Masaryk a jeho zvláštní vztah k americké manželce

Tomáši Garriguovi Masarykovi táhlo na 65. rok, když odešel do exilu, a teprve jeho podíl na rozbití Rakouska z něho udělal národního politika, postavu kultovní. Příběh z růžové knihovny to jistě nebyl. Určitě ne ve strohém Masarykově podání, jak ho zaznamenal Karel Čapek. Text ještě cenzurovala prezidentova dcera Alice, která se vůbec pasovala do role velekněžky tatíčkovství.

Nuže, absolvent filozofie na vídeňské univerzitě Tomáš Masaryk navštěvoval v Lipsku přednášky psychologů a filozofů. K tomu udělal známost. U své bytné, korpuletní Hedwigy Goeringové, potkal „Amerikánku“, o osm měsíců starší Charlottu Garriguovou. „Zevnějškem byla krásná; měla výbornou hlavu, lepší než já; charakteristické je, že milovala mathematiku… Byla hluboce zbožná… Po stránce mravní neměla ani zbla toho mravního anarchismu, který je tak rozšířen v Evropě… Byla naprosto nekompromisní a nikdy nelhala…“

Zatímco TGM hledal ušlechtilé způsoby národního vyrovnání s Němci, jeho choť se čtyřmi dětmi na krku myslela sociálněji. Poněvadž pouze sociální demokraté tehdy jasně stáli za požadavky všeobecného volebního práva a zrovnoprávnění žen, stala se roku 1905 členkou strany. Manžel ji v tom podporoval a řečnil na daná témata na lidových shromážděních.

Přesto měl Masaryk o životě se Charlottou iluze. Říkávala prý, jak je nadšena Čechy a Čechami a konverzovala v češtině. Duševně však zjevně strádala.

Po vypuknutí války odjel TGM v prosinci 1914 do zahraničí. Vzal s sebou nejmladší dceru, třiadvacetiletou Olgu, a manželce sice řekl, že jede do Itálie, ale proč a na jak dlouho, zamlčel. Byla to jejich třetí „dohoda“, definitivní. Proč ji nechal v Praze, ačkoli nebyla v pořádku a v anglosaském světě by mu byla pomocnicí, se už nedozvíme. Na jaře 1915 zemřel na tyfus syn Herbert, v létě jí udělali policisté prohlídku v bytě, na podzim byla zatčena její poslední společnice doma Alice a odvezena do Vídně.

V Praze Charlotta strádala. Neměla peníze, hladověla. Alicina sestra Olga v Americe roku 1916 spustila podpisovou akci za propuštění Alice a prezident Wilson toho ve Vídni dosáhl. S jejím návratem z vězení se situace Charlotty přechodně zlepšila, nicméně v květnu 1918 musela do sanatoria. Byla zbavena svéprávnosti a opatrovníkem jí byl určen Přemysl Šámal, hlava tajného uskupení zvaného později Maffie, nastávající prezidentův kancléř. Alice směla s matkou vycestovat, ale Masaryk se bál, že by mu to uškodilo, když ve světě lhal o brutalitě rakouských úřadů a o masových popravách.

Celý text věnovaný TGM si přečtete v knize Velcí Češi 1918 historika a novináře Josefa Landergotta, která vyšla v Edici Echo. Objednat si ji můžete zde.