Víkendový skok do Polska

Za oknem je stále ještě tma. Ospalí si balíme věci: pohorky, teplé bundy, pláštěnky, náhradní ponožky… Přestože se chystáme vyrazit do hor, jejichž výška nepřekračuje ani 1000 metrů nad mořem, zkušenost nás naučila, abychom se připravili na všechno. Nejprve nás čekají zhruba dvě hodiny jízdy po dálnici D11 z Prahy do Polska. Naším cílem je jedno z nejpozoruhodnějších míst v Evropě – Stolové hory. Týdeník Echo přinesl speciál Na skok do Polska. Na serveru Echo24 vám nyní přinášíme text, který se věnuje příhraničním oblastem. Celý speciál naleznete ZDE.

Bludné skály

Zdejší skalní bludiště, které se utvářelo dlouhé miliony let, si oblíbili filmaři. Právě tady se totiž natáčely scény filmu Letopisy Narnie. Zatím známe jenom českou stranu Stolových hor – tedy Broumovskou vrchovinu s Adršpašsko-teplickými skalami. To teď musíme napravit a podívat se i na jejich polskou stranu. Tentokrát proto do navigace naťukáme jméno polského městečka Kudowa-Zdrój (česky Lázně Chudoba). Odtamtud už je to do národního parku Stolové hory co by kamenem dohodil.

Na místo přijíždíme krátce po východu slunce. Pouhých deset minut cesty od Lázní Chudoba – poté co projedeme Silnici sta zatáček, která je sama o sobě velice atraktivní – nacházíme bezplatné parkoviště, již na území národního parku Stolové hory. První úsek, který musíme zdolat, tedy přibližně čtyři kilometry po modré značce, začíná hned u parkoviště. Cesta stoupá mírně do kopce po kluzkých kamenech, mezi nimiž se proplétají kořeny stromů. Po krátkém výstupu přicházíme na rovnou asfaltovou silničku, která nás přivede přímo ke vstupu do nejoblíbenější turistické atrakce Stolových hor – skalního labyrintu Bludné skály (Błędne Skały).

Vstupenka pro dospělého stojí 12 zlotých (70 korun), poloviční vstupné vás přijde na 6 zlotých (35 korun). Lístek si lze zakoupit v okénku u vstupu, kde přijímají i platební karty. Mnohem pohodlnější variantou je koupit si vstupenku předem prostřednictvím internetových stránek www.pngs.eparki.pl (stránky mají i českou verzi).

Procházka skalním bludištěm je parádní zážitek, ale také vcelku solidní fuška. Už na začátku je potřeba protáhnout se dlouhou a úzkou skalní rozsedlinou. Za zády slyšíme nadšené hlasy mladých cestovatelů, kteří tráví ve Stolových horách víkend společně s celou rodinou.

Průchod dalšími pískovcovými chodbami také není zrovna jednoduchý. Občas se musíme téměř plazit po čtyřech, zatímco jindy se protahujeme úzkými skalními puklinami. Jejich šířka leckdy dosahuje pouhých několika desítek centimetrů a my se musíme rukama opírat o chladnou a vlhkou skalní stěnu. Ještě štěstí, že jsme si vzali rukavice…

Stezka bludištěm vede po dřevěných povalových chodníčcích, které vaši obuv ochrání před promáčením. Cestou můžete obdivovat řadu pískovcových útvarů, které se pyšní jedinečnými názvy jako třeba Skalní sedlo, Labyrint, Tunel či Velký sál. Obzvlášť silný dojem na člověka udělá svérázné skalisko jménem Kuří nožka (Kurza Stopka), kterou při procházce bludištěm prostě nelze přehlédnout.

Samotná prohlídka Bludných skal nezabere mnoho času. V závislosti na vašem tempu potrvá 20 až 40 minut. Občas se však vyplatí zpomalit, pustit návštěvníky, kteří jdou za vámi, a rozhlédnout se kolem sebe. Jedině tak člověk nepřehlédne žádnou atrakci a může se radovat z celé té krásy, která ho ve skalách obklopuje.

Po celodenní túře v horách je čas na odpočinek, nejlépe v některém z agroturistických hospodářství s kouzelnou atmosférou a lokálním, zdravým jídlem. Takových je v Polsku naštěstí stále víc a ty nejvhodnější snadno najdete třeba na internetových stránkách slowhop.com (stránky mají i českou verzi).

Stezka mizejících řemesel

Další den trávíme v Lázních Chudoba, jednom z nejstarších lázeňských městeček v Polsku. Město a okolí nabízí mnoho turistických zajímavostí, které se za jeden víkend stihnout nedají. My jsme si tentokrát vybrali Stezku mizejících řemesel.

„Všechno začalo v roce 2002, nejdřív jsme tu měli hrnčířskou dílnu, pak jsme přistavěli pec na pečení chleba, poté kovárnu,“ vypráví nám paní Urszula. Hrnčířství se měl zpočátku věnovat manžel, který celou tuto Stezku mizejících řemesel vymyslel. Nakonec však touto vášní nakazil i své syny a dnes se na výrobě podílí celá rodina.

„Hrnčířství se učím už dva roky od staršího bratra,“ vypráví Norbert a připravuje si své pracoviště. Nalévá si teplou vodu, do níž si bude namáčet ruce, bere si zástěru a usedá k hrnčířskému kruhu. Přestože vedle má i kruh na elektrický pohon, pro lepší výsledek raději používá kruh tradiční, který roztáčí nohou. „Na začátku není jednoduché naučit se to všechno sladit dohromady,“ přiznává.

Sledujeme jeho obratné pohyby, které nám krok za krokem vysvětluje: „Dlaně musejí být celou dobu mokré. Hrnčířskou hlínu dáme doprostřed kruhu. Palci uděláme otvor až úplně dolů a potom hlínu stlačujeme mezi prsty a postupně vytvarujeme stěny až nahoru. Nemohou být příliš tenké, jinak z toho nic kloudného nevyjde. Stěny formujeme pomocí prstů zevnitř a kontrolujeme přitom hladkost a tvar nádoby prostřednictvím dřevěné špachtličky.“

Z hutné kuličky hrnčířské hlíny vzniká během pár minut před našima očima malý džbánek. Když člověk pozoruje obratné Norbertovy pohyby zpovzdáli, zdá se, že to je snadné. Později – když se k hrnčířskému kruhu posadíme my – se však sami přesvědčujeme, že to je náročná práce, k níž je potřeba hodně trpělivosti a soustředění. Naučit se hrnčířskému řemeslu si žádá řadu měsíců cviku. Vyplatí se ale vyzkoušet si to – aspoň pak doceníte um těchto řemeslníků.

Výroba hrnků z hlíny ovšem není jedinou atrakcí Stezky mizejících řemesel v Lázních Chudoba. Dovídáme se totiž, že Norbert se každodenně věnuje také pečení chleba v tradiční peci vytápěné dřevem. Kromě teplého bochníku a ručně vyráběného keramického nádobí si zde můžeme pořídit i domácí sádlo, jehož výrobu má na starosti paní Urszula. Ochutnali jsme ho – je vynikající!

To však není všechno. Paní Urszula nás vede na malou prohlídku jejich statku. Obdivujeme kovárnu a tkalcovskou dílnu, která funguje v letní sezoně; můžeme si v ní prohlédnout i historické vybavení domácnosti jako třeba valchu nebo máselnici. V další místnosti nás čeká výstava tradičních lidových krojů z celého Polska. Pak stoupáme na dřevěný větrný mlýn, přesunutý sem až ze vzdálené Sandoměře, který dnes slouží jako rozhledna.

Největším překvapením je pro nás zookoutek – další skvostný nápad majitele statku pana Bogusława. Ve výbězích si lze prohlédnout různé druhy bažantů, slepic, koz, ovcí, ale také srnky, jeleny, skotské krávy, a dokonce – k radosti dětí – i exotičtější tvory, jako jsou zebry, lamy nebo malé opičky.

Statek rodiny Gorczyńských vám prostě zaručí řadu skvělých zážitků. Je to vynikající důkaz toho, že jediným omezením člověka je pouze nedostatek fantazie. Jsme nesmírně zvědavi, co dalšího je napadne tu vytvořit, a už se nemůžeme dočkat dalšího výletu do Lázní Chudoba a okolí.

Z polštiny přeložil Martin Veselka.