Příští prezident bude pro nenáročné, funkce je zralá na zrušení, říká Milan Uhde

Výhled do nového roku 2022 byl neveselý, ale začátek roku byl i příležitostí vyhlížet naději, nahmatávat dno, od kterého se naše civilizace odrazí. Když má tak jako Milan Uhde někdo osobní vzpomínky od německé okupace přes 50. léta až po Chartu 77 a vrcholnou politiku po listopadu 1989, když zná prostředí kolem premiéra Petra Fialy, a ještě mu výhodu přináší pohled divadelníka, má k tomu jistou kvalifikaci.

„Já jsem přesvědčen, že po věcné stránce je funkce prezidenta zralá na zrušení. Zrušitelná ovšem není, protože to zakořenilo. Počátkem 90. let nebylo normální zpěčovat se nějakému Havlovu přání. Prezident byl zvyklý zasahovat do věcí, jako do nich zasahoval Masaryk. A on na to měl, ten Havel, to je to. Kdežto ti dnešní kandidáti počínaje Pavlem Petrem nebo Petrem Pavlem a paní Nerudovou a jinými… Já je ani neznám, ale jsem si jist, že na to nemají. Poněvadž kdyby na to měli, tak už nám to dali v posledních pěti šesti měsících svými postoji najevo. Už bychom věděli: Aha, zde se tajila nezvyklá osobnost, která se teprve teď přihlásila o slovo. Zřejmě nemají co říct. Bude to prezident pro nenáročné. Havlovi, Klausovi a ani Zemanovi v jeho nejlepších letech – chodil jsem s ním kdysi do televizních debat a polemizovat s ním byl zážitek – se oni nerovnají. Psali mi z Milionu chvilek, snaží se vytipovat dalšího prezidenta. Ale on tu momentálně není.“

Jak se daří člověku v 85 letech?

První je pomyšlení, jestli nejsem na konci. A to ani ne tak pracovně, jako dramatik, poněvadž pořád píšu, ale i jako takový ten proživatel světa. Já si prožívání světa představuji jako něco aktivního a živého, které končí tím, že člověk sice žije, ale na všechno zanevřel, všechno je špatné, všechno se pokazilo. Tomu pocitu se ze všech sil snažím bránit. Tím, že píšu, tím, že se zajímám o dění kolem.

A měl jste někdy, když jste byl o hodně mladší, pocit, že všechno je špatně?

Měl jsem velmi bezvýchodné pocity v 70. letech. To se mnou nebyla řeč, byl jsem naprosto propadlý představě konce. Řekl bych, že jsem tím přišel o první manželství. Otrávenost tehdy ze mě dštila na všechny strany. Žádná žena na světě není schopna tohle den za dnem několik let poslouchat. Od té doby už jsem nikdy takovému pocitu zmaru nepropadl. První dobrý krok ven z toho zmaru jsem učinil podpisem Charty. Pak sice následovaly dva tři roky ještě horší, protože StB si na mně dala záležet – oni poznali, že se jich bojím –, ale to jsem překonal, a pak už bylo stále líp. A i dnes jsem přesvědčen – řeknu to tak frázovitě, jak umím –, že ty pozitivní síly lidstva stále nejsou vyčerpány. Že někde musejí být. A zřejmě jsou jinde, než my si představujeme, že by měly být a že dlouho byly. Amerika není dnes jednoznačným nositelem svobody.

Kde to světlo je?

Já mám dojem, že v lidech, kteří přemýšlejí a vytvářejí hodnotu. Vědci, kteří si nedají od politiků určovat, jak mají smýšlet, a konají své výzkumy. V takovém typu lidí je zdroj naděje. V samotářích, kteří ale nezabloudili. Je i bludný samotář, který už nikdy cestu nenajde. Mám na mysli ty samotáře, kteří tak trochu myslí pro nás.

Máte na mysli nějaký konkrétní vědní obor?

To je ve všech oborech. Vědci, kteří se skutečně pokoušejí řešit problematiku klimatickou, ne v duchu té nešťastné Grety Thunbergové. Já jsem ji viděl na BBC, nejsem klimatolog a věřím, že mezi klimatology jsou někteří rozumní lidé, byť je to politická kampaň. Ale pro divadelníka bylo vystoupení Grety Thunbergové na pětku. Pro mě to byl příšerný výjev. Ježily se mi chlupy na zádech. Kdysi jsem na divadle viděl, jak Savonarola ve Florencii s deseti- a jedenáctiletými dětmi navštěvuje ateliéry a vydává na základě dětského dobrozdání mravní soudy o tom, jestli tento výtvarník tvoří dobře, nebo špatně. To je obludná obdoba! V ní to není, to pozitivno, tam to není. Ale že by nikde nebylo, v takovém úpadku, zdá se mi, lidstvo přece jen být nemůže. Když jsem se učil jezdit autem a vyjížděl jsem do vršku, ubíral jsem plyn. A pan učitel mi říkal: Ne, přidejte! Vy za ten horizont nevidíte, ale cesta pokračuje, nedejte se mýlit. Neviděl jsem ještě silnici, že by za obzorem byla díra, propast a vy byste se zřítil. Jeďte. Čekat, že za obzorem je propast, říkat například o Fialově vládě, že se to nepodaří, v čemž se teď předhánějí babišovští komentátoři, je velice snadné. Možnost, že se to Fialovi nepodaří, může velmi klidně nastat. Myslím si, že on je talentovaný, ale génius není.

Jaký on je politik?

Bytostně koaliční. On má názory lecjaké, na Evropskou unii byste si s ním v Echu velmi dobře rozuměli. Ale ví, že má v koalici partnery, kteří k té Unii vzhlížejí, kteří dokonce podléhají jejím pseudosugestivním apelům a pokynům. A on s nimi musí vyjít. Já jsem Fialu viděl učit. Studenti politologie v prvním druhém ročníku vykládají strašné nesmysly, a vy nemůžete říct: Vy blbče, co to říkáte, přečtěte si základy. Víte, jak to kdysi dělal Jaroslav Šabata, i můj učitel? Student řekl strašnou hovadinu, já čekal, že ho Šabata seřve, a on místo toho: Zajímavý názor. Podíváme se na to diskusně. Našel v tom jejich blbém názoru nejdřív nějaká pozitiva. Studenti, a speciálně studentky, ho za to žrali. A Fiala mi ho po této stránce připomíná. Viděl jsem ho v akci, v debatě na odborné téma, kde převládali studenti. A to byla novinka. Fiala si politiku nejdřív naštudoval a pak to šel dělat. Vím, obvykle je to ten nejhorší způsob, který můžete zvolit. Nejdřív teoreticky nastudovat, jak se píšou básně, a pak nějakou zkusit. Já vím. Ale zatím to první kolo dopadlo dobře a to je slibné. Situace je přitom naprosto zoufalá. Já jsem se ale, jak už jsem vám říkal, z absolutního pesimismu 70. let dostal k takovému jakémusi optimismu, že my ještě nejsme ti, kteří zažijí pád do propasti a ty koncové dny.

Nebylo by lepší absolvovat ten pád co nejdřív, aby nebyl tak hluboký? Nebylo by lepší, aby se situace v Evropě vyhrotila, dokud je nějaká šance určité děje zastavit?

Máte pravdu do té míry, že například nová vláda v Německu vyhrotí klimatickou politiku na ostří nože a bude se lámat chleba. Ukáže se, jestli ta dogmatická představa může vyjít. Ono se tedy v dějinách nikdy nestalo, že by dogmatická představa nakonec vyšla. Ale nějakou dobu to může trvat. Ale vy myslíte, že se nenajde skutečná síla, která se tomu vzepře?

No tak náš nový premiér to asi nebude. Anebo řekněte vy, znáte ho daleko lépe.

Petr Fiala rozhodně je k tomu vývoji kritický, myslím, že on svým přístupným diskusním způsobem to Olafu Scholzovi (nový německý kancléř – pozn. D. K..) dokáže zdůvodnit, proč pro nás tato klimatická politika objektivně není přijatelná. Ale nebude s ním mluvit jako s hlupákem. Bude s ním mluvit jako s partnerem, který přináší vědecký názor, a on proti němu postaví svůj vědecký, politologický názor. Jsem přesvědčen, že Fiala nebude panáčkovat.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE. . 

Rozhovory, které najdete v knize:

Ruská válka

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik

Český svět

CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník

Orientace

FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr

Hodnoty a peníze

NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom