Antonín Švehla: Moudrý muž i mazaný sedlák

V záplavě doktorů práv a novinových intelektuálů v české politice se vyjímal statkář Antonín Švehla, vůdce nejsilnější partaje první republiky.

Udržet se vysoko v síťovině politiky prvorepublikové dokázali jen ti nejprotřelejší. Kdo se v souručenství magnátů pražské smetánky pohybovat neuměl, kdo v zákulisních hrách neměl co nabídnout, toho to smetlo. A kdo se postavil soustrojí systému silné partajní pětky a skupiny „hradní“ nastavenému tak, aby smetlo vše nepohodlné, skončil v nějaké reakcionářské pidistraně.

Antonín Švehla, dlouholetý vůdce agrárníků, nejsilnější strany prvorepublikové, byl velmistrem ve vyvažování systému a obrusu partajních extrémů. Dokázal ve složitém národnostním a sociálním soustátí nazývaném ČSR nalézat cestičky, jak klidnit zdvíhající se bouře. Vídeňské Illustrierte Kronen Zeitung ho v nekrologu nazvaly „vedle Masaryka asi nejváženější osobností veřejného života v naší sousední republice“.

Masaryk ho měl za poradce v záležitostech domácí politiky, pokládal ho za „jednoho z největších státníků v Evropě“. Vážil si Švehlovy oddanosti sedláckému stavu; sám přeci na statku vyrůstal a do Hostivaře ke Švehlům rád jezdíval.

Na Švehlovo mlčení byl spoleh a osobně nepatřil k akcionářům republikové kleptokracie. Všeobecně se předpokládalo, že prezidentskou funkci po TGM převezme právě on. Nicméně důvěrníkem Masarykovým zůstal Beneš. A ten na náklonnost otce zakladatele ku Švehlovi žárlil. Lze jen spekulovat, co by, kdyby Švehla nebyl nemocen: konflikt s ním by hašteřivý Beneš neustál.

Celý portrét Antonína Švehly si přečtete v knize Velcí Češi 1918 historika a novináře Josefa Landergotta, která vyšla v Edici Echo. Objednat si ji můžete zde.