Macronova vize Evropy – Za evropskou renesanci. V plném znění, česky
Macronova vize Evropy
NOVÉ
1
Svět
Francouzský prezident Emanuel Macron zveřejnil v předních evropských denících otevřený dopis, ve kterém představil před květnovými volbami do Evropského parlamentu svou vizi Evropy. Text nazvaný „Za evropskou renesanci“ zveřejnil Elysejský palác i česky. Dokument přinášíme v plném znění.
Občané Evropy,
Pokud si dnes dovoluji obrátit se přímo k vám, nečiním tak pouze ve jménu dějin a hodnot, které nás spojují. Ale proto, že situace je naléhavá. Za několik týdnů proběhnou evropské volby, které budou rozhodující pro budoucnost našeho světadílu.
Ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná. A přitom ještě nikdy nebyla Evropa v takovém ohrožení.
Jeho symbolem se stal brexit. Symbolem krize Evropy, která nedokázala reagovat na potřebu národů domoci se ochrany ve vztahu k velkým otřesům současného světa. A také symbolem evropské pasti. Pastí není příslušnost k Evropské unii; ale je to lež a neodpovědnost, které ji mohou zničit. Kdo řekl Britům pravdu o jejich budoucnosti po brexitu? Kdo s nimi hovořil o ztrátě přístupu k evropskému trhu? Kdo připomněl rizika pro mír v Irsku po návratu k hranicím minulosti? Uzavírat se do nacionalismu nic nepřináší; znamená to odmítat to, co existuje, ale nic jiného nenabízet. A tato past ohrožuje celou Evropu: ti, kdo využívají zloby, dávají za pomoci nepravdivých informací zcela protikladné sliby.
Tváří v tvář těmto manipulacím musíme zůstat neochvějní. Hrdí a jasnozřiví. V prvé řadě musíme říci, co je to Evropa. Jde o historický úspěch: usmíření zpustošeného světadílu díky nevídanému projektu míru, prosperity a svobody. A tento projekt nás dodnes nadále chrání: která země může jednat sama tváří v tvář agresivním strategiím velmocí? Kdo může tvrdit, že je sám svrchovaný vůči gigantům v oboru digitálních technologií? Jak bychom odolávali krizím finančního kapitalismu bez eura, které dává sílu celé Unii? Evropa, to jsou také tisíce každodenních projektů, které změnily tvář našeho území, je to zmodernizované gymnázium, postavená silnice, rychlý přístup k internetu, kterého jsme se konečně dočkali. Tento boj je každodenním závazkem, protože Evropa stejně jako mír nejsou nikdy dosaženy s konečnou platností. Tento boj vedu jménem Francie a bez ustání, abych pomohl Evropě na cestě vpřed a hájil její model. Prokázali jsme, že to, o čem nám tvrdili, že je to nedostižné, vytvoření evropské obrany nebo ochrana sociálních práv, jsou reálnou možností.
Ale je třeba udělat ještě více a rychleji. Existuje i jiná past, a tou je status quo a rezignace. Tváří v tvář velkým otřesům světa nám občané velmi často říkají : „Kde je Evropa? Co dělá Evropa?“ V jejich očích se stala trhem bez duše. Evropa však není jen trh, je to projekt. Trh je užitečný, ale nesmíme kvůli němu zapomenout na nezbytnost hranic, které chrání, a hodnot, které sjednocují. Nacionalisté se mýlí, když tvrdí, že hájí naši identitu odchodem z Evropy; neboť je to evropská civilizace, která nás spojuje, osvobozuje a chrání. Ovšem ti, kdo by nechtěli nic měnit, se také mýlí, neboť popírají strach, který se šíří mezi našimi národy, pochybnosti, které podrývají naše demokratické režimy. Nacházíme se v rozhodujícím okamžiku pro náš světadíl; v okamžiku, kdy musíme kolektivně vytvářet novou politiku, kulturu, tvářnost naší civilizace v měnícím se světě. Je to okamžik evropské obrody. Odolejme pokušení dát se na ústup a nechat se rozdělit; navrhuji vám, abychom společně zakotvili obrodu na třech ambicích, kterými jsou svoboda, ochrana a pokrok.
Hájit naši svobodu
Evropský model spočívá na lidské svobodě, názorové různorodosti, tvůrčím přístupu. Naší první svobodou je svoboda demokratická, svoboda zvolit si ty, kdo nám budou vládnout, a učinit tak ve volbách v nichž zahraniční mocnosti pravidelně usilují o získání vlivu na naše hlasování. Navrhuji vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, jež by každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by jejich volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím. Ve stejném duchu nezávislosti musíme také zakázat financování evropských politických stran cizími mocnostmi. Na základě evropských pravidel nesmíme připustit jakékoli projevy nenávisti a násilí na internetu, neboť úcta k jednotlivci je základem naší civilizace založené na důstojnosti.
Chránit náš světadíl
Evropská unie, založená na vnitřním smíru, zapomněla sledovat realitu tohoto světa. Žádné společenství však nevytvoří pocit sounáležitosti, pokud nevymezí prostor, v němž poskytuje ochranu. Hranice představují svobodu postavenou na bezpečnosti. Proto musíme přehodnotit schengenský prostor: všichni, kdo se na něm chtějí podílet, musí splnit podmínku odpovědnosti (důsledná kontrola hranic) a solidarity (stejná azylová politika, stejná pravidla pro přijímání a odmítání žadatelů). Společná pohraniční policie a evropský azylový úřad, přísné kontrolní povinnosti, evropská solidarita, k níž přispívá každá země pod dohledem Evropské rady pro vnitřní bezpečnost: tváří v tvář migracím věřím v Evropu, která chrání jak své hodnoty, tak své hranice.
Stejné požadavky se musí uplatnit na obranu. V posledních dvou letech bylo dosaženo výrazného pokroku, ale je třeba udat jasný směr; naše nezbytné povinnosti by měla stanovit smlouva o obraně a bezpečnosti, ve spojení s NATO a našimi evropskými spojenci: zvýšení vojenských výdajů, aktivovaná doložka o společné obraně, Rada evropské bezpečnosti, do které by při přípravě našich kolektivních rozhodnutí bylo zapojeno Spojené království.
Naše hranice musí také zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž. Která velmoc na světě by byla ochotna pokračovat v obchodování s těmi, kdo nerespektují žádné z jejích pravidel? Nemůžeme si nechat všechno líbit a mlčet. Musíme reformovat naši politiku hospodářské soutěže, na nových základech postavit naši obchodní politiku: postihovat nebo zakázat v Evropě činnost podniků, které narušují naše strategické zájmy a naše hlavní hodnoty, jako jsou normy pro životní prostředí či ochranu údajů, a spravedlivé daňové odvody; a také zajistit, že v oblasti průmyslu a při veřejných zakázkách bude dodržována evropská preference, jako to dělají naši američtí nebo čínští konkurenti.
Navázat opět na ducha pokroku
Evropa není druhořadá mocnost. Celá Evropa je předvojem, vždy dokázala definovat normy pokroku. Proto se musí zaměřit spíše na projekt konvergence než konkurence: Evropa, kde vzniklo sociální zabezpečení, musí pro všechny pracovníky, od východu na západ, ze severu na jih, vytvořit sociální štít, který jim zaručí stejnou odměnu na jednom pracovišti a evropskou minimální mzdu, přizpůsobenou situaci každé země a každoročně kolektivně vyjednávanou.
Znovu nalézt ducha pokroku také znamená postavit se do čela ekologického boje. Budeme se moci podívat našim dětem do očí, pokud se nám nepodaří vypořádat náš klimatický dluh? Evropská unie musí stanovit, jaké jsou její ambice - bezuhlíkové technologie v roce 2050, o polovinu snížené používání pesticidů v roce 2025 – a svou politiku přizpůsobit tomuto požadavku: Evropská banka pro klima umožňující financovat ekologický přechod; evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost pro posílení kontroly našich potravin; nezávislé vědecké hodnocení látek nebezpečných pro životní prostředí a zdraví proti hrozbě lobbování... Tímto zásadním požadavkem se musí řídit veškeré naše počínání: od Centrální banky po Evropskou komisi, od evropského rozpočtu po investiční plán pro Evropu, všechny naše instituce se musí ve své činnosti zabývat otázkou klimatu.
Pokrok a svoboda znamenají moci žít z plodů své práce: Evropa musí předjímat, aby mohla vytvářet pracovní místa. Proto musí nejen regulovat gigantické digitální firmy tím, že zavede evropský dohled nad velkými platformami (urychlené postihy narušení hospodářské soutěže, transparentnost jejich algoritmů...), ale také financovat inovace díky tomu, že nová Evropská rada pro inovace bude obhospodařovat rozpočet srovnatelný s rozpočtem Spojených států, aby se postavila do čela nových průlomových technologií, k nimž patří třeba umělá inteligence.
Evropa, která si dělá plány na své budoucí místo v Evropě, se musí obrátit k Africe, s níž musíme uzavřít pakt o budoucnosti. Potvrdit společný osud, podporovat její rozvoj ambiciózně, ale nikoli defenzivně: investice, partnerské vztahy mezi vysokými školami, vzdělávání mladých dívek…
Svoboda, ochrana, pokrok. To jsou pilíře, na kterých musíme vybudovat evropskou obrodu. Nemůžeme dovolit nacionalistům, kteří nenabízejí žádné řešení, aby využili zloby národů. Nemůžeme být náměsíčníky ochablé Evropy. Nemůžeme zůstat u rutiny a zaříkávání. Evropský humanismus vyžaduje konkrétní kroky. Všude se občané domáhají možnosti podílet se na změnách. Uspořádejme před koncem tohoto roku spolu s představiteli evropských orgánů a států Konferenci pro Evropu s cílem navrhnout veškeré nezbytné změny našeho politického projektu, a to bez jakýchkoli tabu, i za cenu změny smluv. Této konference by se nutně účastnily panely občanů, probíhala by slyšení akademiků, sociálních partnerů, představitelů náboženských a duchovních institucí. Určila by se na ní cestovní mapa pro Evropskou unii, která by tyto významné priority přetavila do konkrétních kroků. Nebudeme spolu vždy souhlasit, je však lepší strnulá Evropa anebo Evropa, která občas nepostupuje kupředu stejným tempem, a přitom zůstává otevřená pro všechny?
V takové Evropě se národy skutečně znovu ujmou vlády nad svým osudem; v takové Evropě, tím jsem si jist, nalezne své jasné místo Spojené království.
Občané Evropy, slepá ulička brexitu je poučením pro všechny. Vymaňme se z této pasti, dejme smysl nadcházejícím volbám a našemu projektu. Je na vás, abyste rozhodli, zda Evropa a hodnoty pokroku, které v sobě nese, mají být něčím víc než jen odbočkou v dějinách. To je volba, kterou vám nabízím, abychom společně narýsovali cestu evropské obrody.
Emmanuel Macron
Pokud si dnes dovoluji obrátit se přímo k vám, nečiním tak pouze ve jménu dějin a hodnot, které nás spojují. Ale proto, že situace je naléhavá. Za několik týdnů proběhnou evropské volby, které budou rozhodující pro budoucnost našeho světadílu.
Ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná. A přitom ještě nikdy nebyla Evropa v takovém ohrožení.
Jeho symbolem se stal brexit. Symbolem krize Evropy, která nedokázala reagovat na potřebu národů domoci se ochrany ve vztahu k velkým otřesům současného světa. A také symbolem evropské pasti. Pastí není příslušnost k Evropské unii; ale je to lež a neodpovědnost, které ji mohou zničit. Kdo řekl Britům pravdu o jejich budoucnosti po brexitu? Kdo s nimi hovořil o ztrátě přístupu k evropskému trhu? Kdo připomněl rizika pro mír v Irsku po návratu k hranicím minulosti? Uzavírat se do nacionalismu nic nepřináší; znamená to odmítat to, co existuje, ale nic jiného nenabízet. A tato past ohrožuje celou Evropu: ti, kdo využívají zloby, dávají za pomoci nepravdivých informací zcela protikladné sliby.
Tváří v tvář těmto manipulacím musíme zůstat neochvějní. Hrdí a jasnozřiví. V prvé řadě musíme říci, co je to Evropa. Jde o historický úspěch: usmíření zpustošeného světadílu díky nevídanému projektu míru, prosperity a svobody. A tento projekt nás dodnes nadále chrání: která země může jednat sama tváří v tvář agresivním strategiím velmocí? Kdo může tvrdit, že je sám svrchovaný vůči gigantům v oboru digitálních technologií? Jak bychom odolávali krizím finančního kapitalismu bez eura, které dává sílu celé Unii? Evropa, to jsou také tisíce každodenních projektů, které změnily tvář našeho území, je to zmodernizované gymnázium, postavená silnice, rychlý přístup k internetu, kterého jsme se konečně dočkali. Tento boj je každodenním závazkem, protože Evropa stejně jako mír nejsou nikdy dosaženy s konečnou platností. Tento boj vedu jménem Francie a bez ustání, abych pomohl Evropě na cestě vpřed a hájil její model. Prokázali jsme, že to, o čem nám tvrdili, že je to nedostižné, vytvoření evropské obrany nebo ochrana sociálních práv, jsou reálnou možností.
Ale je třeba udělat ještě více a rychleji. Existuje i jiná past, a tou je status quo a rezignace. Tváří v tvář velkým otřesům světa nám občané velmi často říkají : „Kde je Evropa? Co dělá Evropa?“ V jejich očích se stala trhem bez duše. Evropa však není jen trh, je to projekt. Trh je užitečný, ale nesmíme kvůli němu zapomenout na nezbytnost hranic, které chrání, a hodnot, které sjednocují. Nacionalisté se mýlí, když tvrdí, že hájí naši identitu odchodem z Evropy; neboť je to evropská civilizace, která nás spojuje, osvobozuje a chrání. Ovšem ti, kdo by nechtěli nic měnit, se také mýlí, neboť popírají strach, který se šíří mezi našimi národy, pochybnosti, které podrývají naše demokratické režimy. Nacházíme se v rozhodujícím okamžiku pro náš světadíl; v okamžiku, kdy musíme kolektivně vytvářet novou politiku, kulturu, tvářnost naší civilizace v měnícím se světě. Je to okamžik evropské obrody. Odolejme pokušení dát se na ústup a nechat se rozdělit; navrhuji vám, abychom společně zakotvili obrodu na třech ambicích, kterými jsou svoboda, ochrana a pokrok.
Hájit naši svobodu
Evropský model spočívá na lidské svobodě, názorové různorodosti, tvůrčím přístupu. Naší první svobodou je svoboda demokratická, svoboda zvolit si ty, kdo nám budou vládnout, a učinit tak ve volbách v nichž zahraniční mocnosti pravidelně usilují o získání vlivu na naše hlasování. Navrhuji vytvořit Evropskou agenturu pro ochranu demokracie, jež by každému členskému státu dala k dispozici evropské odborníky, kteří by jejich volební proces chránili proti kybernetickým útokům a manipulacím. Ve stejném duchu nezávislosti musíme také zakázat financování evropských politických stran cizími mocnostmi. Na základě evropských pravidel nesmíme připustit jakékoli projevy nenávisti a násilí na internetu, neboť úcta k jednotlivci je základem naší civilizace založené na důstojnosti.
Chránit náš světadíl
Evropská unie, založená na vnitřním smíru, zapomněla sledovat realitu tohoto světa. Žádné společenství však nevytvoří pocit sounáležitosti, pokud nevymezí prostor, v němž poskytuje ochranu. Hranice představují svobodu postavenou na bezpečnosti. Proto musíme přehodnotit schengenský prostor: všichni, kdo se na něm chtějí podílet, musí splnit podmínku odpovědnosti (důsledná kontrola hranic) a solidarity (stejná azylová politika, stejná pravidla pro přijímání a odmítání žadatelů). Společná pohraniční policie a evropský azylový úřad, přísné kontrolní povinnosti, evropská solidarita, k níž přispívá každá země pod dohledem Evropské rady pro vnitřní bezpečnost: tváří v tvář migracím věřím v Evropu, která chrání jak své hodnoty, tak své hranice.
Stejné požadavky se musí uplatnit na obranu. V posledních dvou letech bylo dosaženo výrazného pokroku, ale je třeba udat jasný směr; naše nezbytné povinnosti by měla stanovit smlouva o obraně a bezpečnosti, ve spojení s NATO a našimi evropskými spojenci: zvýšení vojenských výdajů, aktivovaná doložka o společné obraně, Rada evropské bezpečnosti, do které by při přípravě našich kolektivních rozhodnutí bylo zapojeno Spojené království.
Naše hranice musí také zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž. Která velmoc na světě by byla ochotna pokračovat v obchodování s těmi, kdo nerespektují žádné z jejích pravidel? Nemůžeme si nechat všechno líbit a mlčet. Musíme reformovat naši politiku hospodářské soutěže, na nových základech postavit naši obchodní politiku: postihovat nebo zakázat v Evropě činnost podniků, které narušují naše strategické zájmy a naše hlavní hodnoty, jako jsou normy pro životní prostředí či ochranu údajů, a spravedlivé daňové odvody; a také zajistit, že v oblasti průmyslu a při veřejných zakázkách bude dodržována evropská preference, jako to dělají naši američtí nebo čínští konkurenti.
Navázat opět na ducha pokroku
Evropa není druhořadá mocnost. Celá Evropa je předvojem, vždy dokázala definovat normy pokroku. Proto se musí zaměřit spíše na projekt konvergence než konkurence: Evropa, kde vzniklo sociální zabezpečení, musí pro všechny pracovníky, od východu na západ, ze severu na jih, vytvořit sociální štít, který jim zaručí stejnou odměnu na jednom pracovišti a evropskou minimální mzdu, přizpůsobenou situaci každé země a každoročně kolektivně vyjednávanou.
Znovu nalézt ducha pokroku také znamená postavit se do čela ekologického boje. Budeme se moci podívat našim dětem do očí, pokud se nám nepodaří vypořádat náš klimatický dluh? Evropská unie musí stanovit, jaké jsou její ambice - bezuhlíkové technologie v roce 2050, o polovinu snížené používání pesticidů v roce 2025 – a svou politiku přizpůsobit tomuto požadavku: Evropská banka pro klima umožňující financovat ekologický přechod; evropská jednotka pro hygienickou bezpečnost pro posílení kontroly našich potravin; nezávislé vědecké hodnocení látek nebezpečných pro životní prostředí a zdraví proti hrozbě lobbování... Tímto zásadním požadavkem se musí řídit veškeré naše počínání: od Centrální banky po Evropskou komisi, od evropského rozpočtu po investiční plán pro Evropu, všechny naše instituce se musí ve své činnosti zabývat otázkou klimatu.
Pokrok a svoboda znamenají moci žít z plodů své práce: Evropa musí předjímat, aby mohla vytvářet pracovní místa. Proto musí nejen regulovat gigantické digitální firmy tím, že zavede evropský dohled nad velkými platformami (urychlené postihy narušení hospodářské soutěže, transparentnost jejich algoritmů...), ale také financovat inovace díky tomu, že nová Evropská rada pro inovace bude obhospodařovat rozpočet srovnatelný s rozpočtem Spojených států, aby se postavila do čela nových průlomových technologií, k nimž patří třeba umělá inteligence.
Evropa, která si dělá plány na své budoucí místo v Evropě, se musí obrátit k Africe, s níž musíme uzavřít pakt o budoucnosti. Potvrdit společný osud, podporovat její rozvoj ambiciózně, ale nikoli defenzivně: investice, partnerské vztahy mezi vysokými školami, vzdělávání mladých dívek…
Svoboda, ochrana, pokrok. To jsou pilíře, na kterých musíme vybudovat evropskou obrodu. Nemůžeme dovolit nacionalistům, kteří nenabízejí žádné řešení, aby využili zloby národů. Nemůžeme být náměsíčníky ochablé Evropy. Nemůžeme zůstat u rutiny a zaříkávání. Evropský humanismus vyžaduje konkrétní kroky. Všude se občané domáhají možnosti podílet se na změnách. Uspořádejme před koncem tohoto roku spolu s představiteli evropských orgánů a států Konferenci pro Evropu s cílem navrhnout veškeré nezbytné změny našeho politického projektu, a to bez jakýchkoli tabu, i za cenu změny smluv. Této konference by se nutně účastnily panely občanů, probíhala by slyšení akademiků, sociálních partnerů, představitelů náboženských a duchovních institucí. Určila by se na ní cestovní mapa pro Evropskou unii, která by tyto významné priority přetavila do konkrétních kroků. Nebudeme spolu vždy souhlasit, je však lepší strnulá Evropa anebo Evropa, která občas nepostupuje kupředu stejným tempem, a přitom zůstává otevřená pro všechny?
V takové Evropě se národy skutečně znovu ujmou vlády nad svým osudem; v takové Evropě, tím jsem si jist, nalezne své jasné místo Spojené království.
Občané Evropy, slepá ulička brexitu je poučením pro všechny. Vymaňme se z této pasti, dejme smysl nadcházejícím volbám a našemu projektu. Je na vás, abyste rozhodli, zda Evropa a hodnoty pokroku, které v sobě nese, mají být něčím víc než jen odbočkou v dějinách. To je volba, kterou vám nabízím, abychom společně narýsovali cestu evropské obrody.
Emmanuel Macron
