„Nechceme dělat líbivá témata,“ říká Václav Vlk, nový předseda Českého helsinského výboru

VÝBOR O LIDSKÝCH PRÁVECH

„Nechceme dělat líbivá témata,“ říká Václav Vlk, nový předseda Českého helsinského výboru
JUDr. Václav Vlk, předseda Českého helsinského výboru Foto: Archiv Václava Vlka
Domov

Echo24

Více než rok zůstalo předsednické křeslo Českého helsinského výboru po Táně Fischerové prázdné, dokud se do něj na konci ledna neusadil nově zvolený advokát Václav Vlk. Nový předseda se chce nadále věnovat především problematice vězňů, jak ve vazbě, tak i po výkonu trestu, dále základním právům žen ve světě a také chce řešit nesnášenlivost vůči Romům. ,,Nechceme dělat líbivá témata,“ vysvětlil Vlk.

Ve výboru jste členem již od devadesátých let, avšak aktivně jste se do jeho činnosti nezapojoval. Proč jste se rozhodl kandidovat do jeho čela?

V roce 1990 mi Miloš Rejchrt řekl, že Libuše Šilhánová hledá studenty práv, kteří by ji pomohli s monitoringem ve věznicích. Poprvé nás poslala ještě s jedním kolegou do věznice v Hradci Králové, abychom tam sepsali zprávu, také jsme například měli výjezdy do zahraničí. Pak jsem se po škole výboru přestal věnovat, ale byl jsem nadále členem. Když umřela paní Fischerová, tak paní ředitelka Rybová oslovila všechny členy, kdo by chtěl být předsedou. Řekl jsem si, tak jsem tady 30 let členem a mohl bych už něco udělat. Tak jsem kandidoval.

Výbor doposud vedli především představitelé levice a vy jste známý svým příklonem k pravici. V knize „Svobodní a sobě rovní“, kterou letos výbor vydal ke svému 33. výročí, jste zmínil neshody v názorech. Dochází mezi vámi a ostatními členy v předsednictvu ke střetům?

Ten základ o těch přirozených a bazálních právech je naprosto hodnotově stejný a platí pro všechny úplně stejně. Nezáleží na tom, jak se na to člověk dívá, jestli z toho levého, či pravého pohledu. V těchto věcech je ta shoda stejná. Pro mě rasismus je rasismus, špatné chování k vězňům je špatné chování k vězňům, a tak dále. Takhle to vidím. Navíc my jsme si rovnou vydefinovali témata, ve kterých se shodujeme a neřešili jsme, v čem se neshodneme.

Jaká témata jste si tedy vydefinovali?

Nechceme dělat líbivá témata. Například podporovat handicapované děti. Ano, je to hrozné, ale zároveň moc líbivé. Podporujeme vězně a Romy. To bolí a vyžaduje vnitřní sílu. A já nechci být líbivý, já chci být pravdivý. Rozhodli jsme se, že se budeme věnovat zejména třem základním tématům, respektive čtyřem. Za prvé pomoci vězňům a jejich rodinám. Vězňům se u nás nikdo takhle dlouhodobě z hlediska sledování a monitorování nevěnuje. Dále se budeme věnovat tomu, čemu jsme se také věnovali dlouho, a to ženským právům. Zajímají nás ty úplně základní práva žen a chceme se dívat kolem sebe i mimo Evropu, například do arabských zemí. Tady v Čechách je problém, že jsme strašně zahledění do sebe. My se chceme dívat za hranice. Další bod je podpora Romů, protože si myslíme, že největší rasová nesnášenlivost v Čechách je právě vůči nim. Podporujeme romské elity a organizace v jejich úsilí, protože právě ony jsou schopné pozdvihnout to vlastní etnikum. A pak je tu téma bezplatné právní pomoci.

Jak to vypadá s financováním výboru? V poslední době prošel útlumem.

V poslední době příliš síly a finančních prostředků na tu klasickou fundamentální činnost již nezbývalo. Činnost se úplně zminimalizovala a byla odvislá od velmi malého počtu lidí. Rozhodli jsme se, že změníme způsob financování a oslovujeme dárce. Nechceme však dělat projekty, kterými bychom přebírali činnost státu. To od něj pak berete peníze, abyste za něj dělali to, co on chce. Málokdo vám dá peníze na to, abyste si dělali, co chcete. A my si chceme dělat to, co chceme.

Helsinský výbor měl v Česku smysl zejména na jeho počátcích, v době, kdy se Československo probouzelo z komunistických poměrů. Situace se však změnila, má dnes výbor stále význam?

Jednak si myslím, že to dlužíme těm, kteří ten disent zde podporovali v letech do pádu komunismu. Někdo nám něco dal a my to musíme teď odevzdat, je to naše morální povinnost. Ale hlavně, kdo bude další po Romech? Ti, co mají málo vlasů? Po Romech se budou nesnášet ti tlustí, či ti, co jsou hubení? Kdo bude další? K tomu je vhodný jeden citát: ,, Když přišli pro Židy, mlčel jsem, protože jsem nebyl Žid...,“ nebudu ho nyní citovat celý, ale my mlčet nebudeme.

Václav Vlk je partner česko-španělské advokátní kanceláře, věnuje se zejména občanskému právu, rodinnému právu, dědictví a trestním obhajobám. Do Českého helsinského výboru vstoupil již v počátku 90. let jako student práv, který se od dětství pohyboval v okruhu disidentů a chartistů Egona Čierného, Miloše Rejchrta, Karla Šlinga a jeho otce Václava Vlka staršího.