Je třeba zakopat covidovou sekeru

ÚHEL POHLEDU: Už více než rok a půl žijeme v době, jež je vymknuta z kloubů. Společnost nejen v Česku se ostře štěpí v pohledu na řešení covidové pandemie. Názorové rozdíly panují v rodinách, v zaměstnání i v akademické obci. Pojďme si rozebrat to, co způsobuje onu atmosféru nepřátelství a rozpolcení společnosti.

Existují totiž dva pólové přístupy k pandemii, které se míjejí v základních východiscích. Avšak obě východiska mají pevný morální základ a jsou obsazena silnými emocemi a vášněmi, neboť jde o strach z nemoci a smrti. A proto ta úpornost a bojovnost v rámci veřejného prostoru, a proto ta polarizace ve společnosti.

Dva pohledy – s morálním základem

První a oficiální názorový proud vychází z hlubokého přesvědčení, že životy a zdraví lidí nejlépe ochrání co nejpřísnější opatření. Ta mají za cíl maximálně omezit kontakty a pohyb lidí, maximálně očkovat, testovat, trasovat a rouškovat. V období ústupu pandemie se má rozvolňovat co nejopatrněji a nejpomaleji. Hlavním poselstvím je: zcela vyhubit covid. Za vzor slouží přístup Austrálie.

Druhý pohled vychází také z hlubokého přesvědčení, že ochranná opatření jsou potřebná. Ovšem v případě, kdy jsou příliš radikální, setrvalá a plošná, mění se ve svůj protiklad. Dopadají ještě hůře na zdraví a životy lidí. Poškozují společnost ve smyslu destruktivních účinků na ekonomiku a politiku, na vzdělání a kulturu a koneckonců i na zdravotnictví. Hlavním poselstvím je: naučit se s virem žít a zaměřit se na ty nejohroženější skupiny obyvatelstva. Za vzor slouží přístup britského premiéra Johnsona.

Páchání dobra či zla?

Oba názorové póly balancují na hraně sociálního konfliktu. Pěstují nepřátelství až nenávist a přitom hlásají, že konají v dobré víře. Ovšem jen dobrá víra nestačí. Hranice mezi konáním dobra a pácháním zla bývá velmi tenká. V určité chvíli se jedno může převrátit v druhé. Jak víme, ti nejvášnivější kazatelé s těmi nejkrásnějšími idejemi svedli nejednou civilizaci na scestí totalitních režimů a světových válek. Dvacáté století by mohlo vyprávět.

I když mezi oběma názorovými póly panuje napětí, právě mezi nimi by měla probíhat odborná debata a hledání řešení. Snaha zrušit či umlčet jeden z nich je nežádoucí. Nejenomže nikdo nemá patent na rozum, ale neexistují žádná ideální opatření. Naopak vždy je třeba zvažovat omezení šitá na míru každé země, každé lokality v daném čase, a to na základě expertního dialogu. Na lékařských vahách je zapotřebí přesně odměřovat, jak velká dávka ochranných opatření proti covidu je ještě prospěšná a jaká už škodlivá.

Argumentovat věcně – nikoliv útoky

Dnes je proto žádoucí demilitarizovat veřejnou debatu. Zejména je třeba argumentovat věcně a nikoliv osobními útoky. Bohužel ve veřejném prostoru dochází příliš často k očerňování názorových oponentů. Někteří vlivní všeználkové si uzurpovali monopolní právo udělovat svým kritikům nálepky dezinformátor, popírač, extremista, konspirátor, sobec...

Vrcholem mocenské arogance bylo, když ministerstvo zdravotnictví zařadilo významného epidemiologa profesora Jiřího Berana na seznam dezinformátorů kvůli jeho kritickým názorům. Ze stejného důvodu Lékařská fakulta Ostravské univerzity rozvázala spolupráci s přední viroložkou doktorkou Hanou Zelenou. Dokonce vědecká rada ministerstva zdravotnictví zvažovala potrestat špičkového kardiochirurga profesora Jana Pirka za kritiku tím, že ho zbaví vědeckého titulu.

I proto bychom v akademické obci měli dbát na kultivaci debaty a respektovat odlišné pohledy, i kdyby byly menšinové. Vždyť mnohé vědecké objevy se prosazovaly navzdory většinovému mínění. A také studenty učíme kritickému myšlení, tedy že v každé vědecké disciplíně nepanuje neomylné dogma, ale konkurují si různé názory, různé teoretické přístupy.

Zakopat covidovou sekeru

Jak bychom mohli přispět k sociálnímu smíru a nejitřit již tak vyhrocené vášně zvoucí na barikády? V zájmu normálního spolužití v postpandemické době je na čase zakopat válečnou covidovou sekeru. K vzájemnému smíření a hledání optimálních řešení pojďme otevřít nejen akademické prostory pro široký dialog mezi studenty, experty a širší veřejností.

Demokracie spočívá v prvé řadě ve svobodě slova a v kultivovaném dialogu. Na začátku by tak stačilo, kdybychom v sobě probudili schopnost naslouchat a alespoň na chvíli opustili své názorové zákopy.

Autor je politolog a rektor Metropolitní univerzity Praha.