Rubikon překročen. Státy a elity podněcují k nenávisti vůči tzv. „popíračům“

ÚHEL POHLEDU

Rubikon překročen. Státy a elity podněcují k nenávisti vůči tzv. „popíračům“
Koronavirus přiměl vládu tlačit lidi k odporu k určitě skupině obyvatelstva, říká Tomáš Fürst. Foto: Úřad vlády ČR
Úhel pohledu

Tomáš Fürst

ÚHEL POHLEDU: Dějiny nás učí, že lidi docela baví někoho nenávidět. Často a snadno jsou nenáviděny skupiny, které se nějak odlišují, nejlépe etnicky či nábožensky (Židé, uprchlíci, ...), ale v případě potřeby lze nenávidět i soukmenovce, kteří se odlišují ekonomickým či společenským statutem (buržoazie, kosmopolité či bankéři). Historie dále varuje, že rozdmýchat nenávist je snadné, ale jakmile se to podaří, není cesty zpět a genocida je za rohem.

Poválečné uspořádání svobodné části našeho světa (Západní Evropa a USA) bylo založeno na konsenzu, že státní moc se už nikdy nesmí propůjčit k rozdmýchávání nenávisti vůči jakékoliv skupině obyvatel. Tento princip byl vtělen do zákonů (u nás paragraf 356 trestního zákona o „podněcování nenávisti“) a ze strany státních orgánů dodržován dosti úzkostlivě. Ne, že by se tu a tam v různých zemích k nenávisti nepodněcovalo, ale docházelo k tomu vždy „zdola“ a v žádném případě ne ze strany orgánů státu ani za jejich systematické pomoci.

Dokonce i po útocích na dvojčata si americká administrativa dala záležet, aby to nevypadalo, že podniká odvetu vůči muslimům či Arabům. Během uprchlické krize byly evropské vlády až přehnaně opatrné, aby ve veřejnosti nevznikl dojem, že je legitimní být vůči imigrantům nějak nedůvěřivý. To všechno proto, že jsme chápali hlavní poučení z dějin dvacátého století: Stát se nikdy nesmí propůjčit k podněcování či schvalování nenávisti vůči jakékoliv skupině obyvatelstva. Jakmile získá obyvatelstvo pocit, že nenávidět se může, či dokonce je to žádoucí (progresivní a módní), jsme na cestě do pekel.

A přesně tohle se kupodivu stalo v oblasti, kde jsme to čekali nejméně. Státy a společenské elity (zřejmě opět v dobré víře) podněcují k nenávisti vůči takzvaným „popíračům“ koronaviru. Popírači – mezi které byl autor tohoto textu mnohokrát veřejně zařazen – jsou heterogenní skupinou, která se od mainstreamu odlišuje tím, že nepovažuje koronavirus za apokalyptický problém a nesouhlasí s tím, že jsou pod záminkou boje s ním porušována práva a svobody lidí. Popírači se ale nenávidí docela obtížně, protože (stejně jako Židé v předválečném Německu) vypadají úplně stejně jako zbytek obyvatelstva. Je proto potřeba vytvořit nějaký veřejně manifestovaný znak odlišnosti. V tomto případě posloužilo očkování a testování. Zcela v rozporu s právem na ochranu soukromí se najednou informace o očkování či testování požaduje snad i při vstupu do hospody. Stát diskriminaci neočkovaných/netestovaných nijak nebrání – naopak ji zavádí a podporuje.

A tak se stalo, že se veřejný prostor plní příklady, které by ještě před dvěma lety byly zcela nemyslitelné.

  • Vezměte kupříkladu výrok slovutného profesora Univerzity Karlovy, který hovoří v médiích (zejména veřejnoprávních) každý druhý den: „S dětmi by se mělo zacházet jako s nebezpečným odpadem“. Zkuste v předchozí větě škrtnout „dětmi“ a dosadit „Židy“. Najde se někdo, kdo by tvrdil, že takový výrok není zcela nepřijatelný a navíc trestný?
  • Německá vláda pak například uvažuje o lockdownu jen pro neočkované.
  • Dalším příkladem je český stát, který zakazuje dětem, které odmítnou antigenní testování, cvičit a zpívat a nařizuje mít celý den nasazenou roušku.

Podobných příkladů lze už dnes najít stovky. Všimněte si, že všechny výše uvedené příklady jsou zcela v rozporu s daty, která o epidemii máme. Z českých i světových studií víme, že děti jsou virem ohroženy zcela minimálně, nesou menší virové nálože a když se nakazí, tak spíše od dospělých. Z Izraelských dat víme, že očkování nebrání přenosu infekce. Žádná studie neprokázala, že roušky pro děti ve školách mají nějaký vliv na přenos infekce.

Nejde ale o to, že jsou opatření (a výroky) nesmyslné. Problém je, že se ze strany státní moci, společenských elit i médií jedná o přímou diskriminaci neočkovaných (popřípadě netestovaných či přímo všech dětí). Společnost si okamžitě všimla, že diskriminovat už se zase může, a začaly se objevovat více či méně rafinované formy útlaku neočkovaných. Soukromé společnosti v USA (CNN samozřejmě jako první) začaly neočkované propouštět z práce. Na další jedovaté plody lidské zloby nebude třeba čekat dlouho.

Rubikon byl překročen. Moderní demokratické státy se opět propůjčily k podněcování, schvalování a nařizování diskriminace vůči skupině obyvatel, která se provinila tím, že má jiný názor. Jako tolikrát v dějinách je i dnes tato diskriminace považována za „pokrokovou“ a podporována intelektuálními elitami. Nenávidět už se zase může. Dopadne to jako vždycky – špatně.