Jak přežít jaderný výbuch. Hlavně si vyhrnout límec

KOMENTÁŘ

Jak přežít jaderný výbuch. Hlavně si vyhrnout límec
Součástí osnov byla také tak zvaná ochrana před ničivými účinky jaderných zbraní. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Dmitrij Medveděv popsal, za jakých okolností by Rusko použilo jaderné zbraně. Překvapivě mezi nimi chybí dva případy, které nejsou u té země vůbec vyloučeny. Zaprvé, že by si Ruska někdo nevážil, či ho dokonce slovně urazil, třeba že by si dělal legraci z toho, kam až to v té slavné speciální operaci dotáhli. A zadruhé, že se jim něco jako obvykle podělá a ono to vyletí, aniž by chtěli, prostě něco, s čím je nutné v Rusku počítat.

Takže je dobré být připraven a provětrat si starou látku. Ta se probírala v hodinách branné výchovy, což byl předmět, který byl považován za docela oblíbený. To i proto, že ho často učili tělocvikáři, kteří patřili k snesitelnějším členům pedagogického kolektivu, na svém předmětu moc nebazírovali – a že by z něj někoho nechali rupnout, to si lze též těžko představit.

 

Další předností bylo, že se výuka často odehrávala venku, takže se u toho bylo možné oddávat i něčemu jinému než sledování výkladu: odvážnější hoši ze starších ročníků si třeba mohli v křoví tajně zapálit, což bylo považováno za hodně slušnou frajeřinu.

Dobré bylo taky to, jaké se používaly učební pomůcky, především pláštěnky a plynové masky, při jejichž nasazování se též užilo dosti zábavy: pamatuju si, že byly vybaveny takovými choboty, kterými se bylo možné jakoby šermovat, třeba i se spolužačkami. Vrcholem branné výchovy byla tzv. branná cvičení, při nichž se šlo do přírody, což rovněž přinášelo řadu příjemných možností, jak se ulít, zašít, jak si něco užít jinak než obvykle. A to nemluvím o branných kurzech na střední škole, což byl týden někde na horách spojený se zážitky alkoholového, případně i jiného rázu. V každém případě byla branná výchova příjemným vybočením ze školní rutiny.

Součástí osnov byla také tak zvaná ochrana před ničivými účinky jaderných zbraní. Starší ročníky si pamatují, že to patřilo k lehčím látkám. V podstatě šlo o jednoduchá pravidla, která si dosud pamatuju: V případě jaderného výbuchu je třeba nepodléhat panice. Jakmile spatříme záblesk, je nutné sebou co nejrychleji praštit na zem, pokud možno celým tělem, přičemž nohy budou směřovat k epicentru výbuchu, hlava naopak od něj.

Dobrou ochranu před radiací poskytne vyhrnutí límce, pokud ten není, je dobré si zakrýt zátylek. Samozřejmě ideální je využít nerovného terénu a schovat se za nějaký hrbolek. To je pak lepší mít hlavu spíše blíž k epicentru, tedy za tou vyvýšeninou. Ještě je dobré taky mít pevně zavřené oči a obličej si chránit rukama: předejdeme tak oslepnutí a jiným nepříjemným efektům.

Žákům to dosti připomínalo sci-fi – a to měli ti nadanější rádi. Zvláště je přitahovala představa, že největší šanci na přežití má hmyz a snad krysy, či vlastně potkani, kteří pak převezmou štafetu civilizace po lidstvu. Na dotazy žáků, k čemu jsou tedy dobré ty přípravy, když se stejně nedá přežít, učitelé branné výchovy odpovědět asi moc nemohli a neuměli.

Nejspíš na to řekli něco v tom smyslu: Neptej se tak blbě, je to v osnovách, tak se to prostě budeme učit. Takže ještě jednou, jaké jsou, žáku Peňási, následky atomového výbuchu? Světelné a tepelné záření, pronikavá radiace, tlaková vlna a radioaktivní mrak, prosím. Výborně, sednout, no vidíš, že to umíš… Nemysli si, třeba se ti bude někdy hodit.

×

Podobné články