Ratingová agentura varuje Fialovu vládu: Začněte plnit sliby, nevykrádejte komunisty

V pátek pozdě večer, po zavření burz, mezinárodní finanční komunita zdvihla varovný prst vstříc Fialově vládě. Vzkaz světově významné ratingové agentury Moody’s se dá přeložit následovně. Hrozí vám fatální plynová krize, máte před sebou těžká léta, tak začněte aspoň dávat do pořádku své veřejné finance, ať nejste tak zranitelní. A nevykrádejte program komunistů, tím investory jen odradíte.

Agentura Moody’s totiž před víkendem zhoršila ratingový výhled dluhu České republiky, ze „stabilního“ na „negativní“. To je poslední varování před vlastním zhoršením ratingu. V celé historii Česka od roku 1993 mu agentura Moody’s vždy rating jen zlepšovala. Takže rating České republice nezhoršila ani během náročných 90. let, ani během měnové krize a recese na jejich sklonku, ani během světové finanční krize let 2008 a 2009 a návazné evropské dluhové krize a souvisejících recesí v ČR, ani během pandemie. Až teď to vážně hrozí. Protože agentura poprvé od vzniku ČR zhoršuje právě zmíněný ratingový výhled.

Doma není nikdo prorokem a agenturu Moody’s vážně nelze vinit z politické předpojatosti. Jinými slovy, její hodnocení má značnou váhu, protože vzniklo s nezaujatým odstupem. Je třeba jej brát zatraceně vážně. Neznamená, že české veřejné finance jsou v rozvratu, ale spíše to, že mezinárodní investorská komunita by ráda viděla alespoň něco z toho, co Fialova vláda, resp. strany vládní koalice před volbami slibovaly. Protože to byly sliby, které měly ekonomické opodstatnění a české ekonomice by jejich naplnění prospělo. Na rozdíl od toho, co Fialova vláda provádí či zvažuje nyní.

Jednalo se tehdy o závazek ozdravení veřejných financí bez zvyšování daní, o závazek nahrazení plošných podpůrných programů Babišovy vlády opatřeními mnohem lépe zacílenými nebo o závazek ukončení rozhazování a uplácení voličů, například v podobě někdejšího „rouškovného“.

Fialova vláda musí předně konečně pochopit, že je se vším všudy u kormidla. Babiš už u něj přes osm měsíců není. Doba hájení dávno skončila. Mezinárodní investoři, ratingové agentury a zejména česká veřejnost nyní napjatě čekají, jak s k objektivně bezesporu ekonomicky náročné situaci současná vláda postaví. Nikdo ale už moc není zvědavý ani na zdůvodnění Putinem a jeho válkou na Ukrajině. Ostatně z hlediska dopadu na výkon české ekonomiky byl nástup covidu v roce 2020 nesrovnatelně ničivější, než je – a má být – válka na Ukrajině. Babiš zkrátka řešil nesrovnatelně větší ekonomický průšvih, než jaký má na stole Fiala.

Fialova vláda se sice snaží veřejnosti dokonce vykládat, že dopad války je tíživější než dopad covidu, ale prostý pohled na základní čísla tento výklad trhá na kusy. Vždyť v prvním covidovém roce 2020 se česká ekonomika hluboce propadla, a to hned o 5,5 procenta, tedy nejvíce v historii. Dokonce více než během světové finanční krize roku 2009. Nic takového se letos ani příští rok podle všeho nestane. Letos má ekonomika růst, a to o více než dvě procenta. Vzestup by měla vykázat i v roce 2023. Takže žádný pokles. Tím méně historicky rekordní pokles jako v roce 2020.

To ostatně vysvětluje, proč v roce 2020 ani loni ratingové agentury Česku výhled ani samotný rating nezhoršovaly. Navzdory tomu, že se země závratným způsobem zadlužila. Pro takové zadlužení však tehdy měli ratingové agentury a mezinárodní investoři pochopení. Vnímali hloubku ekonomického propadu i nutnou šíři a nákladnost podpůrných programů. Samozřejmě, vnímali také jednoznačné „úlety“ Babišovy vlády, třeba zmíněné „rouškovné“. Ale čekali, že Česko jako ostatní země začne po dvou pandemických letech dávat své veřejné finance postupně do pořádku nebo že alespoň předloží dlouhodobý plán jejich ozdravení. Takový plán není. Přitom v květnu zhoršila svůj ratingový výhled na „negativní“ agentura Fitch Ratings, a nyní tak tedy činí i obecně shovívavější Moody’s.

Samozřejmě, lze spekulovat, že kdyby nadále vládl Babiš, situace by nebyla o nic lepší, třeba i horší. Jenže to je jen „kdyby“. Kdyby teta měla pánské přirození, tak je to strýc. Babiš je řadový poslanec, odpovědnost leží na Fialově vládě.

Co by tedy ta měla bezprostředně dělat?

Předně by Fialova vláda měla vyslyšet dokonce i mnohé ze svých expertních poradců z Národní ekonomické rady vlády a opustit nebezpečnou myšlenku „komunistické“ daně z mimořádných zisků. A současně by měla zúžit okruh příjemců energetického úsporného tarifu. Když jej totiž zúží, ušetří pochopitelně peníze na jeho plošnou variantu – a nebude tedy muset zavádět daň z mimořádných zisků. Oboje ratingové agentury ocení.

Energetický úsporný tarif ve své stávající podobě je plošné opatření. Navzdory více než půl roku času nebyla Fialova vláda s to přijít s adresným opatřením, které ještě na přelomu roku slibovala. Takže stát letos a zejména v příštím roce bude na energie přispívat třeba i multimilionářům – aby měli levnější vytápění svého luxusního bazénu. O to méně ovšem kvůli plošnosti zbude na ty skutečně potřebné, pro něž budou nadcházející topné sezony opravdu finančně značně náročné. Jedná se o zhruba 25 procent domácností. Domácností mnohých důchodců, matek samoživitelek či takzvané pracující chudoby, což jsou lidé s citelně podprůměrnou mzdou.

Jestliže by Fialova vláda přišla se zacíleným programem pomoci s platbami účtů za energie, který slibovala, byl by takový program třeba o 25 miliard levnější. Takže místo nyní plánovaných 66 miliard by za energetický úsporný tarif dala jen zhruba 40 miliard. A ti opravdu nejpotřebnější by dostali od státu více peněz, než budou mít nyní. Zato multimilionáři by si své bazény vytápěli zcela ze svého, bez státní pomoci.

A pokud by tedy ušetřila těchto 25 miliard na úsporném tarifu, nebude s takovou naléhavostí muset hledat peníze jinde. Tedy ani v mimořádném zdanění energetických společností v čele s ČEZ nebo bank. Mimořádné zdanění energetik a zároveň bank – nebo něco, co se mu blíží – měla před volbami v programu jediná strana, a to KSČM. Takže pokud by Fialova vláda přistoupila k mimořádnému zdanění, „vykrade“ program komunistů. A „vykrade“ jej kvůli vlastní neschopnosti dodržet slib, který dávala, tedy předložit zacílený program pomoci s platbami za energie.

Navíc, jak příliš nákladný úsporný tarif, tak i úvahy o dani z mimořádných zisků zhoršují obraz Česka právě v očích ratingových agentur. Ratingové agentury sice vede ke zhoršení ratingového výhledu primárně vysoká závislost Česka na ruském plynu a hrozby z ní plynoucí. Jenže pokud by Fialova vláda déle nezvyšovala zranitelnost veřejných financí vůči možné plynové krizi příliš rozmáchlými, drahými a neadresnými opatřeními, byly by ratingové agentury v hodnocení přívětivější. Stejně tak možná daň z mimořádných zisků by zhoršila tržní prostředí v Česku a odrazovala mezinárodní investory. Ani to ratingové agentury nevidí rády.

Samotný fakt, že Fialova vláda zamýšlí „vykrádat“ komunisty, je výmluvný. Takovým opatřením si ratingové agentury opravdu nezíská. Ty totiž hodnotí i kvalitu a rozvinutost tržního prostředí a jeho předvídatelnost z hlediska investorů. Člověk nemusí být nositel ekonomické Nobelovy cen, aby se dovtípil, že uplatňování prvků komunistického programu české ekonomice vážně nepomůže.