Češi jsou úspěšní ve všem podstatném, říká historik Kvaček

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i historik Robert Kvaček. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Nevrací se do Evropy po odchodu Británie a úpadku Francie hegemonismus Německa?

Tak on ten hegemonismus, pokud je, není namířený proti nám. Celkově je náš vztah s Německem zklidněný. Jestli Německo bude příliš dominovat, to ale záleží taky na postoji našich a evropských politiků. A na vývoji v samotném Německu. Svět je dnes neuspořádaný. Že si ho Němci budou uspořádávat, to zřejmě ano. No tak my aspoň umíme německy a nějak se s nimi domluvíme.

Na rozdíl od naší nové reprezentace Polsko hned v roce 1989 Němcům řeklo, že chce tlustou čáru, a bylo. Proč Poláci ano a Češi ne?

Jsme smířlivější a poddajnější. Poláci tendují k velmocenskému chování.

Takže Patočka s tím národem osvobozených slouhů měl pravdu, ne?

To ne. To není slouhovství, ale spíš ta okolnost, že je nás málo. Málo jsme souložili (smích). Měli jsme málo dětí. Byť je zázrak, třetí v pořadí, že se český klín v německém těle za ta staletí dokázal udržet.

A je to samo o sobě dobro, že jsme se udrželi?

Je to dobro. Jsme Češi a něčím jsme do té Evropy taky přispěli. Tvůrčími schopnostmi. Češi jsou úspěšní ve všem podstatném, od ekonomiky po humanitní vzdělání. Už vzpomenutý americký profesor mi říkal: To je úžasné, jakou kulturní úroveň na konci 19. století jste měli. Měli jste okamžitě přeloženu každou významnou knížku, jaká v Evropě vyšla. A ty knihy se nejen překládaly, ony se tu i četly v původních jazycích. Ženy malých podnikatelů četly v originále Flauberta a diskutovaly o něm.

To tehdy nebyl standard? Ženy malých podnikatelů už přece jen patřily ke střední třídě.

Standard by to byl tak mezi ženami šlechticů. Pokud zůstaneme u habsburské monarchie, něco takového byste po Chorvatkách nebo Bosňačkách těžko mohl žádat. Karel Purkyně namaloval obraz čtoucího kováře. Řekněte mi, kolik kovářů jinde v Evropě v polovině 19. století četlo noviny. K lepším českým tradicím patří velký důraz na školy, touha po vědění. To se utvořilo za Rakouska, které vznik škol sice regulovalo, ale v zásadě umožňovalo. Moji maminku vzali rodiče ze školy ve dvanácti, i když za ni prosili kantor i farář, aby mohla pokračovat aspoň do čtrnácti. Rodiče ji nepustili, a maminka celý život těžce nesla, že nemohla chodit do školy jako její bratři.

Chybějí nám dnes Slováci? Nebo se naopak ukázalo, že k sobě do jednoho státu nepatříme?

Nemělo by se zapomenout, že Slováci nás v roce 1918 žádali, abychom je při vzniku nového státu neminuli. Neminuli, ani jsme nemohli. Křehké to samozřejmě bylo, i proto Masaryk mluvil o potřebě dostat pro republiku padesát let míru. Problém byl v tom, že soužití jednotlivých národností v Československu bylo postaveno na principu demokracie.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání za 99 korun, při pořízení online zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.