a teď najednou mají opatření tamní vlády vliv na vaši produkci. Takže se potkaly silnější poptávka vyfutrovaná vládou a pochroumaná nabídka. A už se začínají objevovat dva nebezpečné prvky. Jedním je hrozící inflační spirála. Odbory a ministryně práce Maláčová říkají: Vysokou inflaci musíme kompenzovat zvyšováním mezd a důchodů! A budeme je zvyšovat výrazně nad inflaci! Přesně v takové chvíli se z indexace inflace stává permanentní inflační očekávání. Spirála se roztáčí. Druhý nebezpečný prvek je pro mě, musím říct, překvapivý. Úplně mi vyrazilo dech, s jakou bezelstností v takové chvíli naše ministryně financí připustí, že inflaci vlastně nechce zastavit a že by si přála, aby inflace pokračovala dál. Alena Schillerová žádá centrální banku, ať nezvyšuje úrokové sazby, tedy ať ČNB roztáčení inflační spirály nebrzdí.

Co přesně myslíte tou bezelstností? Že se Schillerová přiznává k plánu osvobodit stát inflací od dluhu?

No jistě. V Češích myslím dodnes přetrvávají jakési zbytky finančního konzervativismu, pořád jsme v průměru čistí věřitelé, tedy v průměru mají Češi víc nastřádáno, než kolik dluží. Což je zásadní rozdíl oproti anglosaskému světu, kde pak i politický postoj, že inflace nemusí tolik vadit, je celkově přijatelnější. Ovšem říkat v českém prostředí, zřejmě aniž by si paní ministryně byla vědoma všech důsledků svých slov: Já coby zástupce největšího dlužníka, to jest vlády, se bojím, že náklady na obsluhu státního dluhu, který jsem i já nadělala, budou příliš vysoké, tak radši nezvyšujte úrokové sazby – to je přece bezelstně upřímné. Snad jediný, kdo to takhle brutálně říká, a navíc to ještě po centrálních bankéřích tvrdě vymáhá, je turecký prezident Erdoğan. Česká ministryně financí tady národu čistých věřitelů oznamuje, že ona bude na ekonomiku pohlížet čistě z pozice dlužníka. Je to hlas z druhé strany.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku Echo. Ten si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.