Fialovné do každé průměrné rodiny

Ceny elektřiny v Evropě se kvůli všem možným státním zásahům, prodávaným jako tažení za bezuhlíkovou ekonomiku, dostaly do výšek ještě před pár lety nepředstavitelných. Zdrojů je kvůli řízenému ústupu od fosilních paliv málo. Státních zásahů a regulací přikazujících, zakazujících a nařizujících stále víc. A poptávka stoupá. Tento sociální experiment nemohl skončit jinak než vysokými cenami a nárazovým nedostatkem elektřiny, když v zemích, sázejících na vítr nebo slunce zrovna nesvítí a nefouká.

Když se k tomu připočtou takzvané zelené finance a taxonomie, kádrující druhy energií na špinavé a čisté a podle toho uměle zdražující nebo zlevňující úvěry a pojistky na investice do energetiky plus emisní povolenky na špinavé zdroje, z nichž se stala čistá spekulace na politická rozhodnutí, nemohlo to skončit jinak než extrémně drahou elektřinou.

U nás je to vyhrocenější než jinde. V jaderných a uhelných elektrárnách se vyrábí přes 70 procent elektřiny, relativně levně. Nejsme závislí na dovozech drahých surovin. Kvůli zcela pokřivenému evropskému trhu ale zákazníci platí extrémně vysoké ceny. Bez váhání se dá říct v násobcích ceny, za niž se vyrobí.

Celý text Lenky Zlámalové si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od čtvrtku v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.