Glamour jako dárek

Ostýchal jsem se, to nebudu zastírat. Vstoupit do prostředí, které bylo dlouho vnímané jako akce „Ženy sobě“, a navíc s amatérskou výbavou, to se kuráž rychle vytrácí. Ale stálo to za to a dovolím si dopředu prozradit, že nahotu si člověk uvědomí až při zpracování fotografií v počítači.

Tereza z Davle je fotografka, která odhalená těla fotografovat umí, a její snímky, které kombinují portrét a akt, si objednávají nejen výstavní galerie, ale také ženy, které chtějí souborem fotografií obdarovat partnery. Anebo aby si udělaly radost snímky, na kterých se samy sobě líbí. Do ženského světa teď Tereza pouští čas od času i muže. Na víkendových workshopech v Českém Krumlově ukazuje, jak na to, aby fotografování, které vůbec není snadné, působilo ve výsledku jednoduše a nenuceně.

Světlo, světlo a zase světlo

Stačilo vzít za kliku a nervozita spadla. A do konce víkendu se už ani jednou nedostavila. V malém penzionu na soutoku Polečnice a Vltavy se v pátečním podvečeru svítí a u velkého stolu padají první zvídavé dotazy. „Jaký objektiv bude na to focení nejlepší? A na jakou maximální citlivost můžu jít?“ Tři muži a tři ženy, kteří se tu sešli, se navzájem neznají. Někdo si workshop vybral sám, aby se zlepšil ve fotografování, někoho přivedla zvědavost a fotograf, který se specializuje na krajinářské snímky, dostal poukaz jako dárek, který nedokázal odmítnout, a teď už mu přijde hloupé odejít. Otázky na vhodnou techniku přechází Tereza smíchem. „Hele, já to vůbec neřeším. Když jdu sama fotit k někomu, kdo si mě objednal, tak se mi ten můj jeden foťák vejde do kabelky. Občas to tedy působí podezřele, protože lidi čekají, že přijedu s obrovskou výbavou, ale v tom to fakt není. Foťte všichni podle sebe, techniku neřešte a hlavně si všímejte světla.“

Ulevuje se mi a nestydím se konečně vyndat z batůžku svůj malý kompakt. Nikdo si toho nevšímá, protože většina odchází pod stříšku na zápraží na cigaretu a na kus řeči, i dvě modelky zachumlané v županech. Fotografování žádný oficiální začátek nemá, jak se lidé trousili ven, tak se teď zvolna vracejí dovnitř. Jedna modelka odchází do apartmánu v prvním patře penzionu, druhá zůstává ve velkém přízemním pokoji. Někdo fotografuje, jiný se jen dívá, někdo klábosí. Tereza tu a tam uklidí v pokoji věci, které by rušily záběr. Na starožitné komodě leží zapomenutá nabíječka, na židli někdo nechal pohozenou brašnu.

„Krásné světlo,“ ozve se mi za zády. Tereza už má sama fotoaparát v ruce a skrz hledáček se dívá na modelku. Na rozdíl od ostatních ale spoušť nezmáčkne. Díky svým zkušenostem vidí to, co nám ostatním uniká. Kompozici snímku ruší několik detailů, přívodní šňůra od stolní lampy a ventil radiátoru ústředního topení. Kabel jde na chvíli pryč, přes ventil se ledabyle přehazuje háčkovaná dečka z vedlejšího stolku. Drobnosti, ze kterých se rodí lepší fotografie.

Dívky v medu

Největším překvapením prvního dne bylo zjištění, z jaké nepřirozenosti vznikají příjemná gesta, pohledy a ladně působící polohy těl na fotografiích. Modelky totiž nepózují tak, jak by si laik mohl představovat. Žádné strnulé polohy a čekání, než každý udělá snímek. Vše je nepřetržitý a velmi pomalý pohyb, jako by se dívky vznášely v řídkém medu. V těch plynulých změnách je ukrytý půvab. Není v nich místo na nějaké usilovné vymýšlení a hledání správné polohy, každou vteřinu vykreslí světlo jiný stín, není potřeba vydávat modelkám žádné pokyny, stačí se jen dívat a čekat na správný okamžik.

Do konce víkendu se několikrát změní prostředí, ve kterém se bude fotografovat. Na řadu přijde nejenom klasický ateliér s desítkami různých zábleskových i pevných světel nebo sochařský ateliér s rozptýleným denním světlem, ale také noční fotografování v ulicích. Na vnímání nahoty modelek není čas, důležitější je sledování světla a také výpomoc ostatním fotografům. Tu je potřeba něco odnést ze záběru, jindy se rychle uhnout, když někdo fotografuje z jiného úhlu. A také roste únava, z neustálých podřepů a hledání pěkného záběru bolí stehna a přidávají se i záda. Pozorovatel z dálky by mohl snad soudit, že glamour fotografování je procházka zahradou rajských rozkoší, ale on je to spíš dlouhý lov, kdy je třeba neustále hlídat světlo a pohyb a rychle se rozhodovat. Nic rozverně rozpustilého nebo snad erotického. Zážitek to je však jedinečný.