Otakar Jaroš – český vlastenec, ze kterého propaganda udělala komunistu

Československá vojenská jednotka v SSSR se do bojů druhé světové války poprvé zapojila před 75 lety, 8. března 1943, u ukrajinské vesnice Sokolovo, kde čerstvě vycvičení Čechoslováci stanuli tváří v tvář zkušeným německým vojákům. Přes nesporné hrdinství bitva skončila neúspěchem a padl v ní navíc důstojník Otakar Jaroš, který byl posmrtně jako první cizinec vyznamenán titulem hrdina Sovětského svazu. Po své smrti byl rovněž povýšen do hodnosti kapitána.

Jaroš se narodil 1. srpna 1912 v Lounech. V roce 1937 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích, poté nastoupil službu v Prešově. Po okupaci českých zemí nastoupil jako poštovní úředník v Náchodě. Do tvořící se československé zahraniční armády odešel v srpnu 1939. Po sovětském útoku na Polsko byl internován a od června do srpna 1941 působil jako radista u čs. vojenské mise v Moskvě.

Při vzniku československé jednotky v Buzuluku byl jmenován velitelem 1. pěší roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. V září 1942 byl přeřazen do skupiny důstojníků z povolání. Bitva u Sokolova byla epizodou těžkých bojů, které se na Ukrajině rozhořely poté, co Rudá armáda rozdrtila německá vojska u Stalingradu. Československá jednotka, rozdělená na tři roty, dostala za úkol bránit patnáctikilometrový úsek řeky Mže, ležící asi 30 kilometrů jižně od Charkova. Dva ze tří opěrných bodů tvořily vesnice Mirgorod a Arťuchovka na severním břehu zamrzlé řeky, třetím se pak stalo Sokolovo, ležící mezi nimi, ale na jižním břehu.

Rota pod vedením nadporučíka Jaroše si v ní během několika hodin vybudovala opevnění a očekávala úder německých jednotek, se kterými již řadu dnů sváděli v okolních úsecích fronty boje sovětští vojáci. První útok přišel 8. března v půl druhé odpoledne a zprvu se zdálo, že Čechoslováci nepřítele dokázali odrazit, na bojišti zůstaly stát tři německé tanky. Zničené ale byly jen zdánlivě. Jarošovi vojáci totiž neprohlédli lest, díky které Němci v klidu zaměřili postavení obránců. A když o dvě hodiny později zaútočili němečtí vojáci na Sokolovo znovu, probudily se také zdánlivě nehybné tanky a přesnými zásahy zničily protitanková děla i postavení těžkého kulometu. A cesta do středu vesnice, kde měl na věži kostela svou pozorovatelnu Jaroš, se tak otevřela.

Přicházející obleva navíc znemožnila tankový protiútok, tání ledu ale znamenalo, že se ani němečtí tankisté nemohou dostat ze Sokolova na severní břeh Mže. Velitel čs. vojáků Ludvík Svoboda se proto pozdě odpoledne rozhodl stáhnout své jednotky z jižního břehu, rozkaz se ale kvůli přerušenému spojení už k Jarošovi nedostal. A velitel roty, prvorepublikový důstojník, padl podobně jako téměř stovka jeho mužů, při obraně Sokolova.

Bitva byla po konci války využívána k propagandě komunistického režimu. V roce 1974 režisér Otakar Vávra natočil například dvojdílný film Sokolovo, který je také silně poplatný době svého vzniku. Režim ale nezmiňoval, že Jaroš, po kterém jsou pojmenovány ulice a který má řadu pamětních desek, nebyl komunista. „Ač vysoce vyznamenán, byl doposud in memoriam povýšen pouze jednou – a to v květnu 1943. Jako nekomunista se Otakar Jaroš nedočkal dalšího povýšení nejen po únoru 1948, ale ani po listopadu 1989,“ píše se na stránkách Vojenského historického ústavu.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Silné záběry, o kterých se málo ví. Matka parašutisty Kubiše mluví na kameru

„Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!“ volali parašutisté před smrtí