Navrhne V4 do čela Komise Šefčoviče? „Taková dohoda neexistuje,“ odmítl Babiš
Evropská komise
aktualizováno
Foto: Wikimedia Commons/ EU2017EE Estonian Presidency – Maroš Sefčovič, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=62612288
Středoevropské země seskupené ve visegrádské čtyřce (V4) budou navrhovat na post předsedy Evropské komise jejího současného místopředsedu a nedávného kandidáta na slovenského prezidenta Maroše Šefčoviče. Napsaly to úterní Hospodářské noviny s odvoláním na několik zdrojů z okolí premiéra Andreje Babiše (ANO) a z Evropské komise. „Žádný takový návrh neexistuje,“ odmítl však spekulace před odletem do Bruselu premiér Babiš. Konkrétní jedno jméno nového předsedy EK by měl europarlamentu navrhnout řádný unijní summit v červnu.
Andrej Babiš před odletem do Bruselu popřel informaci, že by se on a další představitelé zemí V4 měli dohodnout na nominaci Maroše Šefčoviče na post předsedy Komise. „Pan Šefčovič je z regionu, stejně jako předseda Evropské rady Donald Tusk. My jako V4 si myslíme, že by teritoriální princip měl být dodržen. V4 se však určitě na kandidatuře Šefčoviče nedomluvila, takže to není pravdivá informace,“ řekl novinářům Babiš.
Sám Šefčovič přitom v úterý vydal prohlášení, že úvahy o jeho nominaci považuje za poctu a ocenění dosavadních výsledků své práce v EK.
Eurovolby, které skončily v neděli, přes ztrátu desítek mandátů vyhrála Evropská lidová strana (EPP). Už dala najevo, že se i letos hodlá držet systému takzvaných „vedoucích kandidátů“ a jako nástupce Jeana-Claudea Junckera bude prosazovat svého nynějšího „spitzenkandidáta“, Němce Manfreda Webera.
Francouzský prezident Emmanuel Macron ale nechce, aby byl tento princip automatický. Agentura Reuters s odvoláním na zdroj z Elysejského paláce uvedla, že Macron věří, že dokáže získat na svou stranu většinu šéfů států a vlád EU, kteří se sejdou během úterý v Bruselu. Ještě před odpoledním jednáním se francouzský prezident odděleně setká například s premiéry zemí V4.
V souvislosti s postem předsedy EK se objevují také další jména. Spekuluje se o zájmu nizozemského místopředsedy komise Franse Timmermanse nebo španělského ministra zahraničí Josepa Borella.
O funkci se ve volbách do Evropského parlamentu ucházeli například i výrazné tváře liberální frakci ALDE Guy Verhofstadt a Margrethe Vestagerová či český europoslanec Jan Zahradil, který byl lídrem konzervativní frakce ECR. Před volbami se objevovaly spekulace, že Macron bude chtít prosadit do čela Evropské komise unijního brexitového vyjednavače Michela Barniera.
Podle HN by státy V4 mohly nakonec podpořit právě Barniera nebo například viceprezidentku Světové banky Kristalinu Georgievovou výměnou za to, že se Šefčovič stane šéfem unijní diplomacie a vystřídá tak Federiku Mogheriniovou.
V úterý dopoledne se sejdou vůdcové parlamentních frakcí. Právě tam se čeká první debata o obsazení postu předsedy Evropské komise. Toho Evropskému parlamentu navrhují premiéři a prezidenti členských zemí „s přihlédnutím k výsledkům voleb do EP“. Večer se v Bruselu sejdou šéfové států a vlád 28 zemí EU, kteří by měli dát mandát předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi k vyjednávání o obsazení vrcholných unijních funkcí.
Summit EU se koná 20. a 21. června. Tusk chce mít do tohoto termínu otázku předsedy EK vyřešenou. Na plenárním zasedání europarlamentu ve Štrasburku v polovině července by pak mohl být nový předseda Evropské komise zvolen.
Maroš Šefčovič se narodil 24. července 1966 v Bratislavě. Studoval Vysokou školu ekonomickou, mezi roky 1985 a 1990 pak byl studentem na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), který produkoval za minulého režimu elitní komunistické diplomaty, později absolvoval také Právnickou fakultu Univerzity Komenského. Začínal ještě v československé diplomacii, poprvé vyjel na ambasádu do Zimbabwe (1991 až 1992). V éře samostatného Slovenska působil na ambasádě v Kanadě a byl také slovenským velvyslancem v Izraeli.
Zastával řadu vedoucích funkcí na slovenském ministerstvu zahraničních věcí, mimo jiné byl zástupcem ředitele odboru zemí EU a NATO, koncem 90. let působil jako zástupce vedoucího slovenské mise SR u Evropských společenství, na MZV v Bratislavě později vedl sekci evropských záležitostí. Předtím, než se stal slovenským eurokomisařem, působil Šefčovič pět let jako velvyslanec a stálý představitel Slovenské republiky u Evropské unie v Bruselu.
V EU vystřídal Šefčovič v říjnu 2009 odstoupivšího Jána Figela a převzal oblast školství, vzdělávání, kultury a mládež. Zůstal i v druhé komisi vedené Josém Barrosem, kde byl komisařem pro institucionální vztahy a administrativu, měl na starosti vztahy komise k Evropské radě a parlamentu, a stal se také místopředsedou EK. Od podzimu 2014 převzal agendu energetické unie, což je projekt, se kterým přišel někdejší polský premiér a nynější předseda Evropské rady Donald Tusk. „Energetická unie je pro Slovensko strategickou otázkou,“ uvedl podle serveru Euroskop k zisku portfolia Šefčovič. Slovensko totiž patří mezi státy, které jsou v EU nejvíce závislé na dodávkách ze zahraničí.
Loni na podzim se Šefčovič vážně ucházel o post vedoucího kandidáta evropských socialistů ve volbách do Evropského parlamentu (EP), což by mu v případě úspěchu pootevřelo cestu do čela komise. Začátkem listopadu ale podpořil druhého uchazeče, Franse Timmermanse z Nizozemska.
V současnosti je místopředsedou EK pro energetickou unii. Kandidoval v letošních březnových prezidentských volbách na Slovensku s podporou vládní strany Směr-Sociální demokracie. Ve druhém kole ho porazila liberální právnička a občanská aktivistka Zuzana Čaputová. V předvolební kampani se Ševčovič prezentoval jako praktikující křesťan a zmiňoval svou víru v Boha, slovenský list Denník N nicméně vypátral, že v červnu roku 1989, tedy jen pět měsíců před takzvanou sametovou revolucí, byl Šefčovič přijat do komunistické strany. Politik, který o členství v KSČ usiloval od roku 1987, dříve tvrdil, že stranická legitimace mu kvůli sametové revoluci doručena již nebyla. Jeho přihlášku získal Denník N z pražského archivu a zveřejnil ji na svém webu. Šefčovič dále v kampani zdůrazňoval svou nadstranickost a nezávislost, v kampani ale vystupoval na mítincích vládní strany Směr-SD. Ke straně má blízko, mimo jiné v roce 2004 vedl její kandidátku do Evropského parlamentu.
