Sny mládí vytlačuje strach a úzkost. Západ ovládl pocit společnosti sestupu

BUDE HÚŘ, VĚŘÍ ZÁPAD

Sny mládí vytlačuje strach a úzkost. Západ ovládl pocit společnosti sestupu
Z devíti evropských zemí, které Pew Research sleduje, jsou na tom nejhůř Francouzi. O tom, že děti na tom budou finančně hůř, je přesvědčeno 77 procent dotázaných. Optimistů je tam pouhých 16 procent. Snímek z francouzsko-belgického filmu Une jeunesse dorée (2019). Foto: Profimedia
3
Týdeník
Lenka Zlámalová
Sdílet:

Proč si mladí lidé neužívají život? Proč se tolik nimrají ve své identitě? Proč čas nevěnují snům, čím chtějí být a čeho mohou dosáhnout? Kolegyně Tereza Matějčková vypichuje, že jedním z mnoha důvodů může být to, že žijeme ve společnosti sestupu. Kdy mnoho mladých lidí tuší, a někteří poučenější asi i vědí, že standard svých rodičů si neudrží. Že se budou mít hůř než oni. Budou vydělávat méně než oni v jejich věku. Budou se hůř stavět na vlastní nohy a pořizovat si vlastní bydlení. Zakládat rodinu. Lidé se proto nedefinují podle toho, čeho chtějí dosáhnout, čím chtějí být. Ale podle toho, čím se cítí být. Proto se tolik zabývají svým původem, přináležitostí ke skupinovým identitám.

Společnost sestupu je opak amerického snu, který udělal ze Západu nejvyspělejší civilizaci. Základem byla víra, že naše děti se budou mít lépe než my. To byla společnost vzestupu. Ten ale skončil. Vystřídala ho společnost sestupu. Nejen že mladí lidé tuší, že nedosáhnou standardu svých rodičů. Oni v té atmosféře vyrůstají. Jsou v ní doma vychováváni. Většina obyvatel vyspělých západních zemí je totiž přesvědčena, že jejich děti se nebudou mít lépe než oni. Bojí se, že se budou mít hůř. S tím mladí dospívají. Místo snů a přesvědčení, že nic není nemožné, v úzkosti z budoucnosti. To je společnost sestupu. Společnost identitních a environmentálních úzkostí a žalů. Tak častých vžívání se do role diskriminovaných, slabých a obětí.

Při hledání vysvětlení, proč se mladá generace tolik orientuje na levicová progresivní témata, jako je identita a klimatická úzkost, se zmiňují dvě motivace. Tou první je právě společnost sestupu. Život bez víry a naděje v dobrou budoucnost. Druhá je v zásadě protichůdná. Je to přesvědčení, že hlavními tahouny progresivních témat od identity po klima je zlatá, rozmazlená mládež z dobrých rodin, která už má všeho dostatek. O nic se nemusí snažit, a tak si hledá progresivní témata jako novou kratochvíli postmaterialistického světa.

Obě vysvětlení se spíš doplňují, než aby šla proti sobě. Jeden z nejvýraznějších českých sociologů Ivo Možný, který se zabýval rodinou, velmi často upozorňoval, že proti privilegované ochraně tradiční rodiny žena, muž, děti ve veřejném prostoru vystupují vzdělaní vysokoškoláci, kteří sami žijí v tradičních rodinách. Což velmi pečlivě dokládal statistikami. Pro ostatní ale žádají mnoho různých podob rodiny. Které ale sami nežijí a žít nechtějí.

S progresivními tématy to může být podobné.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články