Volby 2018 aneb Nikdy nevstoupíš do stejné řeky. Babiš znovu vsadil na levicový populismus

Vysvětlovat porážku je vždy těžké. „Pan Fiala o nás říká, že jsme levicová strana, a není to pravda. My jsme tu pro všechny,“ reagoval podrážděně šéf strany ANO Andrej Babiš v okamžiku, kdy musel vysvětlovat neúspěch při volbách v Praze a do Senátu. Učinil tak svým typickým nepřímým způsobem, když se distancoval od vlastní volební strategie, při které oslovil levicové voliče, a když zároveň připomněl, že mu jde o to, aby vládl všem, celé zemi.

Oligarcha připomínající staršinu východoevropské vesnice, který zosobňuje patriarchální hodnoty rovnostářské společnosti, byl upřímně rozhořčen, protože žádnou politickou ideologii opravdu nevyznává. Potřeboval jenom sehnat dost příznivců, aby mohl opět vyhrát volby, a kde je měl tedy vzít než tím, že osloví široké komunity žijící v panelových skanzenech, které dodnes přežívají z dob reálného socialismu. Mělo to vyjít bez problémů, protože stejnou strategii s úspěchem použil před rokem ve volbách do sněmovny, kdy inkasoval téměř 30 procent hlasů a hluboce pokořil všechny konkurenty.

Slíbí vyšší důchody a vyšší platy státním zaměstnancům, ti odevzdají hlasy – a ve státním rozpočtu je vždy dost peněz, aby se aspoň část slibů splnila. Nic ideologického v tom není, nejde ani o rovnost nebo spravedlnost, ani se přerozdělením nemyslí to, že každý získá dostatečný ekonomický základ k nezávislému životu.

Tentokrát však protistrana podmínky kontraktu nedodržela. Přes třicet procent hlasů voliči odevzdali jen v Ostravě, Příbrami a Litvínově a k této hranici se přiblížili už jenom v Olomouci, Pardubicích, Havířově, Děčíně. Nejčastější výsledek se zvláště v menších městech pohyboval těsně nad deseti procenty. Nelze vyloučit, že právě odpor proti upřímně míněným nabídkám miliardáře přivedl o volebním víkendu k urnám nadprůměrných 47 procent voličů, o tři procenta víc než minule. Zvláště Pražanů přišlo o devět procent víc než minule, i když krásné babí léto lákalo k odjezdu za město, a dá se předpokládat, že za tím stál úmysl překazit další suverénní vítězství. I když se penězi nešetřilo, byla miliardářova strana v pražských volbách s patnácti procenty až pátá, zatímco ve většině jiných měst stačila mnohem menší investice aspoň na třetí místo. Teď zbývá přemýšlet, co se zadrhlo.

Zničil ČSSD a sám nevyhrál

Pražský kandidát Petr Stuchlík neuváženě prozradil, ovšem mohl si toho všimnout každý, že se letošní marketingový útok zaměří zvláště na panelová sídliště, kde přece žije až polovina obyvatel velkých měst. Nedá se popřít, že tento útok měl na výsledek vliv; a někde se proti minulým komunálním volbám zisk opravdu zvýšil. Vedle Ostravy a dalších bytových enkláv, které zbyly po rozkvětu těžkého průmyslu v předlistopadovém období, se vyloženě dařilo i v krajských městech typu Hradce Králové a Olomouce. Hanácká metropole se sedmadvaceti procenty byla překvapením, protože zde si ANO o čtyři procenta polepšilo i proti nadprůměrnému výsledku, kterého dosáhlo před čtyřmi lety. Tady se ukázalo, že strategie byla správná. Zatímco v rozlehlém historickém centru a jeho nejbližším okolí se podpora ANO držela na patnácti procentech stejně jako před čtyřmi lety, na bohatších periferiích typu Bělidla pod dvaceti procenty a ve starší cihlové zástavbě u nádraží nepřekročila stejně jako před čtyřmi lety pětadvacet procent, na jižních olomouckých sídlištích, která opravdu tvoří polovinu města, vysoko překračovala třicetiprocentní hranici. Nejpevnější levicovou baštou bylo vždy sídliště Povel, teď tam miliardářská strana nasbírala 36 procent, o jedenáct víc než minule.

Před čtyřmi lety přicházel Babiš do měst jako skutečný vůdce nové „catch all party“ spojující všechny nespokojence s arogantní a korupční vládou tradičních stran, teď města rozdělil na čtvrti blahobytné střední třídy spokojené se svým životem, kde ho lidé nechtějí, a na obvody chudých dožadujících se od státu čím dál vyšší podpory. Není levicovým politikem, přesto získal někdejší příznivce levicových stran, které tím poslal k propadlišti dějin. Nutno uznat, že mu to sociální demokraté a komunisté ulehčili, když se nechali zapojit do projektu jeho menšinové vlády. Proč by lidé z paneláků spoléhající na podporu mocných chodili za kováříčkem a nezamířili přímo ke kováři? V Olomouci i Hradci Králové promyšlený tah zabral, přesto nejsou tato města pravidlem, podle kterého se řídily všechny ostatní krajské metropole.

Trhliny na scénáři se objevily už v Plzni. Na sídlištích jako Lochotín nebo Skvrňany, a vůbec všude, kde byla v minulosti silná levice, se také Babišův zisk proti minulosti vylepšil o deset procent a také zde se přiblížil třetinovému zisku. V centru města, ve čtvrtích jako Roudná, anebo na lepších periferiích ovšem proti minulosti klesal až k deseti procentům. Ke všemu je v západočeském krajském městě tradičně silná ODS. Jakkoli zde neposílila pravice, k občanským demokratům se vrátili voliči TOP 09. Strana Petra Fialy tak získala stejných 22 procent a stejných třináct zastupitelů jako o pouhou desetinu procenta silnější ANO. Favoritem vyjednávání o primátorovi lidé Andreje Babiše určitě nejsou.

V Plzni si ANO mírně polepšilo, ovšem v Českých Budějovicích, kde mají lidé s vládnutím primátora z Babišovy líhně trpké zkušenosti, zůstalo na stejné hodnotě 21 procent jako při minulých komunálních volbách. To musí frustrovat dokonce pražskou centrálu. Zatímco roku 2014 odevzdali lidé z jihočeské metropole ještě víc hlasů než v předcházejících volbách do sněmovny, tentokrát „Budějčáci“ zaostali za parlamentním výsledkem ANO o osm procent přes všechny sliby na zvýšení důchodů a přes město polepené výčtem údajných úspěchů primátora Jiřího Svobody. Je pravda, že si ANO na „starých“ sídlištích jako jsou Vltava nebo Pařížská komuna, polepšilo o deset procent jako v Olomouci nebo Plzni, ovšem podpora poklesla kromě městského centra také na zanedbaných periferiích, jejichž obyvatelé ANO věřili, mezitím však pochopili, že prázdné sliby nepomohou. Z pohledu ANO bylo ještě vážnější, že mávání důchody nezabralo na sídlišti Máj, kde žijí mladší lidé.

Zkušenost z krajských měst vysvětluje Babišovo první skutečné fiasko z hlavního města. Na zdejších odlehlých sídlištích, jako jsou Jižní Město, Horní Měcholupy, Černý Most, Modřany nebo Letňany zabral už před čtyřmi lety a tamní zisk přes 26 procent ho vynesl k vládě nad Prahou. Také tentokrát zde měl nadprůměrný výsledek, ovšem hranici dvaceti procent překonal jenom na Jižním Městě a v Měcholupech. Ztráta kampaně vedené „malým Babišem“, finančním magnátem Stuchlíkem, byla ve čtvrtích, kde ANO luxovalo levicové hlasy, jen o málo menší než ve zbytku hlavního města.

Kam se poděly levicové hlasy

Pro Babišův neúspěch je klíčová otázka, koho tedy část lidí, na které zaměřil svou pozornost, nakonec volila. V levicových čtvrtích, jako je olomoucký Povel, plzeňské Skvrňany nebo českobudějovická Vltava, je nápadné, že v nich levicový tandem ČSSD a KSČM ztrácel dvacet pět procent hlasů, ANO ovšem nabíralo maximálně deset procent. Jako kdyby Babiš rozvrátil stranickou základnu svých vládních souputníků, a přitom z toho pobral menší zisk, než jeho marketingoví poradci předpokládali. Odpověď dávají pražská sídliště, kde Babišovi na záda dýchali Piráti, a třeba v Modřanech se dokonce stali nejsilnější stranou. Ovšem nejde jen o Piráty. Bývalí příznivci levice přecházeli zvláště v krajských městech k malým regionálním stranám. Na českobudějovickém Máji proslulém protiromskými pochody z období před pěti lety zabrali nejen Piráti, nadprůměrné výsledky tu měla také xenofobní SPD. Okamurovci ovšem jinde úspěch neměli, a tak se do městského zastupitelstva nedostali, nahradila je tam však jiná nová strana s mnohoslibným názvem Čisté Budějovice.

Příklad Čistých Budějovic, nově založené strany, o které se v průběhu voleb vědělo pouze to, že jde o zapálené a mladé patrioty, je příkladem, že se dosud nevyčerpalo hnutí malých místních sdružení, a také celkové výsledky ukazují, že i v největších městech obvykle dosáhnou na třetinu všech odevzdaných hlasů. Když Babišova agresivní kampaň rozvrátí voličské šiky soupeřů, nemusí na komunální úrovni nutně přestupovat na jeho parník jako ve sněmovních volbách. Ti méně rozhodní mohou zakotvit u nějaké lokální strany, o které je jisté přinejmenším to, že v ní převažují místní.

Tento proces nezačal vstupem ANO na politickou scénu, ale spustil se už v dobách opoziční smlouvy a pádu Čtyřkoalice. Zvláště v malých městech je vidět, že jde o nevratný proces. Upadající velké strany mohou stejně jako v těchto dnech sociální demokracie vypočítávat dílčí úspěchy, které poukazují, že volby ve Znojmě, Jindřichově Hradci a Náchodě vyhrál dosavadní starosta navzdory tomu, že je sociální demokrat. Pravidlem se však stává, že kontrolu nad městem získává silná osobnost, která se nehodlá svazovat stranickou strukturou a trpět za neschopné pražské vedení. Ilustrativní je příklad jižních Čech. V Táboře vyhrála už popáté strana Tábor 2020 starosty Jiřího Fišera, který byl kdysi členem celostátní strany ODA, v Prachaticích se na třetí období chystá bývalý občanský demokrat Martin Malý, který za tím účelem založil kandidátku Nezávislí, druhý mandát si vybojovala starostka Písku Eva Vanžurová (hnutí PRO Písek) a fenomén regionální politiky Břetislav Hrdlička z dvacetitisícových Strakonic. Partu rockových příznivců dokázal přebudovat na stranu Strakonická veřejnost a při sestavování městské rady nebude mít potíže vzhledem k tomu, že jedenadvacetileté zastupitelstvo zalidní šestnáct jeho kandidátů. Ve výčtu silných žen či mužů na radnici chybí Český Krumlov. Při pohledu na právě zvolené zastupitelstvo, kde má po dvou až třech členech deset stran, se nelze zbavit dojmu, že Krumlovským někdo chybí.

Tažení regionálních osobností přerůstá do největších měst. Je pravda, že v brněnské městské radě se neudrželo extravagantní hnutí Žít Brno a porážku utrpěli primátoři Zdeněk Fink (Hradecký demokratický klub) a Petr Kulhánek (Karlovarská občanská alternativa), Liberec ovšem převezmou starostové a Most popáté povede sdružení, které se stihlo už několikrát přejmenovat a teď vystupuje pod názvem Pro Most. Hlavní epizodou v příběhu je však nečekaný vzestup starosty sedmého pražského obvodu Jana Čižinského, jehož strana Praha sobě porazila babišovce a se šestnácti procenty bude nepominutelným účastníkem vyjednávání o primátorovi. Proti známým lidem zakotveným v místní komunitě nemají zřízenci koncernu Agrofert, jakkoli je nákladná kampaň představuje jako odvážné manažery, ani tu nejmenší šanci mimo anonymní prostředí metropolí a zvláště jejich nepřehledných sídlišť. Někde jsou mužové a ženy z koncernu kandidáty na jedno použití a příště si už na ně dají voliči pozor.

Pražský experiment

Tak dlouho se říkalo, že Praha je laboratoří a experimentálním polem tuzemské politiky, až se touto laboratoří skutečně stala. Její nové zastupitelstvo ukáže, jak může velké město fungovat bez levice, zároveň má přehlednou strukturu pouhých pěti, navíc zhruba stejně silných stran se ziskem mezi patnácti a osmnácti procenty. Každá z těchto stran navíc reprezentuje určitý typ politiky, jehož perspektiva se na pražském příkladu může otestovat.

Na výsluní se postupně vrací ODS, která však v Praze nedosáhla výsledku srovnatelného s bilancí nejúspěšnějších let Pavla Béma, dostala ovšem jako jediná z tradičních stran novou šanci prokázat, jak akceschopnou má relativně širokou členskou základnu. Nahradit ji chtěla podnikatelská strana ANO, postavená na modelu silného vůdce východoevropského typu. Její vzestup se však zastavil, když se oligarcha dostal do premiérské role, se kterou se dosud nedokázal sžít. Proto podlehla novější pirátské alternativě, kterou tentokrát Pražané pověřili úkolem nahradit prohnilou vládu nad městem. V koalici Jiřího Pospíšila se znovu sešla TOP 09 a hnutí Starostové s očividnou ambicí stát se na pražské a později i republikové úrovni střechou regionálních stran. Také pro Pospíšila muselo být překvapením, že jeden z těchto regionálních vůdců dosáhl ve volbách stejného výsledku jako on sám. Jan Čižinský se také prezentuje jako vůdce, na rozdíl od patriarchy Babiše však vystupuje jako rovný mezi rovnými v tradičním sousedském prostředí českého maloměsta. Starý, nový, novější, obnova čtyřkoalice a generace lidových vůdců – takové jsou alternativy pro Česko.