Naděje je v ruské ženě

KOMENTÁŘ

Naděje je v ruské ženě
Ruská novinářka a televizní producentka Marina Ovsjannikovová. Foto: Marina Ovsjannikovová
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Pozoruhodný čin ruské redaktorky Mariny Ovsjannikovové, která vběhla během vysílání před kamery s cedulí s nápisem No War a s ruským textem odsuzujícím válku a označujícím zprávu za propagandu, vzbudil předevčírem nadšení. Také já od té chvíle chci napsat článek o naději v ruské ženy.

Jenže to nadšení poněkud zchladily včera některé relativizující komentáře z ukrajinské strany, jimž se okolnosti a provedení zdály poněkud podezřelé. Podle nich je jednak dost nepravděpodobné, že by se před kamery vůbec dostala, a jednak se pak v Rusku (asi i jinde) zprávy vysílají s několikavteřinovým zpožděním právě proto, aby se takovým věcem předešlo.

 

Další věc je, že Ovsjannikovová byla prý do té doby zcela loajální proputinovská propagandistka, takže znalci považují takový obrat za přinejmenším podivný. A spekulují, že může jít o nějaký ruský trik, osobně nevím tedy moc jaký, ale třeba to může být nějaká složitá finta, již nedohlédnu. Faktem je, že včera večer vyšla zpráva, že Ovsjannikovová vyšla od soudu s pokutou docela banálních 260 eur… Což ty pochybnosti spíš potvrzuje.

Ale bez ohledu na to… Vkládám naděje v ruské ženy.

Ruská společnost, předtím společnost sovětská, je postavena na enormně vychýlené podobě jakéhosi otrockého feminismu či spíše vnuceného matriarchátu. Ženy sice v Rusku nevládnou, kolem Putina jsou téměř samí muži, ale chod společnosti stojí v Rusku na nich. Má to historické kořeny jednak v absurdní podobě emancipace, kdy se z ženy stala levná pracovní síla (soudružka – údernice), což stále přetrvává, ale pak také následkem decimování velké části mužské populace. Historicky válečnými ztrátami a soustavně alkoholismem, který má v Rusku, jak známo, epidemické rozměry. Vinou toho (či díky tomu) jsou ženy v Rusku na místech, kde enormně záleží na tom, aby byl člověk střízlivý a pokud možno spolehlivý. To, že v Rusku žena běžně řídí lokomotivu nebo bagr, není, jak si západní (i naše) feministky myslí, díky pokrokovosti poměrů, ale často kvůli tomu, že s muži by šlo o život, a o tu lokomotivu či bagr.

S tím souvisí druhá věc, o které píší různí sociologové a znalci Ruska. Ženy vládnou v ruských rodinách. Opět ne zcela dobrovolně. Muž má často podřadnou roli, jednak je zesláblý alkoholismem, nebo prostě není pro roli hlavy rodiny dosti vychovaný – za což můžou ovšem ty ruské ženy. Je docela běžné, že muže živí ony, rozmazlují je jako syny i pak jako manžele. Není žádnou výjimkou, že ženy muže živí a muži to považují za normální. Tahle perverze už od dětského věku souvisí také se silnou militarizací ruské společnosti, kdy se za vrchol mužské cti považuje služba v armádě, která člověka deformuje, když už ne jinak, že žije v nepřirozeném a neproduktivním prostředí, kde ho nikdo nenaučí, jak se chovat v tzv. normálním životě. Jak převzít odpovědnost. Takže to za něj musí odřít ženy.

Ruské ženy hodně vydrží a dlouho jim stačí málo. Ruská žena je, jak známo, oddaná a podpora Putina z jejich strany nebude malá: ostatně i Hitler se těšil větší podpoře od žen než od mužů, alespoň na začátku. Ale nemusí to trvat věčně a ženy se mohou po čase naštvat. Postbrežněvovským Sovětským svazem zatřásly matky chlapců, kteří se jim vraceli z Afghánistánu v zinkových rakvích. V putinovském Rusku se to může brzy opakovat. Nejspíš se to už děje. A tak třeba už brzy, jak říká klasik, nebudou mít co ztratit, jen své okovy.

 

×

Podobné články