BMW 320e: S kabelem v kufru

Vyzkoušeli jsme představu značky BMW o plug-in hybridním sedanu střední třídy. Otázkou zůstává, jestli dává smysl.

Plug-in hybridní pohon mnoho lidí považuje za slepou cestu vývoje automobilů, protože není příliš praktický. Zatímco běžné hybridy „bez kabelu“ člověka při běžném používání nijak neomezují, nutnost dobíjení elektrického dojezdu (v řádech maximálně několika desítek kilometrů) kabelem už není úplně pohodlná, stejně jako je nepraktická menší nádrž na palivo.

Samozřejmě že při soužití s plug-in hybridem a nabíječkou v garáži to taková zátěž není, ale i přesto je nutné každý večer kabel naistalovat a ráno opět odpojit. A i taková drobnost člověka po čase zkrátka přestane bavit. Uvidíme tedy, jak dlouho se plug-in hybridy udrží na trhu – jsou totiž něčím mezi normálním autem se spalovacím motorem a elektromobilem, přičemž si od každého berou to svoje.

BMW řady 3 je tradičně synonymem sportovně laděného sedanu s dobrými jízdními vlastnostmi. Zejména v poslední době ovšem platí, že je hodně důležitý výběr správného typu pohonu a taktéž výbavovové linie. V případě testovaného vozu v provedení Luxury Line se logicky zaměřujeme spíš na eleganci interiéru s hnědou kůží a komfortními sedadly, ale i s hezkými 18palcovými koly s dostatečným profilem pneumatiky. Už zpočátku je patrné komfortní naladění podvozku, které se příliš nezmění ani při volbě sportovního režimu. Tohle je BMW, které řidiče nevybízí k žádným hrátkám, ale naopak podporuje klidnou, plavnou jízdu. Odpovídá tomu i odtažité a nečekaně necitlivé řízení. Ve finále je s ním nejpříjemnější jezdit klidně, plynule a předvídavě.

Potom totiž majitele technologicky pokročilého vozu potěší i spotřeba – 100kilometrový úsek s kombinovanou trasou se dá pohodlně ujet za 4,5 litru, delší vzdálenosti s vybitým akumulátorem znamenají příjemných 7 litrů na 100 km. Jenže právě v tom je to zákoutí plug-in hybridů: když nejsou nabité baterie, nelze využít plný potenciál pohonu. V tomto případě se bavíme o benzinovém přeplňovaném dvoulitru, který nabízí 163 koní. Ve spojení s elektromotorem (113 koní) dosahuje kombinovaný výkon hodnoty 204 k a 350 Nm točivého momentu, tedy podobně jako zážehové 320i (184 k) a vznětové 320d (190 k). Jež jsou navíc obě lehčí. Plug-in dokáže dynamicky zafungovat docela obstojně, ovšem pouze tehdy, když má nabité baterie, bez nich je jen slabším dvoulitrovým vozem bez výraznějšího charakteru.

Základní plug-in hybridní trojku bohužel nelze na rozdíl od potentního a nepříliš dražšího 330e pořídit s pohonem všech kol, takže osmistupňová převodovka přenáší točivý moment pouze na zadní kola. To by asi nikomu příliš nevadilo, zejména když interiér odpovídá očekávání střední prémiové třídy z Německa, ovšem v případě plug-in hybridu se musíte spokojit s menším zavazadlovým prostorem (375 litrů proti 480 litrům). Elektrická jízda je zpravidla hladká, ale při popojíždění po městě je trochu citelná prodleva, během níž startuje spalovací motor. Komfortní nastavení či kvalita interiéru zaslouží pochvalu, stejně jako schopnost skutečně úsporné jízdy, ovšem typické vlastnosti trojkového BMW se u 320e poněkud vytrácejí. Nemusíme možná dodávat, že interiér zaplněný displeji také poněkud ztratil kouzlo, které měla trojka dřív – těžko říct, proč si nemůžeme zvolit například jiný „skin“ přístrojového štítu, když je vše pouze digitální displej… Možnost volby mají i mnohem méně prémiové značky.

BMW 320e je s cenou od 1 150 500 Kč (cena testovaného vozu dosáhla 1,6 milionu Kč) o málo dražší než srovnatelné konvenční modely v podobě 320i a 320d. Vzhledem k jeho omezené využitelnosti (a nepříjemně malé nádrži) a faktu, že to není úplně příjemně sladěný celek, bychom doporučili raději model se spalovacím motorem, protože výhody plug-in hybridu v prostředí rozmanité krajiny a cest České republiky nevyniknou tolik jako například na předměstí Bruselu.

 

Plusy:

Komfortní podvozek a interiér, spotřeba, vzhled.

Minusy:

Nutnost dobíjení kabelem, pocit z řízení.