Kontroverze pirátského názvu

NÁZORY ČTENÁŘŮ

Kontroverze pirátského názvu
Zleva Vojtěch Pikal, Ivan Bartoš, Mikuláš Ferjenčík. Foto: Facebook Pirátské strany
Názory čtenářů

Zdeněk Troup

Právník Petr Kolman před časem napsal: „Když se něco nazývá kachna, tak to má být kachna, ne pes nebo lehátko. Když je někdo pirát, tak má krást a loupit na moři či na internetu, a ne zasedat v parlamentu.“ Myslím, že pěkně vystihl fatální problém naší Pirátské strany, která dle posledních průzkumů směřuje k vládní odpovědnosti.

Ve volebním roce se asi Piráti nebudou chtít přejmenovat. Pak je tomu ale tak, že tato partaj nutí nás všechny a své voliče zvláště hrát s nimi takovou hru: „Vždyť to o nás všichni vědí. My přece žádní piráti nejsme, my se jenom tak jmenujeme. Nesmíte nás brát tak vážně. My jen chceme vaše hlasy, zasednout v parlamentu, sestavit vládu a pak vám vládnout. V programu žádné loupení a vraždění nemáme. Nebojte se! Ti piráti v názvu naší strany - to je jen taková legrace“.

Tvůrci a představitelé strany buď neumí česky a spoléhají na to, že ani jejich voliči češtině nerozumějí a na nějakém tom slůvku jim nezáleží nebo - mají takříkajíc cosi za lubem. Na slově v názvu strany záleží! Tady není prostě pro legraci žádný prostor. Nebo - ta strana nestojí o to, aby byla brána vážně. Kdo má elementární úctu k mateřštině, piráty volit nemůže.

V Echu z 25. března si paradoxu v názvu strany všiml Jiří Peňás. Slovo pirát je v češtině lupič a vrah. Jediné významové změkčení je v pojmu pirát silnic, ale ani zde se rozhodně nejedná o nic pěkného. Jiný výklad neexistuje a odkaz na filmovou sérii Pirátů z Karibiku pro svou zkratkovitou a zavádějící hloupost neobstojí. V obsažném článku Lenky Zlámalové o nástupu Pirátské strany není problém s názvem zmíněn. Jako kdyby nebyl. Zdá se tedy, že autorka na onu pirátskou hru už přistoupila. Přitom otázka na soulad politiky Ivana Bartoše s názvem jeho strany by měla být samozřejmou součástí každého rozhovoru, každé stranické konfrontace s tiskem. Piráty je prostě třeba donutit, aby se ke kontroverzi v názvu jejich strany nějak postavili. Pokud se tak nestane, znevěrohodňují celou svou politiku i sami sebe. Vždyť - jak by se jim dalo věřit, když nerozumí ani tomu jak sami sebe pojmenovávají. Říkám to trochu v rozpacích, protože racionalita Ivana Bartoše, jeho snahy o transparentnost a rozhodování založené na datech mohou být vlastně docela sympatické a kontrastují s chaosem a s ničivou praxí svérázného v současnosti uplatňovaného mikromanagementu. Je známo, že i za našimi hranicemi existují tzv. pirátské strany a aktivity. Vznikly jako snahy bojovat proti nesvobodě na světové informační síti a obecněji proti rigidnímu establishmentu a to i neortodoxními prostředky. Jako značka rebelujícího odvážného a okrajového protestu se snad leckde po světě pirátské označení snese. Jako jméno státotvorné síly u nás doma aspirující na vedoucí roli ve státě - sotva.

A – neumím si představit, že by se vítězství Pirátů ve volbách neprojevilo tak, že budeme zase jednou za blázny celému světu.