KOMENTÁŘ
1
AKTUALIZOVÁNO
ODVETA ZA ÚTOK?
Izraelský útok na Írán v pátek brzy ráno podle listu The New York Times (NYT) zasáhl leteckou základnu poblíž středoíránského města Isfahán. Íránská média ...
10:29
10:11
10:02
09:38
08:20
07:44
00:01
00:01
00:01
18. 4.
Německo je na prahu humanitární krize. Právě hrozícím utrpením německého lidu zdůvodňuje Kanada výjimku ze svých protiruských sankcí a posílá do Ruska turbínu. Turbínu do plynovodu Nord Stream 1. Rusové totiž říkají, že bez ní nemohou Němcům posílat dost plynu. A bez dostatku ruského plynu může nastat právě ona humanitární krize.
Přivést jednu z nejbohatších ekonomik světa na práh humanitární krize, to svede málokdo. Dvojice Gerhard Schröder a Angela Merkelová to ale zvládla. Oba se faustovsky upsali Vladimiru Putinovi. První kvůli penězům, druhá kvůli popularitě – aby se zalíbila zeleným progresivistům, kteří mají v německých médiích značný vliv. Nyní oba platí své účty, ač jen morální, naštěstí pro ně mimo světla reflektorů.
Pokud by dnes Němci měli v provozu tolik jaderných reaktorů, co má sousední Francie, budou těžko čelit nejhorší energetické krizi od ropného šoku roku 1973. Těžko bude kolabovat německý energetický obr Uniper, jejž bude muset podle všeho sanovat Scholzova vláda – z kapes daňových poplatníků by měla vytáhnout částku odpovídající v přepočtu zhruba 220 miliardám korun. Těžko bude německá ministryně školství varovat, že kvůli nedostatku plynu budou muset v zemi zůstat na podzim školy zavřené. Těžko se v částech Německa budou uchylovat k přídělovému hospodaření s teplou vodou pro domácnosti, jak referují už i Financial Times. Těžko bude největší pronajímatel rezidenčních nemovitostí v zemi, Vonovia, stahovat teplotu vytápění ústředním topením. Těžko se budou zavírat plavecké bazény, stahovat se intenzita veřejného osvětlení…
Ještě donedávna kdekdo i v české veřejné diskusi pravil, že Němci mají svoji Energiewende přece perfektně promyšlenou a jak si Češi vůbec mohou troufat jejich energetickou koncepci zpochybňovat. Dnes už nejen sociálními sítěmi kolují mnohem spíše jen slova klasika: Němci nedělají malých chyb.
Schröder a Merkelová nechybili tím, že by Kremlu upsali svoji duši, na to se mají asi až příliš rádi. Místo toho upsali energetickou bezpečnost svého národa. Ostatně, Scholzova vláda už to nějak takto pojmenovává: obrovská chyba. Tato obrovská chyba nyní Putinovi umožňuje, aby si s Němcem pohrával jako kočka s myší. S myší, jež se kočkou nechala vlákat do pastičky na myši. A ta si ji nyní – skřípnutou – vychutnává.
Takže Němec nejprve přistoupil na Rusův požadavek platby za plyn v rublech. Přitom platba v rublech, resp. zřízení rublového účtu u ruské státní Gazprombanky, je třeba podle stanoviska právníků Evropské komise porušením protiruských sankcí.
Jen co Němec tedy začal platit v rublech, Rus jej přiměl porušit protiruské sankce znova. I když tentokrát ty, které zavedla Kanada. Ta svým firmám ze sektoru ropného a plynárenského průmyslu od června zapovídá export do Ruska. Právě kvůli těmto sankcím nemohla poslat Rusku zpět turbínu, která byla na údržbové opravě v Montrealu, kde má svůj závod její výrobce Siemens Energy Canada. Němec tak žadonil, ať Kanada pošle turbínu zpět Rusovi, že ta se uvolila. Kanadská vláda tím prý „vrazila dýky do zad Ukrajině“, zní nyní z kyjevských poslaneckých lavic. Putinovi se tak daří nejen dostat Německo na práh humanitární krize, ale také rozleptávat jednotu Západu a jeho sepětí s Ukrajinou.
Těžko předpokládat, že jde o poslední Putinův kousek. Když vidí, že Němec platí rubly a škemrá po světě, aby vydyndal turbínu, kterou – jak říká Němec sám – prý Rus vlastně k posílání plynu ani nepotřebuje. Když tohle vidí, jistě si vymyslí zase něco dalšího, čím bude zkoušet, jak moc je Němec ochoten se před ním plazit. Potupa.
Další Putinovo číslo přichází na řadu už možná právě dnes (11. 7.). Nastává totiž historický okamžik energetického trhu EU. Do EU ode dneška nebude proudit takřka žádný ruský plyn. Plánovaná údržbová odstávka, která už dnes zastaví tok plynu zmíněným plynovodem Nord Stream 1, je sice každoroční, zpravidla červencovou záležitostí. Nyní se však přidává ta skutečnost, že jiným páteřním plynovodem, Jamal, už od začátku dubna neproudí do Německa žádný ruský plyn. Jamal vede přes Bělorusko a Polsko.
Zbývají tak v zásadě dvě další cesty, kudy ruský plyn ode dneška poproudí do EU. První představují ukrajinské tranzitní plynovody. Ty stále dodávají plyn přes ukrajinské území třeba na Slovensko, do Rumunska nebo na samotnou Ukrajinu, která má ze svých zdrojů jen necelé dvě třetiny plynu, přičemž zbytek představuje ruský plyn, nakupovaný ovšem od obchodníků v EU. Jenže aktuálně potrubími na ukrajinském území proudí pouze zhruba 15 procent maximálního přepraveného objemu v období let 2015 až 2020.
Jediná cesta, kudy proudí na poměry daného potrubí ještě poměrně vysoký objem ruského plynu, je plynovod Turkstream. Ten vede plyn pod hladinou Černého moře do Turecka a pak do EU, konkrétně do Bulharska. Jenže přeprava tímto potrubím, i když je na své poměry na solidní úrovni, odpovídá nyní pouze necelým 20 procentům objemu, který je schopen zvládnout Nord Stream 1, pokud tedy běží na svoji plnou kapacitu, jak tomu bylo až do poloviny letošního června.
Dodávky ruského plynu se tedy v příštích necelých dvou týdnech smrsknou na citelně utlumené dodávky přes Ukrajinu a na dodávky Turkstreamem. Turkstream má pravidelnou údržbovou odstávku už za sebou, proběhla v červnu, tak jako v předchozích dvou letech.
Nord Stream 1 by se měl vrátit do plného provozu v pátek 22. července. Jenže například němečtí či francouzští politici se obávají, že jej Rusko do plného provozu nevrátí právě ani po skončení údržbové odstávky. Rusko zdůvodňuje 60procentní pokles přepraveného objemu tímto potrubím, k němuž došlo v polovině června, vzpomínanou chybějící turbínou.
Když teď, po víkendovém rozhodnutí kanadské vlády, bude Rusko turbínou disponovat, nebude moci případné plné nezprovoznění Nord Streamu 1 po 21. červenci svádět právě na to, že ji nemá. Pokud tedy nyní Rusko nejpozději 22. července plně nezprovozní Nord Stream 1, bude zřejmé, že tak činí z politických důvodů, a nikoli z důvodů technických, jak zatím tvrdí. Takto Německo Kanadě s prosíkem zdůvodňuje, proč tolik chce onu turbínu.
Mění to ale něco? Západ se tedy utvrdí v tom, co už hlavně právě Německo stejně tuší: že si s ním Rus hraje jako kočka s myší. A bude si hrát i dále, když mu to tak jde, zase ovšem na jiný způsob, třeba nějak využije právě už dnes začínající odstávky. Čas hraje pro Rusko, zima je tu co nevidět…
Ale pozor. Hra na kočku a na myš může mít nečekané rozuzlení. Jak se zpívá ve znělce k animovanému seriálu: „A leckdy škádlení i z lásky pramení, vždyť kámoši jak hrom jsou Jerry a Tom!“ A jak učí historie, byli jimi svým způsobem třeba i Ribbentrop a Molotov.
Historicky Němce a Rusa stále znova – přes všechno, co si provedli – cosi osudově pudí k sobě: německý průmysl je bez ruské surovinové základny mnohem méně konkurenceschopný a Rusko bez německého průmyslu přichází o snadné peníze. Na této historické afinitě změní válka na Ukrajině jen máloco, jakkoli to nyní místy vypadá, že se oba rozkmotřili snad i navždy…
