„Rusové parapsychologii věřili, na šachisty nasadili nejslavnějšího hypnotizéra“

ROZHOVOR SE ŠACHISTOU KAVÁLKEM

„Rusové parapsychologii věřili, na šachisty nasadili nejslavnějšího hypnotizéra“
Šachista Lubomír Kaválek (1943–2021) od roku 1970 žil a hrál v USA. Foto: Jan Zatorsky
1
Domov

Jiří Peňás

Když Miloš Forman, jenž byl zapáleným šachistou, řešil nějakou úlohu, zvedl v Connecticutu telefon a vytočil číslo do Virginie, kde žil jeho kamarád, kterému říkal Kavalec. Následoval pak třeba i hodinu trvající rozhovor, jehož záznam by byl významným příspěvkem k dějinám šachu, filmu i českých osudů v Americe. Lubomír Kaválek do ní přišel v roce 1970 jako nejmladší československý šachový velmistr, vycházející hvězda turnajů, bystrý a veselý mladík, kterého si brzy všimne Bobby Fischer a požádá ho, aby mu dělal sekundanta při zápasu století s Borisem Spasským v roce 1972.

Kaválkův život je román, který ostatně píše jiný jeho „americký“ kamarád, Jan Novák. My jsme se sešli v březnu 2020 pražském hotelu Don Giovanni, kde se konal šachový turnaj, jenž mj. připomínal třicet let od pražského turnaje v roce Kaválkova návratu domů. Jen symbolicky ho tehdy měl zahájit Václav Havel, ale ten nakonec odehrál celou partii, čímž narušil protokol.

LUBOMÍR KAVÁLEK (1943–2021) Český šachista, od roku 1970 žil a hrál v USA. Studoval na VŠ dopravní v Žilině, od roku 1965 mezinárodní velmistr, mistr Československa 1962 a 1968, mistr USA 1972, 1973 a 1978. Sekundant Roberta Fischera v jeho vítězném zápase s mistrem světa Borisem Spasským (1972). V letech 1986–2010 psal šachové sloupky do deníku Washington Post.

Tady v hotelové lobby se na nás valí nevypnutelná hudba, tzv. hotelový pop. Vadila by taková zvuková kulisa šachistům?

Asi jo, třeba Bobby Fischer měl tak citlivé uši, že vyžadoval, aby v prvních devíti řadách neseděli diváci. K soustředění je většinou nutné ticho.

Ale jsou i šachisté, kteří se ponoří do hry tak, že kolem nich mohou bouchat bomby?

Ale to víte, že jo. Mimochodem, já jsem tehdy před třiceti lety viděl hrát Havla a toho hra zaujala natolik, že vůbec nevnímal, co se kolem něho děje. Ale bomby se staly osudnými první ženské světové velmistryni, Věře Menčíkové, její matka byla Angličanka, táta Čech, ona se narodila před revolucí v Moskvě… Hrála ale za Československo, za války žili v Londýně a někdy ke konci války zahynula při bombardování, i s mámou a sestrou, taky výbornou šachistkou.

Váš otec pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. To tam mohl zažít výbuch, který nastražil špion Pavel Minařík…

On tam zažil jiný výbuch, to mu to bouchlo přímo pod okny redakce, ale to bylo dřív. Můj táta pracoval ve Svobodné Evropě od úplných začátků, to ještě vypouštěli ty balony s letáky přes hranice, až do odchodu do penze v polovině 70. let. Nejdřív četl zprávy, pak se vypracoval na šéfa produkce, takže byl něco jako režisér. Toho Minaříka, že se na něho ptáte, tam určitě taky zažil: to byl taky případ… On nejdřív vybral nějakou kasu v redakci, a když na to přišli, tak pláchl a dělal ze sebe rozvědčíka.

Pořád ta hrozná hudba… Mívají šachisté hudební talent?

Často. To jsou propojené předměty: matematika, hudba, šachy. Já jsem zažil spoustu muzikantů v Carnegie Hall, kteří o přestávce nebo po koncertě hned hráli šachy. I mezi velmistry se vyskytují skvělí muzikanti. Nejslavnější byl asi Mark Tajmanov, ten jezdil i po turné jako klavírní virtuos. Někdy doprovázel na klavír Vasilije Smyslova, ten zase vystudoval operní zpěv a byl to vynikající barytonista. Oba by se určitě prosadili i jako hudebníci, přitom patřili ke světové šachové špičce, Smyslov byl krátce i mistrem světa. Jiným příkladem je maďarská jednička Lajos Portisch, jednu dobu patřil do světové desítky, to je taky výborný operní pěvec. Ten si dokonce vymohl, že když přijede hrát na turnaj, tak tam bude vždycky mít jeden večer koncert. No, šachisti tam chodili ze slušnosti.

Pomůže šachistovi, když je vzdělaný ještě v něčem jiném?

Může a nemusí. Za Jugoslávii hrával velmistr Milan Matulović, to byl kluk, který vyrostl v Bělehradě doslova na ulicích, a když se naučil hrát šachy, tak sotva uměl číst a psát. Ten ještě když už hrál mezinárodní turnaje, měl problém si zapisovat tahy, tak si zapisoval jen svoje, a když mu rozhodčí řekl, že si musí zapisovat i tahy soupeře, tak řekl, že ty jsou tak špatné, že to ani nestojí za to. Ale k té otázce. Obecně by se asi dalo říct, že když se oddáte v mládí jen a jen šachu, tak asi máte větší náskok, ale za co pak ten život stojí? Tou cestou já jít nechtěl. Já si chtěl číst, vzdělávat se, poznávat svět. Vést pestrý život.

Nebyl Bobby Fischer příkladem takového jednostranného génia?

Ne, nebyl. Tahle představa vznikla až později. Já ho poznal, a znali jsme se dobře, jako fajn kluka. Když hrál v roce 1972 se Spasským v Reykjavíku, tak jsem tam byl poslán jako reportér Hlasu Ameriky. No a Bobby mě asi v půlce zápasu požádal, abych se stal jeho konzultantem: trochu jsme se znali už předtím, ale tehdy začala naše známost. To pokračovalo v roce 1977, když mi zavolal Miloš Forman a řekal mi, že Peter Falk, ten inspektor Colombo, koupil práva na zfilmování „zápasu století“, jak se tehdy říkalo reykjavickému souboji, a že Milošovi nabízí, aby to zfilmoval. Tak mi volal, jestli bych mu s tím pomohl, že budu oba dva znát. Se Spasským, který měl druhou ženu Francouzku a žil už tehdy na Západě, nebyl problém, ale s Bobbym to bylo těžší, ten třeba říkal, že nikdy nebude točit před druhou odpoledne, protože dlouho spí. To jsem pak říkal Milošovi, hele, ty nebudeš režírovat jeho, ale on tebe. Pak z toho postupně sešlo, to je dlouhá historie.

Fischer se pak poněkud zbláznil, že?

Postupně se u něho začaly projevovat takové úvahy, jak to vlastně bylo s holocaustem, až do těch spikleneckých teorií zabředl úplně. V roce 1979 mi napsal dopis, že si uvědomuje, kolik času ztratil s šachem, a že se teď musí věnovat ušlechtilejším věcem. Pak už jsme se nevídali. Ale já na něj vzpomínám v dobrém. Měl takový upřímný smích, byl to přátelský člověk. Novináři ho moc rádi neměli, protože se jim vyhýbal. Vyvrcholilo to po 11. září 2001, kdy řekl, že to Americe patří. Tehdy žil v Japonsku, protože mu v Americe hrozilo vězení. Poslední roky trávil na Islandu, kde mu dali azyl, umřel tam v roce 2008.

Věřil jste tomu, že do zápasů Karpov–Korčnoj (1978 a 1981) zasahovala KGB a vzala si na pomoc i parapsychology?

Tak samozřejmě že to Sověti brali jako politické zápasy, stejně jako cokoli předtím. A je taky fakt, že Rusové parapsychologii věřili. Měli člověka, který se jmenoval Wolfgang Messing, to byl polský Žid, který se narodil v ruském záboru, prožil celý život v Sovětském svazu a byl to jejich nejslavnější hypnotizér. Nejdřív ho věznili na Lubjance a pak přišli na to, že by ho mohli nasadit třeba na šachisty. Poprvé to vyzkoušeli v roce 1965, když hrál v Tbilisi Spasskij s Talem a Spasskij ho nemohl porazit, Messing tam seděl a zíral na něj, pak odjel a Spasskij vyhrál.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE. 

Kniha Proměny života je souborem 50 rozhovorů s předními světovými a domácími osobnostmi. Reflektujeme změny ve společnosti, již po pandemii čínského viru zasáhla další rána v podobě ruské války na Ukrajině, která může být největším spouštěčem společenských změn od konce druhé světové války. Kniha navazuje na soubor 50 rozhovorů Proměny světa, která se loni stala nejúspěšnější knihou v historii českého crowdfundingu.

Rozhovory, které najdete v knize:

Ruská válka

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik

Český svět

CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník

Orientace

FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr

Hodnoty a peníze

NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom