Show muže s nožem u krku

EDITORIAL

Show muže s nožem u krku
Válečný marketing týmu prezidenta Zelenského je jedna z nejlepších informačních kampaní dekády, která skončí jako jedinečná příkladová studie v učebnicích. Foto: Shutterstock
1
Komentáře

Dalibor Balšínek

Konec války na Ukrajině je v nedohlednu. Britský premiér Boris Johnson předpokládá, že se povleče do konce příštího roku. Na jedné válečné frontě ale drtivě vítězí ruským vojskem napadená Ukrajina. Vyhrává v informační válce, a to minimálně u euroamerické veřejnosti. Válečný marketing týmu prezidenta Zelenského je jedna z nejlepších informačních kampaní dekády, která skončí jako jedinečná příkladová studie v učebnicích.

Prezident Zelenskyj je obklopen filmovým štábem a marketingovými experty, kteří ho jako outsidera, televizního baviče a herce dostali na základě úspěchu televizního seriálu Služebník lidu do čela Ukrajiny. Příkladná ukázka, kdy fikce se stala realitou, respektive kdy se fikce stala předlohou reality.

Stejný tým stojí za Volodymyrem Zelenským i v době války s Ruskem a těmto lidem se podařilo naklonit si veřejné mínění na západ od Ukrajiny, v Německu dokonce změnili názor veřejnosti ve svůj prospěch. Často pracují s fikcí, aby dosáhli svého záměru, a relativně rychle dochází k demytizaci.

Zatím se nenašel a není také oficiálně doložen dnes fenomenální výrok: Potřebuji munici, ne odvoz, který podle anonymního zdroje měl pronést Zelenskyj na začátku ruské invaze. I příběh ukrajinských námořníků, kteří poslali ruskou loď „na chuj“, se odvíjel jinak, než byl původně prezentován. Obraz války, který vidíme v médiích, je také plný fikce, kdy si opravdu nemůžeme být jisti, jaký je poměr a rozložení sil na bojišti, slyšíme hodně o ztrátách civilního obyvatelstva, ale prakticky nic o ztrátách ukrajinské armády, zatímco denně slyšíme o vyřazených ruských vojácích.

Je to také tím, že tato válka se informačně odehrává mimo tradiční zavedená média, ale převážně na sociálních sítích. Zatímco války v Iráku byly live na CNN, dnes jsou primárním zdrojem sociální média a jejich jednotlivé účty a verifikace informací v on-line světě je v reálném čase prakticky nemožná. Konečně i sami čeští váleční reportéři, kteří se vracejí z ukrajinské strany, přiznávají logický a pochopitelný fakt, že Ukrajinci pečlivě střeží, co mohou vidět a k čemu je nepustí.

Nemáme širší obraz událostí na Ukrajině, máme jen určité její výseky a taky fikci. Ukrajinci by však ve své obranné, ale mimořádně účinné kampani nemohli být úspěšní, kdyby nestála na několika reálných základech; odrazili nápor agresora a srdnatě mu čelí, jak to nikdo neočekával, a ať se odehrálo to, o čem ještě nevíme nebo jen tušíme, jinak, vždycky nakonec skončíme u toho, že agresorem je Rusko a obětí Ukrajina, která se jen brání.

Jsme svědky kruté televizní show, při které má hlavní hrdina nůž u krku, a proto, aby přežil, musí útočníkovi držet pistoli u slabin. Pro další vývoj války je vedle sympatií k slabšímu napadenému důležité udržovat si schopnost rozlišovat mezi realitou a fikcí. Je ale nutné o té hranici vědět.