Nebezpečná hra s elektřinou. Strop na ceny přináší riziko bezedných kompenzací
TÝDENÍK ECHO
Poslední zářijový den konečně došlo na ohlášení dlouho avizovaného celoevropského řešení cen elektřiny. To mělo být reakcí na raketový vzestup tržních cen a následné prohlášení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, že unijní trh s elektřinou selhal. Že „nebyl nastaven na tuto dobu“.
Za onu dobu, na kterou nebyl nastaven, vydává většina evropských politiků včetně vlády Petra Fialy ruskou invazi na Ukrajinu. Už nedodávají, že ceny elektřiny začaly prudce růst loni na podzim. Tehdy se začalo naplno projevovat, že poptávka po elektřině v Evropě dlouhodobě převyšuje a bude převyšovat její nabídku ze stabilních zdrojů.
Bylo zřejmé, že růst účtů za elektřinu na násobky loňských cen by rozložil evropskou společnost a ekonomiku. Že musí přijít nějaká regulace. Že dopad energetické krize, do níž se Evropa vlastní vinou dostala, se musí rozumně rozložit v trojúhelníku zákazníci (domácnosti, firmy) – energetici – stát. Všechny země se sice tvářily, že čekají na nějakou dohodu v Bruselu, ale mezitím už ohlašovaly nebo rovnou uváděly do praxe vlastní národní řešení. I vláda Petra Fialy ohlásila ještě před bruselskou dohodou strop na účty pro domácnosti, veřejné instituce, živnostníky a malé firmy na úrovni 240 eur za megawatthodinu u elektřiny a 120 eur za megawatthodinu u plynu. Obojí včetně DPH.
Národní řešení před komunálními a senátními volbami uklidňovalo rodiny a drobné podnikatele, že jejich účty nepůjdou přes strop, ať se bude dít na trhu s elektřinou cokoli. Zároveň ale dávalo bianko šek na bezedné kompenzace ze státního rozpočtu. Ty se otvíraly, protože chyběl jakýkoli strop, za který může výrobce elektřinu prodat. Vláda byla obchodníkovi připravena kompenzovat rozdíl mezi stropem, za který ho nutí prodat zákazníkovi, a cenou, za niž nakoupil.
