Tři měsíce v Cambridgi. Jak se žije na jedné z nejlepších univerzit světa

Na podzim se mi naskytla skvělá možnost vyjet na tři měsíce jako „visiting student“ na univerzitu v Cambridgi. Šéfredaktor mě velkoryse uvolnil z mých redakčních povinností, ovšem s podmínkou, že po návratu napíšu o tom, jak se žije „v doupěti západních progresivistů“. Kdo však očekává hrůzostrašnou reportáž plnou transgenderových osob, neomarxistů a kulturních válek, bude zklamán. Pravda je totiž mnohem složitější.

Jak vypadá studentská politika na univerzitě, jsem poznal hned první týden. Studentské politické spolky pořádaly dohromady „simulaci premiérských interpelací“, kdy šéf Konzervativního spolku hrál předsedu vlády a lídryně mladých labouristů se ujala funkce vůdce opozice. Střet probíhal v obrovské hale univerzitního debatního spolku. Už při prvním pohledu bylo jasné, že politické síly na univerzitě budou značně nevyrovnané. Zatímco konzervativní lavice byly značně prořídlé a sedělo v nich pouze pár pravověrných, opoziční sedadla byla narvaná k prasknutí. Opozice přečíslovala vládu minimálně tři ku jedné.

Sami protagonisté působili jako chodící stereotypy. Hlavní labouristka byla obtloustlá dívka s nakrátko ostříhanými a narůžovo obarvenými vlasy. Její tvář zdobil piercing. Scenárista, který by pro případný seriál stvořil takovouto postavu, by byl jistě okamžitě vyhozen pro nadměrné využívání klišé. To samé se týká předsedy konzervativců. Ten se debaty účastnil v perfektně padnoucím obleku, mluvil nezaměnitelnou angličtinou vyšší třídy, evidentní produkt britského soukromého školství. Sebejistý mladík, který je na druhé zastávce trasy internátní škola – Oxford/Cambridge – parlament.

Celý článek Ondřeje Šmigola si můžete přečíst ve speciálu Best of Echo 2019. Objednejte si jej zde.