Ukrajina obnažila západní průměrnost. Vládne třída bez vůdcovských kvalit

Když v půli března vyrazili premiéři tří středoevropských zemí do Kyjeva, připojil se k polskému a českému premiérovi slovinský Janez Janša. Premiér Slovenska, jehož vztahy s oběma zeměmi jsou dlouhodobě mnohem intenzivnější, chyběl. Poté, co návštěva udělala velký dojem, litoval Eduard Heger, že by se dnes už rozhodl jinak. A jak se tehdy rozhodl? Poradil se s bezpečnostními složkami. Ty mu cestu nedoporučily. A on je poslechl.

Jinými slovy, dělal všechno správně.

Není to přesně způsob, jakým dnes chceme, aby politici postupovali? Když nemá výkonný činitel na jakýkoli svůj akt vypracovaný posudek od právníků či znalců, hrozí mu vláčení po soudech. Heger se obrátil na odborníky, se kterými se má radit. Ti se drželi svého popisu práce – vyhodnocovat bezpečnostní riziko. Heger jejich stanovisko akceptoval. Každý dělal to, co má. Kdyby dělal něco jiného, hrozí mu nepříjemnost, zatímco když se bude držet pravidel, nestane se mu nic. Až na to, že výsledek je bezprizorní. Za rozhodnutí, jež pak, ex post, bylo všemi viděno jako trapas, jako by nikdo nenesl osobní, lidskou odpovědnost.

Je to extrémní situace, ale zároveň výmluvný obraz toho, jak se vládne. V jejím pozadí lze vidět logické vyústění ideálního modelu Evropské unie – plně automatizovaného státu, kde rozhodují pravidla pokud možno bez dotyku lidské ruky.

Máme tu co do činění jen s jedním z důvodů, proč je politické vedení v evropských zemích často tak malátné.

Celý esej Martina Weisse si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.