Chystá se třetí slavná porážka?

KOMENTÁŘ

Chystá se třetí slavná porážka?
"Před námi jsou zanedlouho také prezidentské volby, na které se může těšit jen úplný cynik nebo sociopat." Foto: Hnutí ANO
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Problém veřejné volby prezidenta spočívá v tom, že ti, kteří by se na to dobře hodili, o to obvykle nemají zájem (nebo ani čas a peníze), takže o tom, že by na to byli vhodní, třeba ani nevědí. A i kdyby o tom věděli a zájem přece jen měli, museli by o tom přesvědčit příliš mnoho lidí, kteří by jim za to nestáli, takže tím spíše o to zájem mít nebudou.

Když chce někdo být veřejně zvoleným prezidentem, je to už samo o sobě trochu divné, někdy přímo diagnóza, a mělo by se tak na dotyčné osoby hledět. Kromě podezření a údivu i s lítostí, že za to vlastně nemůžou.

Být prezidentem vybraným v přímé volbě je ostatně vždycky nějak pochybné, nefunguje to v poslední době vlastně nikde, ani tam, kde to kdysi jakžtakž fungovalo, třeba v Americe. Tam to v poslední době dokonce přivádí zemi na pokraj občanské války. Podobně to už není žádná sláva ani ve Francii, kde se nakonec vždy volí tak, aby to nevyhrála jedna trochu nepříjemná paní.

 

Před námi jsou zanedlouho také prezidentské volby, na které se může těšit jen úplný cynik nebo sociopat, který má vždy radost, když se na lidech odhaluje to špatné.

Je pravděpodobné, že první kolo vyhraje člověk, jehož existence v čele státu by se ještě před deseti patnácti lety jevila jako absurdita či noční můra, a to už máme za sebou čtyři roky, kdy byl v čele vlády. Nejenže by nyní zase vyhrál volby parlamentní, ale je možné, že vyhraje první kolo voleb prezidentských, což už by u mnohých mohlo stačit k pocitům zoufalství.

Má se sice za to, že ve druhém kole moc šancí nemá, ale k tomu bude nutné postavit aspoň trochu přijatelného protikandidáta. Přijatelného nejen jaksi esteticky a morálně, ale také tak, aby lidem, kteří o toho prvního nestojí, stálo za to k druhému kolu vůbec přijít, přestože jím nejsou nutně nadšeni.

A to nebude zrovna jednoduché, protože základní vlastností té uvědomělejší části veřejnosti, tedy té, která má o sobě dobré či přímo vysoké mínění, je, že se není schopna dohodnout na ničem.

V poslední době se totiž zdá, že čím je člověk větší demokrat, tím menší je jeho tolerance, ochota se přizpůsobit nebo polevit ve svých vysoce náročných ješitnostech. Je velmi pravděpodobné, že případní konkurenti té noční můry projdou v příštích měsících takovým kartáčem nelítostné kritiky, že se nakonec bude potenciální volič stydět projevit, což se již děje.

Tím se možnost, že vyhraje noční můra, stává ne zcela nereálnou a bylo by dobré si to uvědomit, případně se na to přímo připravit. Bylo by to třetí slavné vítězství demokratických sil nad sebou samými, přičemž by pak opravdu stálo za úvahu, nebylo-li by lepší to celé zabalit a věnovat se užitečnějším věcem, třeba zahradničení.

Samozřejmě že nejlepší by bylo přímou volbu prezidenta zrušit, říci si navzájem, že to byl omyl a že tu funkci může vykonávat třeba někdo, koho vytáhne papoušek z klobouku. Nebo ji nabídnout někomu, kdo by si o ni nikdy sám neřekl. Ale tak to šlo v monarchiích, které jsme kdysi v důvěře, že máme v plánu něco lepšího, zrušili. Takže máme tohle. A to zrušit jen tak nelze.

 

×

Podobné články