Borat hladí po srsti. Sacha Baron Cohen pálí jen na jednu stranu

Nových filmů je letos pomálu, pomalu každá premiéra proto poutá až nepřiměřenou pozornost, zvlášť v situaci, kdy se uvedení většiny těch důležitých snímků odkládá na lepší časy. O to větší zájem může přitáhnout film, o jehož vzniku se toho dopředu moc nevědělo a který by přitom zajímal široké publikum i v časech normálního kinematografického provozu. Navíc je to dílo, které reflektuje tu nejsoučasnější současnost včetně pandemie koronaviru a amerických voleb.

Koncem října zveřejnila streamovací služba Amazonu „dvojku“ Borata, filmu, který před čtrnácti lety udělal světovou hvězdu z britského komika Sachy Barona Cohena a také definoval specifický komediální žánr – jakéhosi křížence mezi hraným filmem a reality show nebo pořadem se skrytou kamerou, v němž část účinkujících netuší, že se nějakého natáčení vůbec účastní, komika díla spočívá také v tom, že nic netušící aktéři v něm jsou přinuceni reagovat na často extrémní a skandální podněty, jimž je vystavuje hvězda.

Cohen pro účely filmu vytvořil postavu kazašského novináře Borata Sagdijeva, který cestuje Amerikou, potkává všelijaké lidi a předvádí před nimi svoje číslo: zaostalého chlapíka z východního Zapadákova, který má jasno v pohledu na Židy a ženy a vůbec je groteskně předpotopní, zároveň v něm je ale jakási roztomilá naivita, má cit pro slovní humor a dokáže se chovat jako „kamikadze komedie“, jít tam, kam si jeho fór žádá, bez ohledu na to, jak šokující krajnost to může být.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.