Kdo nás zase straší apokalypsou?

Vyhlídky nových katastrof jsou v příštím roce tak pestré, že ani největší z fanoušků tohoto žánru si nemůže stěžovat. Naopak není divu, že ti rozumní už mají dost nekonečných spekulací o tom, co všechno se lidstvu v roce 2020 může přihodit. Nakonec se stejně nic nestane a zbytečnými tirádami o apokalypse jen ztrácíme čas a dost možná i odvahu pustit se do něčeho užitečného a svět o něco zlepšit. Bojovníci proti apokalyptikům všeho druhu mají určitě v něčem pravdu a člověk by s nimi mohl souhlasit stoprocentně, jen kdyby řekli, co tedy užitečného pro svět hodlají dělat.

Přehled očekávaných katastrof opravdu musí imponovat. První místo patří nade všechny pochybnosti hrozícím klimatickým změnám. Pokud to takhle půjde dál a kysličníku uhličitého v atmosféře bude přibývat, stoupne mořská hladina, pustošivé vichřice zničí města a poušť se rozšíří na všech světadílech. Většina země přestane být obyvatelnou a lidstvo bude před vyhynutím. K tomu je možné přidat úvahu o likvidaci života v oceánech postupně zamořovaných plasty a dalším odpadem. Již dnes je možná pozdě a neblahý vývoj se už nedá zastavit.

Stejně nezvladatelnou apokalypsou může být příliv uprchlíků do Evropy. Každoročně jich mohou přijít statisíce a miliony, jako tomu bylo v roce 2015, a to se ještě nezdvihla vyhladovělá Afrika. Tím se rozvrátí evropský sociální systém, k tomu se přidají násilné konflikty mezi příchozími a těmi, kteří budou bránit svůj dosavadní domov. Protože většina těchto migrantů pochází z islámských zemí, může to znamenat konec tisícileté křesťanské kultury.

Další apokalypsa je ekonomická. Nikdo dnes neví, kde se zastaví neblahý trend světové ekonomiky. Hospodářský růst zpomaluje na všech kontinentech, ve vážné krizi je zatím pouze Jižní Amerika, kdo však ví, jestli stejný kolaps nepostihne další země třetího světa a nakonec třeba vyspělé průmyslové státy vyčerpané obchodními válkami. V roce 2009 jsme zažili, že krize přijde během několika dní, a také dnes už víme, že se tehdy podařilo odvrátit mnohem vážnější dopady na obyvatelstvo víceméně náhodou.

Dalších katastrof se můžeme děsit na domácím dvorku, například konce polistopadové demokracie, která si možná ponechá dosavadní fasádu, ve skutečnosti se však stane vládou oligarchů. Likvidace právního státu, rozkradení finančních zdrojů, které by šly využít pro budoucnost českých zemí – tyto hrozby a mnohé další se mohou uskutečnit už v příštím roce. Nejhorší však na tom je, že zbytek společnosti se proti tomu nedokáže bránit.

Na prahu velkých změn

Než pokračovat ve výčtu je lepší upozornit, že nic z toho, o čem se mluví, se nemusí uskutečnit. Také tomuto názoru je třeba přiznat značnou míru pravděpodobnosti. Jeho střízliví nositelé by ovšem byli sympatičtí pouze v tom případě, kdyby zároveň navrhli nějaké vlastní priority a popsali, jak v příštím roce začít s jejich realizací. Jinak je tento názor prostě projevem lenosti či spánku na vavřínech.

V tomto ohledu jsou alarmisté všeho druhu mnohem zajímavější. Děsí nás opravdu strašnými vizemi, mohou tím ovšem přispět k pojmenování konkrétních úkolů, před nimiž stojíme a které bychom měli nějak zvládnout, ať už jim říkáme jakkoli. Katastrofické obrazy jsou součástí každé evoluce, připomněl v deníku FAZ zcela správně Joachim Müller-Jung. Není pochyb, že energetické nároky civilizace a spotřebu fosilních zdrojů je třeba nějak omezit – stejně jako třeba produkci plastů. Také se v tomto směru již leccos dokázalo, nemluvě ovšem o některých slepých cestách. Proti chudobě ve třetím světě je třeba bojovat i s využitím zdrojů a schopností prvního světa, také se už na tomto poli dosáhlo dílčích úspěchů, jak dokládá zlepšení životní úrovně afrického obyvatelstva, o Asii nemluvě. Odhalit rizika aktuálního ekonomického vývoje a ukázat cestu, kterou by se nadále měla ubírat světová prosperita – je dobře, že strašení krizí vyžaduje odpověď na tuto otázku. Také je dobré připomenout, že zdejší demokracie to přes pár dílčích úspěchů v letošním roce bude mít v roce 2020 opět hodně těžké – a že je dobré se na to připravit, možná dokonce uvažovat o tom, v čem je třeba selhávající systém reformovat.

Pokud má být rok 2020 z pohledu apokalyptiků rokem katastrof, pak se dá s použitím chladného rozumu předpokládat, že se v něm změní víc, než bývá zvykem. Autorům apokalyptických scénářů se proto přinejmenším vyplatí naslouchat.

Další texty Petra Holuba čtěte zde.