Západu se nedaří izolovat Rusko a Čínu. Mají pod palcem „globální Jih“

VÁHA ZÁPADU KLESÁ

Západu se nedaří izolovat Rusko a Čínu. Mají pod palcem „globální Jih“
Vladimír Putin a Si Ťin-pching nedávno uzavřeli strategické partnerství. Foto: Kreml
3
Svět
Sdílet:

Západu se dostatečně nedaří izolovat Rusko a Čínu. Ze skupiny G20, kde je sdruženo dvacet nejmocnějších ekonomik světa, se k protiruským sankcím připojila pouze polovina. USA a Evropa jsou neochotou ostatních členů společenství zaskočeni a lobují za to, aby k dalšímu balíčku sankcí připojily i ostatní země jako Indie nebo Čína. Africké země v současnosti prohlubují své obchodní vztahy s Ruskem i Čínou a připojení se k západním sankcím je pro ně příliš velkou hrozbou. Informuje o tom agentura Bloomberg.

Klíčovou sankcí nového sankčního balíčku má být zastropování cen ropy, kterou Rusko vyváží prostřednictvím námořní nákladní přepravy. Rusko ale v případě, že sankce projde, odpoví snížením těžby a cena ropy se může vyhoupnout až na 380 dolarů za barel, v Česku bychom tedy zaplatili zhruba 90 korun za litr pohonných hmot. „Není se pak příliš co divit, že mnozí z politiků zemí skupiny G20 se k takové sankci nestaví dvakrát vstřícně. Tuší, že další vyhrocení již nyní silných inflačních tlaků by nemuseli politicky přežít,“ komentoval článek Bloombergu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

V případě Číny je připojení k sankčnímu balíčku téměř nereálné, vzhledem k tomu, že prezident Si Ťin-pching je klíčovým spojencem Vladimira Putina. Čínskou nevoli v posledních dnech ještě více podpořila cesta předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj-wan, kvůli té se Peking rozhodl ukončit spolupráci se Spojenými státy v řadě oblastí, včetně klimatu a vojenství.

Rozdělená G20. Státy, které mají sankce vůči Rusku kvůli napadení Ukrajiny, jsou na mapě vyznačeny červeně. Státy, které neuplatňují sankce, modře.
Rozdělená G20. Státy, které mají sankce vůči Rusku kvůli napadení Ukrajiny, jsou na mapě vyznačeny červeně. Státy, které neuplatňují sankce, modře. Foto: Bloomberg

Výzvy k omezení Kremlu ale odmítá i Indie nebo Brazílie. Indický premiér Naréndra Módí 1. července telefonicky hovořil s Putinem a diskutoval o tom, jak by bylo možné prohloubit vzájemné obchodní vztahy. Luiz Inacio Lula da Silva, favorit brazilských prezidentských voleb, viní z války stejně Ukrajinu jako Rusko.

Prezident Jihoafrické republiky Cyril Ramaphosa kritizoval sankce vedené USA. Turecko dospělo k závěru, že potrestání Ruska by poškodilo ekonomické a politické zájmy Ankary, jak uvedl jeden z vysokých úředníků, který citoval úder ve výši 35 miliard dolarů způsobený vyššími náklady na energie a dopad na cestovní ruch.

Právě ekonomické dopady jsou hlavním důvodem, proč jsou některé země v sankcích proti Rusku zdrženlivé. Zatímco Washington a dalších 37 zemí omezily vývoz do Ruska a podobné omezení připravují i v případě Číny, někteří členové G20 nadále uzavírají obchody s oběma státy.

„Dokonce i dlouholetý oddaný spojenec USA, Saúdská Arábie, už není tím, co býval. Rijád v současnosti pomáhá Moskvě držet poměrně vysoké ceny ropy. A nepohnula s ním ani červencová návštěva amerického prezidenta Bidena přímo v pouštním království. Rijád si ji „vychutnal“, neboť Biden jej v prezidentské kampani označil za „vyvrhela“. Jeho naléhání za navýšení těžby ropy nevyhověl. „Drží basu“ s Ruskem,“ komentoval Kovanda.

„Celá řada čínských firem je zase zaangažována v saúdském megaprojektu Neom. Ten má za cíl přeměnit pouštní území o velikosti Belgie v supermoderní metropoli, částečně položenou na vodě, disponující například i vlastním lyžařským resortem. Financovat jej budou jistě i miliardy petrodolarů, které Saúdi utrží za svůj vývoz ropy právě do Číny, která je jejím největším světovým dovozcem,“ dodal Kovanda.

Nejlépe se Číně a Rusku daří obchodovat v Africe. Minulý měsíc zde získal pochvalu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov za moskevské technologie z oblasti jaderné energetiky. Lavrov využil této příležitosti, aby zdůraznil historickou podporu Ruska africkým osvobozeneckým hnutím, a zároveň uvedl, že za nedostatek potravin mohou spíše sankce než kremelská blokáda ukrajinských obilných přístavů.

Podobně si v Africe počíná i Čína. Africké země se s Čínou střídají v pořádání Fóra čínsko-africké spolupráce (FOCAC), které se koná jednou za tři roky a jehož se čínský prezident tradičně účastní. Setkává se při tom téměř s každou hlavou státu mezi čtyřma očima. Když se fórum koná v Pekingu, rozprostře se červený koberec a malá Rovníková Guinea je brána se stejnou důležitostí jako Nigérie.

Rozhodnutí amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena z návštěvy Asie odcestovat na návštěvu do některých afrických zemí tak vypadá jako pokus o obnovení vyjednávání o připojení k sankcím vůči Rusku a potenciálně i vůči Číně.

Podle docentky globální komunikace z Georgijské státní univerzity Marie Repnikové mají v afrických zemích větší ohlas čínské nabídky na vzdělání a pracovní místa než důraz USA na hodnoty. „Moskva mezitím používá různé způsoby, jak oslovit země globálního Jihu a mluvit za ně a s nimi jako jejich obhájce,“ uvedla v rozhovoru Repnikovová, autorka knihy „Čínská měkká síla“. Tento druh přístupu se netýká jen Afriky, řekla Repnikovová, ale i Asie a Latinské Ameriky, kam Rusko dodalo státům vakcínu proti covidu-19 a kde Čína intenzivně investuje.

„Zdá se zkrátka, že i v příštích letech bude Západ čelit na mezinárodní scéně spíše nepříjemným překvapením. Ekonomická, a tím pádem i geopolitická moc zřejmě už nikdy nebude v rukou Západu koncentrována tolik jako ještě koncem 20. století,“ dodává ekonom Kovanda.

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články