Šéfem vojenského výboru NATO byl i bývalý nacistický generál

KOMU SLOUŽIL PETR PAVEL

Šéfem vojenského výboru NATO byl i bývalý nacistický generál
Vojenskému výboru NATO předsedal i generál Adolf Heusinger. Na snímku z 1. června 1942 z velitelství skupiny vojsk v Poltavě stojí v popředí vlevo. Foto: Wikimedia Commons/ Bundesarchiv
1
Domov

Jakub Fujáček

Kandidát na prezidenta Petr Pavel se snaží rozptýlit pochybnosti ohledně své minulosti u komunistické vojenské rozvědky. Argumentace jeho tábora zní, že jako pozdější předseda vojenského výboru NATO musel projít nejpřísnějšími bezpečnostními prověrkami. Těmi ale úspěšně prošli i bývalý nacistický generál Adolf Heusinger, který připravoval plány na invazi do Polska a Sovětského svazu, nebo stíhací eso Luftwaffe Johaness Steinhoff – oba v minulosti zastávali post předsedy vojenského výboru aliance.

S blížícími se prezidentskými volbami se objevují nová svědectví o minulosti jednoho z favoritů boje o Hrad, generála ve výslužbě Petra Pavla. O tom, že Pavel byl od poloviny 80. let minulého století členem KSČ, se ví už dlouhou dobu. Podle Pavla šlo o nutné zlo, které musel jako tehdejší příslušník Československé lidové armády podstoupit, pokud chtěl v kariéře pokračovat. Nikomu prý neubližoval.

Později se však objevily nové informace, které vykreslují Pavla jako příslušníka komunistické vojenské rozvědky. Ukázalo se třeba, že prošel Zpravodajským institutem při generálním štábu, což bylo tehdejší školící středisko pro budoucí vojenské špiony. Pavel to nikterak nepopírá. „Chtěl jsem pracovat jako vojenský diplomat v zahraničí. Kdekoli, kam bych byl vyslán a kde bych mohl uplatnit některý z jazyků, které jsem v té době ovládal, tedy angličtinu, francouzštinu a ruštinu,“ vysvětloval Pavel pro Týdeník Echo.

Tuto verzi ale nabourává svědectví jednoho z jeho bývalých kolegů ze zpravodajského kurzu. „Nikdo z nás neměl vzdělání na to dělat diplomaty, my jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy,“ řekl někdejší spolužák Petra Pavla (v letech 1988 a 1989) z elitního zpravodajského kurzu Pavel Beneš pro Právo.

Podle Beneše vystupoval Pavel ještě v září 1989 jako loajální komunista. „Když jsme se vrátili z dovolené do kurzu, tak se řešila petice Několik vět a my jsme ji měli odsoudit. Já jsem prohlásil, že ta petice není úplně špatná a má svůj náboj. Dostali jsme se do diskuse a já jsem řekl kolegům komunistům, že to vypadá, že jsme asi studenou válku prohráli. O petici jsme diskutovali neformálně po výuce na hřišti se skupinou asi sedmi kolegů, kteří v kurzu studovali francouzštinu.“

Pár dní nato byl prý Beneš předvolán na výbor KSČ, kde byl Pavel tou dobou předsedou. „Tam se mě zeptali, jak jsem to myslel. Překvapilo mě to, protože jsem to pokládal za soukromou diskusi, a ohradil jsem se, že to považuji za špatné,“ dodal Beneš, který z výboru odešel s negativním kádrovým posudkem.

Pavel se snaží pochybnosti vyvrátit a výpověď Beneše označil ve svém stanovisku za „spekulativní vyjádření“. V něm také píše, že kdyby na jeho minulosti bylo cokoli diskvalifikujícího, zástupci třicítky zemí NATO by si ho „těžko zvolili za nejvyššího vojenského zástupce s přístupem k těm nejtajnějším plánům“. „Každému, kdo se v mezinárodní bezpečnostní politice pohyboval, je jasné, že by mi tajné služby Američanů, Britů nebo Francouzů, kteří mají i jaderné zbraně, neumožnily přístup k těmto plánům, kdyby na mě našly cokoli problematického,“ uvádí.

Jenže samotný fakt, že byl generál Pavel zvolen do čela vojenského výboru Severoatlantické aliance (ve funkci byl jako první Čech mezi lety 2015 a 2018), mnoho neříká o tom, zda byla jeho někdejší příslušnost ke komunistickému režimu skutečná, nebo pouze předstíraná. Ze seznamu předchůdců vyplývá, že to nemusí hrát roli.

Mezi roky 1961 až 1964 vedl vojenský výbor aliance například bývalý nacistický generál a svého času jeden ze tří nejvýznamnějších představitelů Wehrmachtu Adolf Heusinger. Překážkou pro post ve vedení aliance nebyla ani jeho účast na plánování nacistické invaze do Polska a spolupráce na řízení operací při invazi do Sovětského svazu.

O dekádu později (1971 až 1974) pak vedl vojenský výbor další Němec, který bojoval celou druhou světovou válku na straně Třetí říše, vojenský pilot Luftwaffe Johaness Steinhoff. Známé stíhací eso, které bojovalo ve vzdušných bitvách o Francii i o Británii. Na svém kontě měl nejméně 5 sestřelů nepřátelských letadel (Po zveřejnění textu upozornili čtenáři, že Steinhoff sestřelil za celou válku dokonce 176 nepřátelských strojů - pozn. redakce). Sám byl sestřelen dvanáctkrát. Po válce se Steinhoff podílel na začlenění Luftwaffe do NATO a v nových poměrech dosáhl povýšení do hodnosti generála. Ani v jeho případě nepředstavovala minulost v očích aliančních partnerů příliš velký problém.